Štítky

auta (18) běh (34) beskydy (13) brusle (34) cukroví (11) divadlo (1) DIY (2) filmy (17) golf (1) hory (37) IT (68) jednokolka (1) kola (109) kolce (10) koloběžky (4) koncert (4) koně (1) létání (20) lezení (22) literatura (8) lodě (2) lyže (130) motorky (61) osobni (1) osobní (102) plavání (4) posilování (2) potraviny (27) příroda (8) recenze (3) recepty (62) sauna (1) squash (3) tanec (3) telefony (19) turistika (60) USA (58) vlaky (4) vysocina (3) wakeboarding (1) závod (1) závody (84) ZLM (66)

neděle 8. ledna 2017

Míjení, setkávání, lamentování a testování aneb nedělní (i sobotní) běžkování doma

Za víkend bylo toho míjení více než dost, v sobotu jsem míjel Kubu, v neděli jsme pro změnu minuli Mirka, Trenéra a večer zase Kubu. Ale není míjení bez setkání, takže se na to můžeme dívat také tak, že jsem se s nimi setkali :-) Každopádně jsme se potkali i s Ondrou Leitnerem, borcem, který se mnou sdílel útrapy Marcialongy, Vasáku, nejedné Jizerské 50 a se kterým se setkávám zcela nepravidelně v různých koutech naší země, kde je přáno běžkování.

Možná by stálo za to vzpomenout, kde ke (skoro) všem setkání došlo, bylo to plus mínus na louce před Hotelem u Loubů na Třech Studních a ne, vážně není náhodou, že jsem se tam s Janičkou motali nemalou chvíli. Odehrávala se zde totiž testovací akce firmy VODÁK sport, během které zapůjčovali nejedny běžky a za to jim patří velký dík!

Co jsem vyzkoušeli:
  • Madshus Redline Carbon Skate, 190cm
    • Úžasná hmotnost, ovladatelnost, tuhost a skluz (asi je chci), jen nevím zda byly rychlejší než Cold
  • Madshus Redline Carbon Skate Cold, 190cm
    • Úžasná hmotnost, ovladatelnost, tuhost a skluz (asi je chci), jen nevím zda byly rychlejší než Warm
  • Peltonen Nanogrip Classic Race NIS, 202cm
    • Mé druhé setkání s Nanogripy, tentokráte v podání sportovnějšího modelu mě stejně nepřesvědčilo, že by to bylo to pravé ořechové pro mě, díky části skluznice (patky lyží) bez Nanogripu jedou lépe než Astry/Facile, ale také jsme cítil o zlomek horší jistotu odrazu. Namlsaný skluzem Redlinů jsem se zkrátka nemohl ubránit pocitu, že je ještě co zlepšovat.
  • Peltonen Nanogrip Classic Race NIS, 188cm
    • Janička se s němi potkala poprvé, tak úplně ji nevyhovoval odraz a ani skluz, nicméně pocitově se to s časem lepšilo, možná chvilku potřebovaly běžky na rozjetí a Janička na zvyknutí, každopádně je hodnotila lépe než následující...
  • Terrasonic IGS (Intelligrip), 205cm
    • První setkání s "tulenními pásy" nedopadlo až zas tak dobře, jak jsem si představoval. Což o to, jistota odrazu byla úchvatná a chvílemi jsem měl pocit, že ani skluz není špatný, bohužel je tu to "chvílemi". Možná jsem se sáhnul po příliš měkkých prkýnkách, nevím, ale zkrátka kdykoliv jsem přenesl váhu na jednu lyži (nerovnost stopy, odšlapávání, ...) zaúřadovaly pásy a já letěl po ústech k zemi (obrazně). Umím si představit, že pokud jedete v pevné, dobře vyfrézované stopě, půjde o slušnou volbu, ale za těchto podmínek?
  • Sporten Bohemia Plus Skin, 180cm
    • Janiččino první setkání s obdobnou technologií od domácího výrobce vypadalo ve výsledku asi jak to moje...
Okouzleni červenou čárou jsme se vydali vstříc dalším dobrodružstvím, která opět vrcholila tam, kde začala, tedy v nejnižším bodě - NMNM. Janička s širokým úsměvem asi přemýšlela kam by se ještě vydala, zatímco já s trpce pokřiveným obličejem únavou a vyčerpáním viděl před sebou tři zcela zhmotnělé porce segedínského guláše, které jsem o nedlouhý čas později na posezení spořádal. Zároveň se mi hlavou motaly podnětné myšlenky jakožto produkty neméně podnětných diskuzí, které jsme vedli na třech pumpách...

...aneb kapitola o tom, jak na novoměstské běžecké trasy nahlíží lidé "zvenčí", rozuměj, ti kteří odtud nepocházejí a nemají zamlžený zrak láskou k rodnému kraji. Rád bych se vyjádřil k dvěma vyřčeným problémům:
  1. Nedostatečné značení, zejména chybějí rozcestníky. Stížnosti se týkaly především dvou míst - jak se dostat na Sklené ze Tří Studní a jak projet Fryšavou, tak aby se člověk neocitnul opět ve Fryšavě. To je zrovna věc, které si místní zkrátka nevšimne, pokud tu běžkujete několik desítek let, asi se vám stěží povede ztratit se a stejně tak asi stěží koukáte po značení a rozcestnících. Pravdou však jest, že v neznámém terénu je to bez kvalitního značení pekelné, nebo aspoň může být. Je třeba si uvědomit případné konsekvence, které jeden z nejnáročnějších sportů/pohybových aktivit může přinést ve spojení s rozmary přírody. Přeci jenom kdyby během víkendových mrazů (až -18°C) došlo k prudké změně počasí, začalo hustě chumelit a muziku by tvrdil silný vítr, pak při neojedinělém podcenění situace (oblečení a vlastní síly) by se jedinec mohl poměrně snadno dostat do nezáviděníhodné situace, při které jde o život. Možná vás nepřekvapí, že k takovým situacím již došlo a to i přesto, že lze Novoměstsko jen stěží považovat za hory... Ale i kdybychom se na celou věc nedívali tak černou optikou, tak z pohledu kýžené spokojenosti těch, kteří se ve stopách pohybují, bylo by záhodno poskytnout jim co nejlepší servis. Otázkou samozřejmě také je, proč v daných místech rozcestníky chybí, zda jde o opomenutí, špatný úsudek popř. výsledek výtržnictví. Tak či onak by stálo za to provést kontrolu existence rozcestníků popř. doplnit ty chybějící. Možná by bylo podnětné pokusit se srovnat typ a kvalitu značení nejen napříč územím naší země, ale i s těmi zahraničními (třeba jednou v budoucnu...)  
  2. Špatná kvalita stop. Ano, sobota a především neděle se vyznačovala značnou nekvalitou připravených stop. Ano, je nadmíru jednoduché cokoliv zkritizovat, nicméně věci bývají mnohem složitější, než se nám mnohokráte zdá. Však kdo z nás může říct, že umí najížděť stopy a že by to za daných okolností zvládl lépe? A to pro jednoduchost a přímočarost myšlenkových konceptů směle ignorujme skutečnost, že u nás stále není třeba za běžecké stopy cokoliv platit, tak jak je to obvyklé jinde v Evropě. BTW jednou se mi poštěstilo stopnout si rolbu a zodpovědně vám mohu říct, že to není žádná sranda. Kabina rolby nepříliš vzdáleně připomíná kabinu vesmírné lodi, až přechází zrak z toho co a jak jde nastavovat. Asi bych nebral zcela dogmaticky stížnost srovnávající sobotní stopy na Paprsku s těmi nedělními na Novoměstsku. Druhý splín byl formulovaný asi nějak takto: "Mají tady sníh třikrát za rok, tak by se mohli aspoň trochu snažit, co třeba vytáhnout rolbu..." Tady bych stížnost viděl jako trochu oprávněnější, ale jednoznačně se pod ni také podepsat nemůžu, tedy pokud v neděli nevyjela rolba z důvodů jiných než-li ekonomických :-) Myslím si, že novoměšťáci to s rolbami umí, jsou to profíci, takže bych nelichotivý výsledek úpravy spatřoval v tom, že to za daných okolností prostě lépe nešlo. Na přelom soboty a neděle a podobně tak na nedělní ráno předpovídali chumelení, takže mě ani příliš nepřekvapuje, že rolba nevyjela v noci, to že nevyjela později, mi však záhadou zůstává. Jak jsem zmínil na začátku, neznám (na rozdíl od řidičů rolby) žádná pravidla a fígle potřebné pro kvalitní úpravu stop, stejně tak nevím, kdy má a kdy nemá smysl vůbec vyjíždět. Tak či onak, občas se stane, že stopy dopadnou víceméně tragicky, několikrát jsem málem zlámal holi, která se mi zabořila dobrých 20cm pod nedobře utlačený povrch, stopy se záhy rozjezdily a vůbec to bylo výjimečně nepovedené, přesto bych byl s kritikou opatrný. [update] Trochu nepříjemně mě překvapila pondělní zpráva z portálu: "Lyžařské trasy, které byly najety o víkendu by měly být stále provozuschopné. Další trasy budeme najíždět a obnovovat před víkendem." Nevím zda jde o věštění z křišťálové koule, či předpověď kartářky a už vůbec nevím, co si kdo představuje pod pojmem "provozuschopné", ale nelíbí se mi to a měl bych chuť přepsat tento odstavec poněkud ostřeji...
  3. Sledování rolby (online). Krásná featura, za kterou bylo NMNM v minulosti oceněno v jisté internetové soutěži. Ta krásná featura, která fungovala jen sporadicky, no možná jsem měl to štěsí, že jsem toužil znát polohu rolby právě v ty okamžiky, kdy jim to nechodilo, možná jde o vlastnost paměti, ve které zůstala jen krátká období nefunkčnosti aplikace a ta naprostá převládající většina funkčních případů se vykouřila... Tak či tak, možná i onak, bez znalosti pozadí této problematiky mi přijde poněkud trapná hláška o tom, že online sledování rolby bude zprovozněno někdy v půlce ledna... Proč? Nešlo přejít na nový systém před začátkem zimy?  
  4. Web. Už třetím bodem jsem porušil přísahu, že tu budu mluvit o dvou zmiňovaných problémech a teď tomu nasazuji korunu. Ale při tom stěžování si nemohu nerýpnout do webu lyžařského Novoměstska. Ne že bych nechápal motivaci používat stejnou templatu, jako oficiální web města, jen je nadmíru škoda, že je tak špatná. To hlavní (pro mě a asi nejen mě) jsou "aktuality", kde se dočtete, co je najeté (sledování online rolby totiž moc nefunguje :-)) a co najeté snad bude, je řešeno nějakou hloupou komponentou, která navíc hospodaří tak extenzivně s prostorem na stránce, že bych brečel. Původní přehledná stránka je ta tam... Další detaily jako duplikace odkazů a nelogické schéma mě zas tak nepálí, protože je nepoužívám, ale kritiku si přirozeně zaslouží podobně jako místy nedůležitý či nepříliš vhodně zpracovaný obsah a o tom chybějícím ani nemluvě.

Toliko asi ke kritice a teď už jen to pěkné. Na Vysočině bylo vážně nádherně, v sobotu mrazivo s azurem, v neděli převážně zataženo, ale aspoň ne tak chladno. Konečně jsme si užili domácí lyžování ve stopě, byť jsem přirozeně prohloupil tím, že jsem si nevzal běkžy na klasiku a tahal to hloupě soupaž na skatových prkýnkách. Za víkend běhěm čtyř výjížděk padlo asi 85km, které byly naprosto zničující, takže nezbývá než se dát rychle do kupy, abychom další víkend byli ready!


čtvrtek 5. ledna 2017

Přehradní dvojboj aneb (na) Prygl(u) (to) (u)jede


S velkým zpoždění, ale přeci, tak přesně vypadala naše běžkařská návštěva nejluxusnějšího lyžařského terénu na Brněnsku (toho času, tj. 5.1.2017). Nutno říct, že jsme si to pěkně užili. Ve čtvrtek ráno (ani moc pozdě, natož příliš brzy) jsem skočili do auta a vyjeli na přehradu, zde se již prohánělo několik bruslařů a běžkařů. Během chvíle jsem rozšířili jejich prořídlé řady. Jestliže ještě o dva dny dříve se na různých webech mluvilo o dokonalém zrcadle, tak nyní byla přehrada zasypána asi pěti centimetry cukru, aspoň tak sladce na mě působila sněhová přikrývka. Bohužel k ledu nepřilnula zcela, přestože ve středu padal z nebe sníh s vodou. Jakmile člověk překročil hranici nejbližšího okolí parkoviště, ukázalo se, že jen trochu razantnější odraz při skatu vede k odtržení celé sněhové pokrývky, ale ani to nás nemohlo odradit o slušného skateového tréninku :-) No jo, trochu jsem si zapřeháněl, šlo o výlet a ne trénink, nicméně je také pravdou, že vítr foukající směrem od Veveří k přístavišti činil jednu z cest nadmíru obtížnou. Ale nejvíc nejlepší byl samotný mix všech těch potěšitelných záležitostí - Brno, běžkování, pohyb, klid (lidí tam nebylo až zas tolik), sníh, mráz a úchvatný východ slunce, zkrátka milé okamžiky na které člověk hned tak nezapomene. No aby toho nebylo mála, tak jsme se s Janičkou domluvili na večerní opakovačku. Která byla stejně a přitom rozdílně milá. Celkem mě překvapilo, kolik příznivců běžkování se skrývá pod brněnskými střechami. Hromady bludiček křižující ledovou plochu přehrady mi dávají za pravdu. Zároveň bych se neměl bát zmínit, že jsem se trochu bál, poněvadž led v některých částech vydával vskutku děsivé zvuky, v jednom místě jsem opakovaně zažil i nepevnou půdu pod nohami :-) Zkrátka noční běžkování na Prýglu má svá specifika, dopředu nevidíte případné problémy, a tak je zažíváte až na vlastní kůži :-) Nevidíte? Asi jsem zapomenul vzpomenout, že jsem po chvíli vypnul čelovku a užíval si ambientního osvětlení zářících budov na břehu a světla hvězd dopadajících na bělostnou plochu skrze jasnou oblohu. Jen více takových zážitků...


pondělí 19. prosince 2016

Nákupy a reklamace aneb Jizerky na běžkách

To byl zase porod, nebo spíše bychom se na to mohli dívat jako na těhotenství, dlouhých devět měsíců uteklo, co jsem stáli naposledy na běžkách v Jizerkách...

Sobotní cesta z Vysočiny přes Náchod až do Kořenova resp. Polubného si díky několika zastávkám vzala více než čtyři únavné hodiny, ale odměna byla sladká. Vymetená obloha protkaná slunečními paprsky pomalu rozpouštěla namrzlé stromy pýřící se čistotou sněhového a ledového příkrovu... Stopy vytvrzené dvousložkovým epoxy už od středy vypadaly dokonale. Pravda, trochu nám dělaly vrásky na příčně-pruhovaném svalstvu, zkrátka ledový podklad od Polubného až na Jizerku nebyl bruslení příliš nakloněn, ale od toho máme silné paže, kdo by to jen řekl, že bude soupaž :-) No a trochu jsem zazdil začátek, kdy jsem toho zazdil trochu více. Třeba, že jsem Janičce vyndal hole bez rukaviček a po vyžehlení tohoto průšvihu a opětovném odjezdu auta, zjistil, že jsem z běžek nestáhl parafín... Krása! To bude cesta... Naštěstí jsem měl ledovou stopu a pár 360° otoček sedralo nadbytečný/nechtěný parafín poměrně dokonale, tedy až na žlábek, nicméně na ten to očividně nejelo :-)

Na Jizerce usoupažovaní, ale šťastní... Ten výhled, jeden z nemnoha v Jizerských horách, kdy oněměle zíráte do krajiny a nemáte sílu se odtrhnout. Třpyt plání zalitých zlatem byl kupodivu jen slastnou předehrou... Zmrzlá krusta spolehlivě vydržela pohlazení běžek i takového metráčka jako jsem já, takže další volné bruslení přímo za nosem? Po kolikáté již letos? Jizerky k sežrání...

Po magistrále na Smědavu, kolečko okolo Plochého a pak vzhůru nekonečným stoupáním na Knaipu, čihadla a dolů v protisměru Jizerské 50 až na stadion v Bedřichově. Nádhera a stěží popsatelný luxus...

Večer jsem zakotvili v turistické chatě Barborka v Horním Maxově a nutno podotknout, že šlo o milé zastavení, domácí charakter a přívětivost čiší z každého koutku chaty...



Nedělní ráno zastihlo Jizerky v zcela opačném rozpoložení, bohužel trochu očekávaném, předpověď totiž zcela výjimečně nelhala. Mlha a sníh/déšť/krupky nás měli doprovázet de facto celý den a také doprovázeli...

Start druhé etapy jsem zvolili v Hraběticích (po Kořenově další pro mě neznámá část Jizerek). O poznání nevlídněji nám bylo v patách a tak jsme frčeli s azimutem nastaveným na Bedřichov... Na pětce jsme objevili průnik s magistrálou, která nás vzala po čistém asfaltu (chudáci běžky) k Buku, kde začalo cosi padat z nebe... Takže zpět na magistrálu a po trase Jizerské 50 vzhůru a dál. Kdo zná náš nejznámější dálkový běh jistě tuší, že nás čekalo ještě více než 8km stoupání na Čihadla jen s minimem odpočinku. Celý kopec jsme sváděli boj na dálku se dvěma borci trénujícími nepřekvapivě na zmiňovaný závod. Jen hole měli draží než já lyže s vázáním a očividně to nebylo jen o výbavě. Jeden z nich jel střídák a druhý celý kopec píchal soupaž. Zde musím seknout před Janičkou, která na prehistorickém vybavení (ano, jela sice na RCSkách, ale zhruba 20 let starých se skluznicí rozsekanou od šrapnelů a hlavně v délce převyšujícím tu správnou míru o více než 20cm). Jo a na kopci je getla... Je pravda, že nám to týpci vrátili cestou z kopce na Smědavu, jenže na rovinkách jsem jim to opět oplatili. Luxusní výkon vzhledem k tomu, že borci do sebe tlačili energetické gely a my jeli na sucho :-)

Z Jezdecké jsem pak sjeli směrem na Václavíkovu studánku a pak zpět do cíle sobotního startu - vsi Pulubný. Bylo už také na čase, pokoušel se o mě slušnej hlaďák, který se ve spolupráci s čerstvým sněhem (fakt to moc nejelo) a mokrým oblečením postarali o chuť zabalit to po pouhých třech hodinách jízdy.



Co jsme zdolali:
  • celkem, 72km/3295m
    • sobota, 42km/2014m
    • neděle, 30km/1281m

pondělí 12. prosince 2016

Lesk a ještě větší lesk první (mimo)řádné lyžovačky na Vysočině

Sobotním ránem se s cihlou na plynu řítíme do Nového Města. Bělost sněhové pokrývky nevelké tloušťky narušuje co chvíli nějaký vetřelec - jednou jde o hlubokou orbu, jinde o nějaké ozimy... Nemůžu než si pogratulovat, že nevezu pořádné běžky :-) Okolo půl desáté nabírám Jirku, pak Janičku a nakonec Kubu, zbývá snad jen Magdička a byla by naše běžecká ekipa kompletní :-)

Ne náhodou míříme na Vlachovice, kde se údajně nachází desetikilometrové kolečko upravené pro skate a hlavně psí spřežení. Zvláštní, že ho dobré půl hodiny nemůžeme nalézt, ale to nevadí. Nevadí ani ta skutečnost, že se brodíme v hromadách sněhu beze stop, ani nedostatečnost sněhu v lese a ani snad nevadí v pole proměněné Sklenské louky... Jednoduše jsme konečně na pořádném sněhu a doma. K tomu nám přeje i počasí, takže proč bychom si měli stěžovat? Cestou od Skleného potkáváme Jánina tátu, který pokračuje dál s námi hledat stále neobjevené kolečko, tedy spíše kolo :-) Nakonec se nám to podaří a já mohu jen konstatovat, že to k dokonalosti nemělo zas tak daleko. Nádhera! No ano, podklad nebyl úplně tvrdý, do prudkého kopce (Bednářova) jsou dva metry šířky pro pohodlné lyžování málo, klasické běžky 205cm na to bruslení také nepřijdou až zas tak vhod a přesto mi je to fuk. Modrá obloha, slunce, sněhem pokryté vršky stromů... A okolo skvělí kamarádi. Dvě kolečka a něco nakonec znamenají okolo 20km, kterými se loučíme s Vlachovicemi a frčíme na oběd.



No ale nedalo mi to a odpoledne vyrážím znovu, původní plám kouknout k Dářku, okolo kterého upravili desítky kilometrů tratí pro klasiku nakonec pod lehkostí okolností měním na žďárský okruh. Spolu se mnou jede jen Janička a staré kameňačky Trak a Artis. Vzápětí se ukazují dvě věci, tak za prvé slavné sportovně-závodní klistrovky Artis Bohemia Extra přes svoji ultralehkou konstrukci (<1100g/pár 180cm) a vznešený původ zdaleka nejedou, jak bych očekával, takže si spolu s Janičkou vyměňujeme běžky, BTW do teď nechápu jak mohla dále bruslit na 210cm dlouhých německých kameňačkách Trak... Za druhé již podruhé toto dne zjišťuji, že jsem nemusel sahat tak hluboko do kameňačkových zásobáren a s klidem mohl vyrazit na mnohem lepších běžkách... Ale co už. Projeli jsme si základní okruh, který se točil na Řádkově louce a pokračovali směrem do centra Žďáru nad Sázavou. Stejně milé počasí jako dopoledne nás provázelo na těchto poněkud náročnějších 8km.




Nedělní plán se zdál být zcela jasný už od sobotního dopoledne. Ale jak už to tak bývá, změna je život. Před devátou ranní se na Vlachovicích ukázalo, že nás sněhová pokrývka udrží, aniž bychom se propadali zvlášť hluboko a tak místo sobotní desítky padlo šťastné rozhodnutí vydat se přímo za nosem, a nebo aspoň tam, kde nás ledová krusta udrží... A že toho nebylo málo :-) Vlachovice, Rokytno, Maršovice, Pohledec, Vávrova skála, Studnice, Rokytno a nakonec opět Vlachovice. Z radosti nad svobodou pohybu, ve které nám nebyly překážkou klasické stopy, které nikdo nikde nevyjel (teď pomiňme tu minoritu lyžníky vyšlapaných cestiček) jsme porůznu kroužili dokolečka a do vlnovky jako blázni... Užívali jsme dosyta každého skluzu a těžko popsatelného třpytu sněhových a ledových krystalů vyrůstajících z bělostné pokrývky naší milované z(Z)emě. Podmínky tohoto rázu jsem nepotkal už hodně dlouho a asi nikdy na začátku zimy. Když si k tomu přičteme nová lyžařská teritoria, kde mnozí z nás nikdy nelyžovali, nejde než hodnotit náš výlet superlativy. Nádhera nad nádheru!



Okouzlen dopoledním výletem, který přetekl do odpoledne jsem nemohl než nevyrazit na další vyjížďku. Zkrátka mi v této sezóně chyběl výlet po ledovci a vůbec v celém okolí Fryšavy, Kadova, Medlova a Tří Studní, proto jsem neváhal a dal si takové menší kolečko, kterým se mi podařilo završit luxusní víkendovku na běžkách. Už se nemohu dočkat další!


PS: Když k tomu všemu připočteme skutečnost, že jsem zahájil sezónu již 12. a 13.11.2016 (8 + 2 + 9km), tak si skoro myslím, že to začalo moc pěkně :-)



PPS: Zdoláno:

  • 12.11.2016, 10km
  • 13.11.2016, 9km
  • 3.12.2016, 28km
  • 4.12.2016, 45km

Pečeme vánoční cukroví - linecké

Suroviny:

  • 10dkg moučkového cukru
  • 20dkg másla
  • 30dkg hladké mouky
  • 2 žloutky
  • špetka citrónové kúry

Postup výroby:

  • důkladně promícháme všechny sypké suroviny
  • přidáme žloutky, máslo a důkladně těsto zpracujeme
  • dvě hodiny necháme těsto odležet v chladnu
  • z těsta odebereme kousek, který rozválíme na vále (tloušťku volíme dle uvážení 1mm-3mm)
  • z rozváleného těsta vykrajujeme požadované tvary
  • naskládáme na máslem vymaštěný plech
  • vložíme do pečící trouby - horní + dolní ohřev, 150°C
  • pečeme dokud neuvidíme lehce nažloutlý okraj prvního lineckého


Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide, modrooký bača lyžičky zatáčá...

Intro 


Hned na začátek se musím moc pochválit, pro běžkařský hejt z Beskyd jsem si nemohl vybrat lepší čas než víkend 10-11.12.2016. Kdybyste mě, po přečtení následujících řádků, náhodou podezírali z nějakého intrinsického nepřátelství vůči ostrým kopečkům, tak ne, to už mě raději osočte z nerozumně vysokých očekávání, protože mám Beskydy rád.

Že jsem si nevybral zrovna šťastný den pro první běžkařské rendez-vous, tak o tom svědčí teploty chlácholicí jarně-letní turistickou smetánku... No zkrátka téměř 10°C může zprudit i takového stopomilce jako jsem já :-) Ale nenechte se mýlit, běžkařské Beskydy by mi k srdci asi příliš nepřirostly ani za okolností pro běžkaře mnohem přívětivějších. Pokud by vás zajímalo více, tak se to třeba záhy dovíte, aneb srovnání Vyčiny a Beskyd na běžkách...

Ze své domoviny jsem zvyklý na kopečky, které by obyvatelé kraje razoviteho ani za kopečky nepovažovali, taktéž nadmořská výška 650-800mnm se znatelně liší od beskydských 550-1300mnm, strmost kopců snad ani netřeba zmiňovat a pominu-li další okolnosti, které mi právě nepřišly na mysl, tak i to bohatě stačí pro ilustraci a východisko rozdílů.

10.12.2016 - Sobota a Pustevny


Pustevny jsou zřejmě jednou z oblíbených lokalit pro běžkaře a tak jsem začal právě tam. Vzhledem ke zmiňovaným vysokým teplotám jako prapůvodci hnusné oblevy se příliš nedalo očekávat, že by se člověk na hřeben dostal po svých odspodu.

Jo a tady se setkáváme s prvním rozdílem, hromada (zdaleka ne všechny) běžecké stopy v Beskydech vedou poměrně vysoko a tak se k nim nejprve musíte dostat. Problém se kterým se setkáte ve většině horských oblastí však neplatí pro Vysočinu. Tam buď začínáte pod kopcem (650mnm) s tím, že nastoupáte snesitelných 150m výškových a nebo si pohodlně zajedete a zaparkujete autem v oblastech nejvyšších (800mnm), zkrátka vás ani nenapadne řešit popisovaný problém, protože neexistuje. V Beskydech je to jiné, buď nastoupíte do stopy pod kopcem (třeba 550mnm) a pak budete stoupat po svých (třeba do 1100mnm viz Pustevny) a nebo se vyvezete lanovkou (v ojedinělých případech autobusem/autem), pokud taková varianta existuje, rozhodně to však nebude zadarmo a již je to samo může být opruz - placení parkoviště, autobusu, jízdní řády, ztráta svobody...

Já zvolil cestu horší zato delší, jak jink taky, že? A ještě se mi třeba podaří zamaskovat lakotu nestrojeným odporem vůči lenosti :-) A jaké že jsem měl možnosti?
  1. Dojet autem na Pustevny - 65km, 130Kč za celodenní parkování
  2. Dojet autem do Prostřední Bečvy a pak autobusem na Pustevny - 55km, ?Kč za autobus
  3. Dojet autem do Trojanovic/Ráztoky a lanovkou na Pustevny - 45km, 60Kč parkovné + 130Kč lanovka
  4. Dojet autem do Trojanovic/Ráztoky a po svých na Pustevny - 45km, 60Kč parkovné
  5. Dojet autem do Trojanovic a po svých na Pustevny - 44km

Né, pětku né... :-) Ale jo! Můžete si hodit pětkou zda šlo o lakotu a nebo "drsnost", jako že to dám svépomocí. Chyba lávky, obleva lapala po sněhu jako nepříčetná, takže jsem se prošel dobré 4km a nastoupal 250m než jsem narazil na trochu sněhu... Značně otrávený jsem hodil staré závoďačky na 3cm zmrzlého sněhu na asfaltu a mezi bukvicemi jsem začal stoupat do nebes... Další 3km s převýšením 300m kličkování v bordelu na zbytcích ledu a sem tam přenášení, když zmizely i ty zbytky sněhu... Pustevny v utopené v mlze vítají znaveného, hmm, tak takhle jsem si to lyžování nepředstavoval. Moc sil nezbylo, ale co, jedeme dál.

Kam to bude? Radegast a Radhošť... Jestli jsem si ještě nedávno stěžoval na vyasfaltovanou hřebenovku na Pustevnách, tak teď to kvituji, přeci jenom nehrozí další poškození skluznice. Chtělo by se mi říct, že zmiňovaná hřebenovka celkem šla, široká cesta znamenala prostor pro klasickou stopu i bruslařský pás, jenže to by zde nesměly proudit davy pěších turistů, jezdit skútry a teréňáky. Zkrátka jet šlo, ale 100% vlhkost vzduchu spojená s mlhou a silným větrem mi nepřinášela příliš potěšení.

Co dál, trochu se mi zatmívá, čas dát si něco k snědku, vzhůru dolu na Martiňák, kde mají nejvíc nejlepší kynuté borůvkové knedlíky co znám... Necelých 9km, kde pomalu klesáte zhruba 200m se zdála být OK, jenže... úzká lesní cesta nepřekypovala přebytky sněhu a hlavně ta úzkost! Ne moje, té cesty, aneb dvě klasické stopy, jedna dole druhá hore a mezi nimi tak metr prostoru... No ano, skate nebude a to bude zlý.

Ještě horší se to zdálo být v okamžiku příjezdu na Martiňák, který byl kvůli EET zavřený, hmm tak to píše. Otočka na patě/patce a stoupáme vzhůru. Jasně převýšení nebylo takové, že bych to nedal soupaží, jenže mokrý sníh, do kterého se mi bořily hole toto jaksi neumožňoval a metr šířky na skate, při které využiji klidně metry tři? A kua... tohle celkem bolelo.

Zpátky Pustevnách a už se těším až to zabalím... Já a těšit se na zabalení běžkování? Ajajaj... Nakonec jsem vyměkl jako místní sníh a vyrazil na Beskydskou magistrálu - 5 (okolo Nořičí hory). Jenže jsem si nevzal vodní lyže, takže vedle přístřešku pod Tanečnicí jsem to vzal po červené turistické ve směru vrcholu Tanečnice. Brodění se v desítkách centimetrů mokrého sněhu se závodními běžkami, sem tam šutr, to zase bude... Na kopci jsem narazil na závodní modrou (5D), tak že bych si dal ještě pětku, na které by mělo jít i bruslit? Jo, to by tam nesměla všude ležet hlína a šutry...

Tak zpátky u Maměnky, vyhořelý jako Libušín dělám další chybu, místo prověřené cesty dolů (nahoru z Trojanovic) volím druhou část tohoto okruhu, paralelní trasu... Jenže ta bohužel na začátku nevede dolů, ale nahoru a když začne klesat, tak se v ní objevují šutry, asi nevede po asfaltce :( V okamžiku, kdy míjím Velkou sjezdovku stopa popř. zbytky úpravy rolbou mizí a já na to nemám nervy, vracím se na sjezdovku, která pláče, chybí jí sníh. Shazuji běžky a běžím po spádnici. Ááááá první beskydská sjezdovka na běžkách, bohužel běžky v rukách a směr špatný... Kdo by to byl řekl, že mi podjedou kluzké běžecké lyžáky a já se vykoupu v kaluži sněhu a bahna...

Do Trojanovic ke kapličce jsem docupital po 5,5h pseudoběžkování, v nohách pouhých 44km s převýšením 2300m, potlučené běžky a pošramocené sebevědomí, ale to nejhorší je zklamání z běžkování v Beskydech.

Kdo by si myslel, že se mi náladu zlepšil Fleret na náměstí ve Frýdku během vánočních trhů, ten by se mýlil, naopak jsem začal přemýšlet nad tím, zda mají krom mých oblíbených (Čistá jak Vizovice a Zafúkané) ještě něco aspoň poslouchatelného :(


11.12.2016 Neděle - Papežov - Lysá a zpět


Sobotní nezdar mě nemohl odradit, o půl hodiny dříve než dne předchozího, tj. v osm jsem zaparkoval na jednom z posledních volných míst v Papežově. Káry pracháčů neznamenaly běžkařský dýchánek, ale spíše skialpinistický sraz.

Nemohl jsem neocenit, že sníh a dokonce i známky pár dní staré úpravy rolbou byly patrné již od silnice. Aspoň, že mě nečeká nošení dříví a běžek do lesa. Skialpinisty jsem nechal záhy za zády a i kdyby nenechal, stejně po chvíli odbočili zkratkou do lesa, s těmi závodit nebudu (jsem si myslel...) Jestliže jsem si stěžoval na monotónnost tratí na Pustevnách, tak věru nevím co říct k Beskydské magistrále - 3... Necelých 9km se stoupáním více než 700m, abyste neřekli, že zjednodušuji, tak byl po cestě jeden asi 300m úsek s klesáním (18m). Peklo, po asi třech kilometrech stálého stoupání ve špinavém sněhu jsem toho měl vážně dost. A to raději nemluvě o tom, že jsem se u přístřešku Zimný potkal se skialpinisty, respektive jsem je dojel (děsivé, jak můžou být pěšáci rychlejší než já...)

Stále v lesích, s výjimkou posledních chvil bez rozhledu, stoupám na Lysou. A také konečně potkávám prvního běžkaře, asi tak dvě tři zatáčky pod vrcholem ho předjíždím, jeho běžky však vypadají jako sněžnice, takže není divu. Nahoře padám únavou, hladicí bod, pohled na teploměr (0,7°C) a zpět dolů. No... Kurník... Jestli jsem se aspoň tři čtvrtiny cesty snažil přesvědčit mysl, že má cenu vystoupat vzhůru, že budu odměněn tolika kilometry sjezdu, jaký jsem ještě nezažil, tak v poslední třetině jsem se ho začal obávat. Napsal bych něco jako "čistý led", jenže to neodpovídá realitě, nic čistého na něm nebylo. Povrch byl hrbolatý, roztlučený, se zamrzlými liniemi všeho možného, občas rozsekaný pásy sněžných skútrů. Vyhlídka 50-60km/h na tomto povrchu, pohled na plechová svodidla... Regulérně jsem uvažoval o tom, že sundám běžky a seběhnu to po turistické. Takže cesta dolů byla ještě těžší než nahoru, kolena a svaly na nohách se mi klepou ještě teď, když si vzpomenu na divoký pluh, kterým jsem hobloval běžky možná 4km (promiňte mi).

Když se s nepříliš papežskými nadávkami brzdím na Papežově, tak dojíždím dva borce, kteří vycházeli z Lysé spolu se mnou. Ty voe, jak mohli být rychlejší?

Čert to vem, sedám do auta a marně se snažím dostat ze záhrabu, kam jsem ráno zahodil auto, no prima, to mi ještě chybělo!




11.12.2016 Neděle - Bílá


Poledne na krku, ale stále to nevzdávám, Beskydy dostanou další šanci. Po hodině cesty autem míjím Staré Hamry a přijíždím do sjezdařského areálu v Bílé. Údajně i tam měl kousek sněhu zbýt. No jo, jenže napoprvé míjím správnou běžkařskou stopu a hloupě se vydávám nějak jinam, kam jsem vážně nechtěl. Dva běžkaři mi slibují 2km mizerné stopy, kontrola map a už si to šinu zpět na sjezdovku.

No konečně, to mi chybělo, ještě že jsem si vzal na nedělní odpoledně klasičky 205cm, že :-) Jo, bruslilo se mi vážně dobře. Ale abych jen nepomlouval, technický sníh aspoň jel, takže cajk. Ve třech čtvrtinách modré jsem odbočil na nějakou asfaltku, po které vede Beskydská magistrála - 7, překřížil jsem další dvě sjezdovky, aniž by mě kdo srazil a nadšeně si to šlapal dál. Nadšeně? Cesta zapadaná jehličím a halouzkami ve 2-5cm mokrého sněhu. Tak výhodu by to mělo, hole se mi nebořily zvlášť hluboko, bohužel tupé hroty (navíc ne tvrdokovové) ne asfaltu klouzaly, takže ani ta soupaž nešla. Za zatáčkou navíc úřadovali lesáci, kteří tam cosi rozbagrovali... Každej normálni člověk by to otočil a to já ne, neúnavně jsem brousil běžky v bahně a kamení a když už jsem si myslel, že jsem vyhrál, přišla další pohroma. Zbytek asfaltky někdo vyhrnul pluhem, k tomu všemu se přihnal avizovaný déšť. Spolu s ním se započal konec mé beskydské běžkařské ztřeštěnosti, vyšplhal jsem se nad sjezdovky na kopec Zbojnická a už zbývalo to sfrnkout dolů :-)

Ještě že jsem měl ty klasické běžky, že :-) No, ale svah byl na poměry (teplota, déšť a další okolnosti) v báječném stavu, takže kousek po Tréningové (červené) a zbytek zase po modré. No ta modrá nebyla ani trochu fajn, zkuste hádat, proč asi byla uzavřená? Hmmm, chyběl jí sníh :-) Kameny, tráva, drny a bahno, ideálka pro běžky, nebo také pro neobřadní popravu běžek... Jo měl jsem raději pokračovat s davem po červené, ale pozdě honit bycha. Dolů jsem se dostal, převlékl se z plavek a vyrazil k domovu, tedy prvně k Olomouci, kde na mě čekaly horké maliny :-)



Závěr


Takže jaká? Klamavá a zklamavá. Jasně, za mnohé mohlo počasí (teplo, voda, vítr, ...) a jeho důsledky (jehličí, hlína, led a jiný bordel), ale bohužel to není vše. Beskydy na běžkách mi prostě nesedí.

Možná jsem malý masochista na trasy typu deset kilometrů stále vzhůru (zpocený až za ušima veverky na protějším stromě), a pak deset kilometrů dolů (když už se člověk nezabije v nějaké zatáčce, neokouše strom, tak aspoň promrzne až na kos(t)).

Ještě mi něco vadí? Pokud stopa nevede zrovna po silnici, která obvykle nabízí použitelnou šířku, můžete se dočkat dvou stop, mezi kterými si nezabruslíte, takže jenom klasika (v lepším případě soupaž)...

A ještě, ještě? Jasně, starty pod kopcem a nemožnost svobodně začít někde na kopci bez překážek v cestě viz někde výše popř. magistrály po sjezdovkách (taktéž si nemyslím, že by to byla pro většinu lidí výhra).

No uvidíme, kolik šancí ještě Beskydy dostanou, třeba se mi nakonec podaří nalézt mi vyhovující trasy...

Poznámka


Zdoláno:
  • sobota, 44km/2300m
  • neděle, 23km/1400m + 9km/700m
Mapy: