Sabelell: Lesk a ještě větší lesk první (mimo)řádné lyžovačky na Vysočině

Sobotním ránem se s cihlou na plynu řítíme do Nového Města. Bělost sněhové pokrývky nevelké tloušťky narušuje co chvíli nějaký vetřelec - jednou jde o hlubokou orbu, jinde o nějaké ozimy... Nemůžu než si pogratulovat, že nevezu pořádné běžky :-) Okolo půl desáté nabírám Jirku, pak Janičku a nakonec Kubu, zbývá snad jen Magdička a byla by naše běžecká ekipa kompletní :-)

Ne náhodou míříme na Vlachovice, kde se údajně nachází desetikilometrové kolečko upravené pro skate a hlavně psí spřežení. Zvláštní, že ho dobré půl hodiny nemůžeme nalézt, ale to nevadí. Nevadí ani ta skutečnost, že se brodíme v hromadách sněhu beze stop, ani nedostatečnost sněhu v lese a ani snad nevadí v pole proměněné Sklenské louky... Jednoduše jsme konečně na pořádném sněhu a doma. K tomu nám přeje i počasí, takže proč bychom si měli stěžovat? Cestou od Skleného potkáváme Jánina tátu, který pokračuje dál s námi hledat stále neobjevené kolečko, tedy spíše kolo :-) Nakonec se nám to podaří a já mohu jen konstatovat, že to k dokonalosti nemělo zas tak daleko. Nádhera! No ano, podklad nebyl úplně tvrdý, do prudkého kopce (Bednářova) jsou dva metry šířky pro pohodlné lyžování málo, klasické běžky 205cm na to bruslení také nepřijdou až zas tak vhod a přesto mi je to fuk. Modrá obloha, slunce, sněhem pokryté vršky stromů... A okolo skvělí kamarádi. Dvě kolečka a něco nakonec znamenají okolo 20km, kterými se loučíme s Vlachovicemi a frčíme na oběd.

No ale nedalo mi to a odpoledne vyrážím znovu, původní plám kouknout k Dářku, okolo kterého upravili desítky kilometrů tratí pro klasiku nakonec pod lehkostí okolností měním na žďárský okruh. Spolu se mnou jede jen Janička a staré kameňačky Trak a Artis. Vzápětí se ukazují dvě věci, tak za prvé slavné sportovně-závodní klistrovky Artis Bohemia Extra přes svoji ultralehkou konstrukci (<1100g/pár 180cm) a vznešený původ zdaleka nejedou, jak bych očekával, takže si spolu s Janičkou vyměňujeme běžky, BTW do teď nechápu jak mohla dále bruslit na 210cm dlouhých německých kameňačkách Trak... Za druhé již podruhé toto dne zjišťuji, že jsem nemusel sahat tak hluboko do kameňačkových zásobáren a s klidem mohl vyrazit na mnohem lepších běžkách... Ale co už. Projeli jsme si základní okruh, který se točil na Řádkově louce a pokračovali směrem do centra Žďáru nad Sázavou. Stejně milé počasí jako dopoledne nás provázelo na těchto poněkud náročnějších 8km.

Nedělní plán se zdál být zcela jasný už od sobotního dopoledne. Ale jak už to tak bývá, změna je život. Před devátou ranní se na Vlachovicích ukázalo, že nás sněhová pokrývka udrží, aniž bychom se propadali zvlášť hluboko a tak místo sobotní desítky padlo šťastné rozhodnutí vydat se přímo za nosem, a nebo aspoň tam, kde nás ledová krusta udrží... A že toho nebylo málo :-) Vlachovice, Rokytno, Maršovice, Pohledec, Vávrova skála, Studnice, Rokytno a nakonec opět Vlachovice. Z radosti nad svobodou pohybu, ve které nám nebyly překážkou klasické stopy, které nikdo nikde nevyjel (teď pomiňme tu minoritu lyžníky vyšlapaných cestiček) jsme porůznu kroužili dokolečka a do vlnovky jako blázni... Užívali jsme dosyta každého skluzu a těžko popsatelného třpytu sněhových a ledových krystalů vyrůstajících z bělostné pokrývky naší milované z(Z)emě. Podmínky tohoto rázu jsem nepotkal už hodně dlouho a asi nikdy na začátku zimy. Když si k tomu přičteme nová lyžařská teritoria, kde mnozí z nás nikdy nelyžovali, nejde než hodnotit náš výlet superlativy. Nádhera nad nádheru!

Okouzlen dopoledním výletem, který přetekl do odpoledne jsem nemohl než nevyrazit na další vyjížďku. Zkrátka mi v této sezóně chyběl výlet po ledovci a vůbec v celém okolí Fryšavy, Kadova, Medlova a Tří Studní, proto jsem neváhal a dal si takové menší kolečko, kterým se mi podařilo završit luxusní víkendovku na běžkách. Už se nemohu dočkat další!

PS: Když k tomu všemu připočteme skutečnost, že jsem zahájil sezónu již 12. a 13.11.2016 (8 + 2 + 9km), tak si skoro myslím, že to začalo moc pěkně :-)