Nákup talíře
Před nemnoha lety jsem si pořídil sadu nádobí Ikea 365+. A ne, vážně nebyla tou nejlevnější, zcela netypicky jsem vybral něco na mé poměry mnohem dražšího. A co mě k tomu vedlo?
- Nechtěl jsem celou sadu, kterou předpřipravil/předvybral někdo jiný, mám rád svobodu výběru
- Chtěl jsem mít možnost dostat se k "náhradním" dílům v případě nějaké nehody
- Nechtěl jsem utratit hromadu peněz za kousky nádobí, které nechci, což nějak tak souvisí s ad 1 a ad 2
- A s bodem 3 souvisí pro změnu rozumná cena, nerozuměj však to nejlevnější
No a tohle všechno se mi podařilo překvapivě nalézt v talířích Ikea 365+, které lze zakoupit po jednom kousku, celá série/rodina obsahuje přehršel talířů všech možných typů, velikostí a určení, mi se líbily, dle mého soudu mají jednoduchý a nadčasový design bez jakéhokoliv zdobení, nestály majlant a zdálo se, že budou dlouhou dobu k zakoupení.
No a pak jednoho dne, asi po 2-3 letech se mi jeden talíř rozbil, kouknu na Internet na webové stránky Ikey a zjišťuji očekávané, že Ikea 365+ se prodává stále dál. A tak se rozhodnu zabít hromadu času v mém nejvíc nejoblíbenějším obchoďáku co znám... Hned u dveří se ptám, kde najdu talíře, pak co nejrychleji probíhám zkratkami, abych tam nenechal své mládí. Jupí, talíře. Nacházím, co hledám, tedy papírově. Na pohled se mi to nějak nezdá, ale není moc co špekulovat. S talířem přijíždím domů, pokládám ho vedle těch starších a nestačím se divit...
- talíř se jmenuje stejně
- talíř má stejný průměr
- talíř má stejné číslo série jako ty staré
- talíř byl vyroben ve stejné zemi jako ty staré
- talíř není tak pěkný, vlastně je celkem škaredý
- talíř je vyšší
- talíř je jinak tvarovaný a to tak že hůř
- talíř má jinou barvu
Nasraný z toho, že talíř není TÍM talířem spřádám plány, jak zase budu nadávat na svůj nejvíc nejoblíbenější obchoďák co znám...
Placení plastového odkapávače pod boty
Nákup proběhl celkem dobře, převoz hůř, to když mě v silném větru plastový křáp řádně vyfackoval, ale to není to, proč se o tom zmiňuji. Kritiku si zaslouží věčně nasírací pokladny...
- z dvaceti pokladen jich je otevřeno jen pár, neva mají tu přeci samoobslužné pokladny v blocích po čtyřech a bloky jsou minimálně 3-4...
- jenže každý takový blok potřebuje minimálně jednu výpomocnou sílu a securiťáka, tj. ve finále jede pouze jeden blok
- platba hotovostí je de facto nepřípustná, na většině samoobslužných terminálů najdete cedulku "jenom kartou"
- samoobslužné pokladny jsou zoufale pomalé
- jedna pomocná síla rozhodně nestíhá řešit všechny problémy a nestandardní události, které se objevují při běžném provozu
- a já se ptám: "Proč?" a u toho si mumlám nějakou sprostou nadávku, která nakonec nezůstává tou jedinou...
A co že se stalo?
- velice rychle jsem našel odkapávač a běžím na pokladnu, předbíhám ty, co normálně jdou
- nakonec stejně čekám v nesnesitelných frontách
- vybírám si samoobslužnou pokladnu, nemám chuť čekat na zpomalené pokladní
- ty čtyři samoobslužné pokladny po chvíli svítí snad všechny červenou barvou dožadující se přítomnosti pomocné síly, tento sdílený zdroj nestíhá a tak všechny brzdí
- chystám si zboží tak, abych měl čárové kódy u sebe, abych nebrzdil sebe a ani ostatní
- chystám si platební kartu, abych nebrzdil sebe a ani ostatní
- pomalu si v mysli nacvičuji pohyby končetin, abych do pohybové paměti dostal správný grif s čtečkou čárového kódu, abych nebrzdil sebe a ani ostatní
- sleduji zákazníky přede mnou a učím se posloupnost příkazů, abych nebrzdil sebe a ani ostatní
- chvíle "CH" nadešla (rozuměj CHYBA)
- skáču k terminálu v podobě dotykové obrazovky
- "Start nového nákupu" nebo co to bylo za volovinu...
- snímám první čárový kód
- na obrazovce vyskočí dialog, že nákup je monitorován kamerou
- v domnění, že nejprve musím odsouhlasit modální dialog, snímám znovu čárový kód, protože se zdálo, že nákup začne až následně...
- po nekonečně dlouhé vteřině vidím na displayi v seznamu polože dva odkapávače
- KUA!
- chci stornovat jeden kus, brzdím sebe i ostatní
- rozsvítí se červené světlo a terminál čeká na pomocnou sílu, která se zdlouhavě věnuje těm, co měli problémy již přede mnou, brzdím sebe i ostatní
- po několika minutách čekání naštvaně přeskakuji k pokladně přede mnou, která se právě uvolnila a tu svoji vesele nechávám svítit červeně...
- tentokrát jdu na terminál pomalu a vše se povede napoprvé
- zaplatím a odcházím ještě dříve, než se pomocná síla dostala k mému červenému světlu u první pokladny
- a já se ptám: "Proč?" a u toho si mumlám nějakou sprostou nadávku, která nakonec nezůstává tou jedinou...
Jo a teď mi je lépe, byť to vůbec nic nevyřešilo a kdybych náhodou jednou zapomněl, tak si můžu přečíst, proč že mám tak moc rád můj nejvíc nejoblíbenější obchoďák co znám... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat