Na tváři úsměv, na zádech kolečka

Tak přesně tak jsem se cítil poté, co mě napadlo nevyrazit na kolo, nýbrž na kole vyrazit bruslit. 31.5.2012 jsem inline brusle nacpal do batohu a vyrazil k Hotelu Ski. Po cestě se ukázalo, že budu mít v zádech vytlačená kolečka, ale co, sport přeci bolí. :-) Následovalo půlhodinové blbnutí na bruslích, nejprve na oválu, později i na Plačkovci na závodních tratích. Poježdění to bylo parádní, jen škoda špatně vyčištěného asfaltu, zvlášť v lese v ostřejších zatáčkách to byla loterie. Naštěstí vždy jsem si vylosoval vítězná čísla, což znamená, že nemusím pečovat o žádný silniční lišaj ...

Nevšední úlovek - Renault Avantime

Podobně jako v případě Morganu, jde o nevšední úlovek. Už jen počet necelých 9000 vyrobených kusů během 3 let výroby z něj dělá unikátní automobil. Renault Avantime patří do širokého zástupu automobilů francouzského výrobce, ke které většina lidí zaujímá pouze extrémní postoj - buď jej zbožňují nebo nenávidí, nic mezi tím. Rozhodně však stojí za povšimnutí ...

Krno je lepší než Nové Město

Titulek je přirozeně hodně přitažený za vlasy. Ale mám-li být aspoň trochu spravedlivý, tak lze najít aspekty, pro které je toto tvrzení pravdivé. Jedním z nich je kvalita, množství a dostupnost cyklostezek. Byť z globálního pohledu na tom Krno není vůbec dobře, budeme-li jej srovnávat s malým městem - konkrétně Novým Městem, vyjde z tohoto srovnání jako jednoznačný vítěz. V první řadě cyklostezky v Krně jsou poměrně slušně udržované (alespoň tak praví osobní zkušenost s tou, která vede podél Svratky), naproti tomu, v NMNM jsou pouhé 2 krátké cyklostezky a minimálně ta, kterou jsem zkusil (od Hotelu Ski) je plná štěrku a občas i špinavá. Kvalita asfaltu je v průměru v Krně lepší, je nutné však poznamenat, že je velice proměnlivá. Množství cyklostezek, alespoň co se týká Nového Města jsem již naznačil, netřeba jej dále diskutovat. Dostupnost cyklostezek vyznívá 1:0 pro Krno, v Novém Městě neexistuje hromadná doprava, takže bez auta se s bruslemi k cyklostezce dostanete poměrně špatně. Sám jsem zkusil 30.5.2012 projet na bruslích přes celé město, což díky kopcovitému profilu, nekvalitnímu asfaltu a mému bruslařskému umění nebyla žádná sranda. Nicméně jsem přežil a tréninkový deník se nafoukne o dalších 12km.

Slastná vůně bezu černého

29.5.2012 jsem si vynahradil nepovedenou projížďku a užíval jsi krásného počasí a omamné vůně nádherně kvetoucích černých bezů, které zvládnou leckdy téměř nemožné - zahladit pachovou stopu Svratky. Parádní vyjížďka od Kajot Areny za Olympii a zpět znamená 14km záznam do tréninkového deníčku.

Radar příliš nelže, inline brusle na skok

28.5.2012 jsem zažil výživný trénink na inline bruslích. Celého půl kilometru jsem urazil, než začalo pršet a já vytáhl deštník, přezul se a vyrazil pěšky zpět do práce. Poznámka pro rýpaly: "V dešti už nejezdím, mám svá ložiska rád..."

Skalnatý ráj, komárů ráj

Sobota, 27.5.2012, krátce po poledni jsme vyrazili na švih s Magdou a zcela netypicky s bráchou. Počasí nám přálo - snesitelné množství slunce, mraků, tepla a chladu. V plánu byl  barevný mix - modrá, zelená, červená, žlutá (kdo by to byl řekl, že se více barev se na značení turistických tras nepoužívá :-)). Parádní projížďka vedla přes hromadu kopců a okolo mnoha skal. Jen namátkou:

• Černá skála
• Drátenická skála
• Malinská skála
• Lisovská skála
• Devět skal
• Fryšavský kopec
• Jelení skála

V háku to nemám na háku

26.5.2012 jsem se vydal na silniční švih s Aldou. Jeho výkony jsou stále lepší a lepší a tak není divu, že jsem velkou část projížďky letěl zavěšený v háku. Tentokráte jsem provětral PV a ač má k silnici poměrně daleko, stačilo to na to, aby mi Alda nikterak závažně neujížděl. 59km dlouhá trasa vedla přes pár slušných kopečků, což ve spojení s příjemným počasím vyústilo ve slušný trénink.

Zima-teplo, nuda-knedlo

25.5.2012. STOP. Bike. STOP. 27km. STOP. Slunce. STOP. Studený vítr. STOP. Nuda. STOP. Krásně. STOP. STOP.

Pohodička namísto pozérství

Běžný pracovní týden neposkytuje dostatek prostoru pro regulérní biking (rozuměj vyjížďku na mnoho hodin, kdy se člověk dostane dál, než do míst, kde by s klidem mohl jezdit se zavřenýma očima). Avšak "život je pohyb a pohyb je život", a proto neházím flintu do žita (kdo by ji pak také hledal, že?) :-) a vydávám se, aspoň malinko a co možná nejčastěji, protáhnout fyzickou nečinností strnulé tělo. A ač těžko mohu popírat, že nemám blíže k pozérovi než k bikerovi, tak se tu a tam stane, že dřu jak biker. To má neblahý vliv na intenzitu vnímání přírodních krás mého rodného kraje. Proto jsem si udělal 23.5.2012 zahalečský švih, kdy jsem se více kochal, než šlapal. Ještě že jsou po kopcích rozeseté lavičky, kde znavený poutník, pozér na nablýskaném biku, důchodce z nedaleké vsi, starosta či prezident mohou posedět a užívat si neskutečných krás Vysočiny, kde se lehce chladivý vítr snaží držet krok s hřejivými slunečními paprsky, kde si ptáčci pískají libozvučné melodie a vůně posečených luk je omamná podobně jako výhled do této zamilováníhodné krajiny.