Musím říct, že tentokráte to vypadalo úplně jinak než obvykle. Před usednutím do sedla jsem měl nastudované všechny prezentační materiály a to navíc v tištěné podobě... Palec vzhůru za PR Suzuki, dokázalo ve mně vzbudit pocit, že na světe není lepšího stroje. A vůbec, jejich orientace na popis řešení technických problémů se zálibou v neméně technických detailech mě zkrátka dostala. Trochu se však děsím skutečnosti, že mé osobní závěry po projetí se příliš neodlišovaly od těch popisovaných ve zmíněných materiálech. To je jen tak mimochodem kapitola sama pro sebe. Obvykle propagační materiály nečtu, poměrně často se však nevyvaruji situace, že sedám na stroj, o kterém jsem již četl v nějaké recenzi. No, nebuďme naivní, v dnešním světě (stejně jako v tom včerejším) existuje jen mlhavá hranice mezi nezávislým testem a PR daného výrobce, což nutně nemusí být úplně zle. Problém leží jinde, můj názor na motorku poměrně často konverguje k tomu recenzentově. Co to znamená? A to je velkou otázkou. Buď jsem velice lehce ovlivnitelný, nebo to motorističtí novináři skvěle umí s naším podvědomím obecně, nebo se o naše (moje i novinářské) podvědomí postaral sám výrobce a nebo jsem zkrátka na nejlepší cestě stát se recenzentem motorek, protože v nich poměrně často odhalím, co profíci :-) Tak či onak, tato otázka mě nenechává zrovna klidným...
Ale dost bylo obvyklých povídaček, do tradičně modré oděná střela s nádherným designem (námitka, subjektivní, přijímá se) čeká na projetí a mi běží čas...
Po usednutí mě přepadá už klasický pocit "jééé, to je malé". Zvyk zůstává stále železnou košilí, nebo aspoň termotrikem... Přesednutí z velké cestovní mašiny na superbike totiž nemůže skončit jinak. Ale v tomto případě poněkud nepříjemný pocit brzy odezní, dobrá zpráva. Mašina skoro nic neváží, sedlo je nízko, takže nehrozí jakýkoliv problém s manipulací (hmmm, to povídejte o více než 200kg stroji třeba 50kg dívce ;-)) No dobře, jsou tu stroje lehčí i rychlejší, nicméně 202kg na 202k motorku mi připadá více než jen ucházející... Rejd, jak už to bývá u superbiků není kdoví jak velký, ale než výtku, to považujte za prosté konstatování, konkurence je na tom podobně.
Startuji motor a překvapeně poslouchám bručák, který jako by snad ani nemohl patřit řadovému čtyřválci, opatrně pouštím spojku (jak jinak také pří více než 200k) a stroj se dává do pohybu a to i bez asistence plynu. Jsem připraven divoce hledat stupačky v předtuše, že budou hrozně vzadu, abych tu mohl pohodlně spočinout v poloze ležmo. Mýlil jsem se, jsou překvapivě "dobře", po jejich nalezení o ně zapírám nohy, kolena tisknu do prohlubní v už tak příjemně úzkého trupu a říkám si, že mi to asi někdo ušil na tělo. Vjíždím na hlavní silnici a brzy zjišťuji, že můj trup nemusí ležet na nádrži a já se přesto cítím poměrně hodně příjemně. No tak cestovní silnička a ani cestovní enduro to není, ale vzhledem k třídě stroje mě zaráží, že nemusím ležet a mé ruce (přestože zatížené) nenesou nesnesitelnou část mé vlastní hmoty. Když se k tomu časem přidá vychytaná aerodynamika, která vám umožňuje vzpřímený přesun i v dálničních rychlostech (neutrhne vám to hlavu čnějící vysoko nad malým štítem), budete snad unešení, překvapeni popř. obojí. Je na čase vyzkoušet brzdy, co kdybych je potřeboval? Zadní ABS reaguje poměrně brzy, no bodejť by ne, zašlápnout takhle na prasáka zadní brzdu... Předek přesvědčivě a příjemně ostře táhne rafičku tachometru k nule. Zatáčení byl nezbytně další krok, který bylo třeba vyzkoušet. Tady je to trochu ležérnější (srovnám-li to s cestovním endurem typu Triumph Tiger Explorer), vlastně asi takové, jako u většiny premiantů této třídy. To bychom měli, už umíme sedět (BTW malé avšak pohodlné sedlo), točit řidítky i brzdit, je na čase provětrat škrtící klapky. Tady přichází to nejlepší, aspoň dle mého soudu. Motor je naprosto excelentní a to stejné platí pro převodovku, řazení a spojku. Tato sehraná grupa vám totiž zahraje tak, že na to nezapomenete. Věru nevím, co chválit dřív. Zda již zmíněný (pro mě netypický) chraplák v nízkých otáčkách, který se s divoce šplhající rafičkou otáčkoměru mění v "nádherně uječenej" klasickej řaďák ukazující to nejlepší, co v něm je, nebo zda mám mluvit o nepopsatelné pružnosti motoru, který bez zaváhání jede na šestku 40km/h (to jsem vážně neviděl) a nebo zda vytrubovat do světa, jak nádherně lineárně táhne, jak dodává výkon bez nežádoucích kopanců, jak precizně a lehce lze řadit, jak báječně se mačká páčka spojky, ... Nevím! Z mého pohledu tenhle poměrně důležitý subsystém motorky funguje špičkově a k dokonalosti mu příliš nechybí. Asi nikoho nepřekvapí, že ta "správná" poloha na motorce, v leže, je vypiplaná do posledního detailu a že se v ní dá jet skutečně rychle a efektivně.
Pokud se začneme bavit o rychlosti a zrychlení, tak je nutné s politováním konstatovat, že test neprobíhal v Německu, což bylo ke škodě, velké škodě. Ono, co si budeme nalhávat, naše dálnice ani vzdáleně nepokrývají rychlostí rozsah ani druhého převodového stupně. Na jedničku není sebemenší problém rozletět se až na hranici 100km/h, jestli ji pokoří, to vážně nevím, ale to je detail, který vás asi nebude trápit, tedy pokud nepůjdete hned po zrychlení 0-100km/h... No u té dvojky to bylo již znatelně horší, v nájezdu na dálnici jsem zastavil se zařazenou dvoujkou, lehce jsem nechal proklouznout spojku, motor trochu zakuckal a vzápětí se rozletěl tam, kde mu je dobře, do otáček. Neutuchající síla mě popadla za žaludek a snažila se mi ho vyrvat z těla... No dobře, přesně naopak (za žaludek mě sice držela neutuchající síla, ale byla to zemská gravitace, potažmo setrvačné síly), zatímco trup v opačném směru tahala ta brutální síla motoru, která rozhodně nevadla, při 130km/h na tachometru jsem měl na otáčkoměru ještě takovou rezervu, že by vám bylo špatně, tak jako mně. Neskutečnej nářez! BTW to je také největší slabina motorky, rychle vám ukáže, kdo je ten nejslabší článek... Vy! Pardon, tedy spíše já. Několikráte jsem okusil tu omamnou akceleraci a udělalo se mi tak zle, že ještě půl dne po vrácení motorky mě přepadala potřeba nazvracet si do helmy... Hmmm, tak motocyklovým závodníkem asi nikdy nebudu a ne nemůže za to ta prostá skutečnost, že nemám nedostatečně vyvinutý pud sebezáchovy, nemůže za to ani další pragmatický důvod v podobě absence řidičského umu, ale v první řadě stojí, nebo spíše zvrací můj žaludek, který není opakovaně ochoten snášet tak brutální síly při akceleraci a deceleraci... Jó, jak je to těžké, mít k dispozici to zrychlení a nedopřát si ho. To, že jsem pak půl hodiny jezdil s otevřeným hledím, abych si do té helmy vážně nenazvracel, raději ani nezmiňovat :-) Při těch dálničních letech jsem zaznamenal jednu nepěknou zlou věc, zrcátka, ve kterých jsem si mohl skvěle prohlédnout svá ramena, ale ne více. Potěšitelným faktem naopak jest, že na džiksru nic neklepe a nehoupe se ani na našich luxusních dálnicích. Nezmiňuji to jen tak náhodou, vzpomněl jsem si na Ducati Panigale 1199 S, u kterého jsem měl pocit, že na dálnici upadne polovina věcí, která mi před očima poskakovala....
Co dál? Dál bychom se mohli bavit o běžných věcech, ale je to skoro zbytečné, protože skoro vše bylo téměř dokonalé. Ani nebudu nějak zvlášť strašit s elektronikou (pro mě tak netypickou pro Suzuki). Vyzkoušel jsem všechny palivové mapy, samozřejmě za normálních okolností má smysl jen ta nejostřejší, také jsem vyzkoušel mnohé stupně desetistupňové kontroly trakce, jenže tu se už projevilo moje slabošství, opravdu nemám na to poslat půjčený (a ani jiný ;-)) stroj do zatáčky na hraně a porovnávat, jak který stupeň kontroly trakce umožní protočení zadního kola... Já jen mohu suše konstatovat, že v mezích zákona (hodně restriktivního) jsem nepoznal mezi jednotlivými stupni žádný rozdíl, ABS zabíralo obdobně a víc neposoudím. S plynem jsem laškoval opravdu velice jemně ;-)
Závěr? Existují divočejší, silnější, lehčí, paličatější, ... Ale tohle je zřejmě ten nejvyváženější superbike, který jsem měl možnost otestovat. Nechybí mu nic podstatného. Exceluje v kategoriích motor, převodovka, řazení, posed. Charakter má opravdu ryzí a ještě k tomu za rozumnou cenu. Tahle legenda je totiž k mání za 417.000Kč. Kdybych toužil po superbiku, už by byl objednaný!
Žádné komentáře:
Okomentovat