Sobotní cesta z Vysočiny přes Náchod až do Kořenova resp. Polubného si díky několika zastávkám vzala více než čtyři únavné hodiny, ale odměna byla sladká. Vymetená obloha protkaná slunečními paprsky pomalu rozpouštěla namrzlé stromy pýřící se čistotou sněhového a ledového příkrovu... Stopy vytvrzené dvousložkovým epoxy už od středy vypadaly dokonale. Pravda, trochu nám dělaly vrásky na příčně-pruhovaném svalstvu, zkrátka ledový podklad od Polubného až na Jizerku nebyl bruslení příliš nakloněn, ale od toho máme silné paže, kdo by to jen řekl, že bude soupaž :-) No a trochu jsem zazdil začátek, kdy jsem toho zazdil trochu více. Třeba, že jsem Janičce vyndal hole bez rukaviček a po vyžehlení tohoto průšvihu a opětovném odjezdu auta, zjistil, že jsem z běžek nestáhl parafín... Krása! To bude cesta... Naštěstí jsem měl ledovou stopu a pár 360° otoček sedralo nadbytečný/nechtěný parafín poměrně dokonale, tedy až na žlábek, nicméně na ten to očividně nejelo :-)
Na Jizerce usoupažovaní, ale šťastní... Ten výhled, jeden z nemnoha v Jizerských horách, kdy oněměle zíráte do krajiny a nemáte sílu se odtrhnout. Třpyt plání zalitých zlatem byl kupodivu jen slastnou předehrou... Zmrzlá krusta spolehlivě vydržela pohlazení běžek i takového metráčka jako jsem já, takže další volné bruslení přímo za nosem? Po kolikáté již letos? Jizerky k sežrání...
Po magistrále na Smědavu, kolečko okolo Plochého a pak vzhůru nekonečným stoupáním na Knaipu, čihadla a dolů v protisměru Jizerské 50 až na stadion v Bedřichově. Nádhera a stěží popsatelný luxus...
Večer jsem zakotvili v turistické chatě Barborka v Horním Maxově a nutno podotknout, že šlo o milé zastavení, domácí charakter a přívětivost čiší z každého koutku chaty...
Nedělní ráno zastihlo Jizerky v zcela opačném rozpoložení, bohužel trochu očekávaném, předpověď totiž zcela výjimečně nelhala. Mlha a sníh/déšť/krupky nás měli doprovázet de facto celý den a také doprovázeli...
Start druhé etapy jsem zvolili v Hraběticích (po Kořenově další pro mě neznámá část Jizerek). O poznání nevlídněji nám bylo v patách a tak jsme frčeli s azimutem nastaveným na Bedřichov... Na pětce jsme objevili průnik s magistrálou, která nás vzala po čistém asfaltu (chudáci běžky) k Buku, kde začalo cosi padat z nebe... Takže zpět na magistrálu a po trase Jizerské 50 vzhůru a dál. Kdo zná náš nejznámější dálkový běh jistě tuší, že nás čekalo ještě více než 8km stoupání na Čihadla jen s minimem odpočinku. Celý kopec jsme sváděli boj na dálku se dvěma borci trénujícími nepřekvapivě na zmiňovaný závod. Jen hole měli draží než já lyže s vázáním a očividně to nebylo jen o výbavě. Jeden z nich jel střídák a druhý celý kopec píchal soupaž. Zde musím seknout před Janičkou, která na prehistorickém vybavení (ano, jela sice na RCSkách, ale zhruba 20 let starých se skluznicí rozsekanou od šrapnelů a hlavně v délce převyšujícím tu správnou míru o více než 20cm). Jo a na kopci je getla... Je pravda, že nám to týpci vrátili cestou z kopce na Smědavu, jenže na rovinkách jsem jim to opět oplatili. Luxusní výkon vzhledem k tomu, že borci do sebe tlačili energetické gely a my jeli na sucho :-)
Z Jezdecké jsem pak sjeli směrem na Václavíkovu studánku a pak zpět do cíle sobotního startu - vsi Pulubný. Bylo už také na čase, pokoušel se o mě slušnej hlaďák, který se ve spolupráci s čerstvým sněhem (fakt to moc nejelo) a mokrým oblečením postarali o chuť zabalit to po pouhých třech hodinách jízdy.
Co jsme zdolali:
- celkem, 72km/3295m
- sobota, 42km/2014m
- neděle, 30km/1281m
Žádné komentáře:
Okomentovat