Víkend 14.-15.1.2017 patřil běžkování na Vysočině, takže nebyl důvod nezazávodit si hned z kraje sezóny (rozuměj z kraje nového roku) :-) No ve skutečnosti těch důvodů bylo několik - stále neumím sjezdovat, přestože jsem si již koupil svoje vybavení (na které nestačím), ale hlavně jsem se před závody poněkud vyčerpal. Rozuměj "totálně", ležel jsem na gauči a v klidu moje tepovka oscilovala mezi 140-160 tepy/min. Ideálně lehnout a spát... Jenže to bych nebyl já, abych něco vzdával, konec konců, 81km na běžkách za sobotu a neděli papírově nevypadalo nikterak výživně (a to že to bylo nejobtížnější lyžování, možná nejen tuto sezónu, jsem se pokusil skrýt i před svým vědomím :))
Na kopec (Harusák) jsem dorazil papírově až po startu závodů, tj. hodinu po začátku registrace, což se nepřekvapivě ukázalo být klíčem k úspěchu :-) Drobnou ironii vám vysvětlím, možná jsem to nevěděl poprvé, když jsem před lety vletěl mezi branky obřáku a jen tušil, že čím později nastoupím, tím tragičtější bude trať. Letos jsem to však věděl naprosto jistě a přesto jsem neuděl nic proto, abych se zaregistroval ve čtyři a zkusil předvést něco na schůdné trati, no jak bych také mohl, když jsem usínal na gauči a vysílením mi padal mobil z ruky :-) Takže jsem obdržel poslední číslo, krásnou 70, bohužel radost mi zkazilo ještě pár později příchozích, kteří protáhli startovní nudli na 75 členů. Drobné potíže neznámých charakterů posunuly start o půl hodiny na 17:30, což neznamenalo nic jiného, než, že budu čekat dobrou hodinu na svůj první start. Aspoň jsem měl trochu času na sžití se s půjčenými lyžemi (tátovými slalomkami) a aniž bych narušil průběh závodů, pokusil jsem se projet tréninkově pár branek... Jo, bude to tvrdé!
Když jsem se konečně dostal na řadu, tak to vypadalo jako obvykle. Ne, kecám, bylo to o něco horší. Přeorientovat se z běžek na sjezdovky mi zkrátka dělá problémy a přestože bych měl sílu, abych odstartoval rychle, tak ji neumím využít. Tj. start byl pomalý a neenergický v důsledku čehož jsem nezískal příliš velkou rychlost v horní rovinaté pasáži, což ovšem nevadilo, protože bych o ni záhy přišel v nejprudší části, kde jsem se nekontrolovaně řítil po ledových plotnách až do vyplužených mantinelů. V dolní, opět rovinaté, části se mi podařilo také několikrát zaváhat, čímž jsem přišel o zbytky své rychlosti a už se rozmýšlel, zda do cíle nepíchat soupaž, škoda, že se na sjezdovkách vozí tak krátké hole :-) Čas okolo 38s vypovídá naprosto přesně o bídě a bezmoci... BTW asi o 4s horší než předloni, kdy jsem jel naposledy :-)
Asi i proto jsem chtěl druhé kolo využít naplno, takže jsem hned spěchal hore, kde jsem vystál přibližně 20min frontu a šel znovu na věc. Start dopadl lépe a celkem jsem se i rozjel, tělo sice bylo již poněkud promrzlé, ale žádná krizovka, ta totiž přišla v těch velkých muldách, ve kterých jsem se dostal do trochu nesjezdařské polohy a ani nevím, co bylo pravou příčinou, ale letěl jsem. Musím podotknout, že padák jsem tentokráte nechal doma :-) No ještěže mi asi hodinu před druhým kolem naši vysvětlovali jak se na sjezdovkách padá, prý raději ne po hlavě. Takže já to vzal po hlavě saltem a vlastně vůbec nevím jak to pořádně vypadalo, protože to bylo pekelně rychlé a vědomí se nedostalo k řízení letového provozu. No ještě že vozím helmu a páteřák, při prvním vážném pádu na sjezdovkách se mi to... nehodilo, ani hlava a ani záda se v pádu nijak neexponovaly. Po saltu/saltech jsem skončil zpět na nohách nebo v sedě, nevím, hrozně rychle jsem se otočil, spěchal najít rozházené sjezdovky po svahu, naskočil do nich a pokračoval v závodě. Bohužel tyto eskapády mě stály dobrou půl minutu. Uznáte, že s časem 1:05:00 jsem vážně spokojený být nemohl.
Takže někdy příště... BTW až se ligaři pochlubí výsledky, pochlubím se svým neúspěchem. Sněhu a závodům zdar.
Žádné komentáře:
Okomentovat