Poprvé na golfu aneb tajgr se nedostavil, nečekaně...

Co je první činnost, do které se pustíte po týdnu stráveném v posteli (spolu s nemocí)? No vstanete a zajdete si na golf. A kdo za to může? Virózka. Tedy jako Petr Virózka... Kdyby mi totiž neposlal odkaz na den otevřených dveří driving range v Žabovřeskách, tak bych vylezl z postele maximálně tak na nákup potravin :-) Ale na druhou stranu to nebylo špatné, tedy jako zážitek pro mě. Ostatní si to naštěstí/díky Bohu nikterak neužili, rozumějte, že to nebylo tak výjimečně špatné, že by si o tom trenéři z Kaskáda Golf Academy vykládali ještě dalšího dne, dokonce jsem ani nikoho nezranil žádným z podivně odražených míčků... Nijak jsem nečekal, že by dorazil na první dobrou Tajgr a toto očekávání se vyplnilo. Málokterý odpal na driving range připomínal skutečný odpal, většinou jsem to hrubě netrefoval, a když se zdařilo, tak z toho byla exponenciála olizující plot. Jen pár kousků prokázalo potenciál hodný skutečné rány, tedy když pominu smutnou skutečnost doletu mezi 50-100m. Bohužel se mi ani v těchto chvílích nedostavil pocit "úspěchu", prostě to za moc nestálo. Vlastně ani patování, kde riziko zranění sebe či ostatních limitně klesalo k nule, ve mě neodhalilo skrytý talent (jedině snad, že by se skrýval sakramentsky hluboko :-).  Ve výsledku to celé překvapivě celkem bolelo, přišel jsem o obě zápěstí, rozedřel si malíček do krve a vůbec... nečekaně náročný tělocvik. Na druhou stranu si aspoň vzdáleně dokážu představit o čem to může být a představa objevování cizích zemí a jejich greenů mi nepřijde až tak nepříjemná (odhlédneme-li od hloubky uhlíkové stopy, kterou to s sebou nese). Takže s přiblížením důchodového věku se mají greeny na co těšit. ;-)