Výhled minimálně dvouměsíční nedobrovolné a zásadní změny životního stylu mě jistou dobu děsil, konec létání motorového i volného, konec ježdění na motorce, v autě, na kolech, konec závodění na lize, konec shybování, atd. Záhy jsem z představy nové neradostné reality, LOL, naopak to je, to neradostné se již dělo, představa reality realitou byla a co jsem realitou implicitně nazýval, vlastně jen ozvěnou starých časů jest, vytěžil pozitivní maximum, vytáhl jsem na světlo boží trumf, kterým jsem zatloukl většinu hřebíků do rakve smutku! Čtení! Juchůůůů, konečně se dostanu ke knihám, které dlouho odkládám právě kvůli těm všem aktivitám :-) Po třech týdnech jsem se však zastavil a ohlédl... A co vidím? Šeredně jsem se zmýlil :-)
Že budu chodit do práce pěšky? Hmmm, dal jsem bolševikovi tři dny, a pak sedl opět na kolo, jedna ruka netleská, ale na řízení přeci stačí, no ne? Po dvou týdnech jsem s kamarády vyrazil na Šumavu, na kola... Další víkend, další výzva, koukám na silničku a říkám si, to půjde a taky že jo :-) A co horák? Naštěstí jsem ho rozmontoval kvůli prasklému rámu, jinak bych už jistě trajdal po singlech... Je nutné zmínit, že jezdím nezvykle pomalu a defenzivně, přeci jenom používám pouze zadní brzdu a svůj život mám rád, adrenalin nechávám spát :-) Nakonec jedna poznámka k silničce, jízda jednoruč je celkem opruz, že nezastavím, to je cajk, to ani s pomocí obou brzd, ale že mě díky geometrii rámu podporující co nejaerodynamičtější posed upadnou záda po dvaceti kilometrech vlažného šlapání jsem vážně nečekal...
Auto, no tak tím jsem jel už toho dne, kdy mi udělali sádru, co jiného jsem také mohl dělat, když jsem do nemocnice tím autem přijel. Otázka způsobilosti je vcelku irelevantní, i kdybych levou ruku vůbec nepoužíval, budu stále lepší řidič než polovina účastníků silničního provozu :-) O kole platí mimochodem to stejné...
Tři týdny jsem také zvládal ignorovat v garáži stojící mašinu... Jednoho dne jsem se odhodlal zmáčknout spojkovou páčku a hle, pomyslel jsem, že bych to tak desetkrát během vyjížďky dal :-) Většinu pokusů jsem vystřílel již v Brně, přeci jenom to na těch křižovatkách jinak nejde :-) Dálnice, okresky a obce byly celkem bez problému, naučil jsem se řadit bez spojky... Při cestě zpět jsem zhusta vyzkoušel sílu a pružnost mého motoru, na Vysočině jsem tam nakopal bez spojky šestku a až do Křižanova nepodřadil, místní stopka mi však pokazila plán nepoužít spojku až do Brna... Závěrem lze bez nadsázky říct, že pokud nezapočteme krizové situace a odmažeme dobu nutnou pro zažití jednoručního ovládání motorky, jde to bez větších potíží.
Když už jsem byl na Vysočině, nenechal jsem se připravit o svoje oblíbené skupiny na Fesťáku, takže to lze s rukou v sádře také zvládnou, viz Letní fesťáky, holky a mašiny aneb Festival pod Zelenou horou 2015.
Stejně jako jsem neodolal mašině a fesťáku, podlehl jsem nakonec i závodu v orientačním běhu na Milovech viz Ztracený sádrovec na Milovech aneb H.S.H Vysočina cup 2015. Co jiného říct, než že to také šlo, navíc sádra sloužila jako dobrý držák rozpisu kontrol, takže to mělo dokonce i své výhody, kdo by to byl řekl :-)
Po tomto výčtu stěží někoho může překvapit, že zlomená ruka není rozhodně překážkou pro pěší turistiku, ať už jde o návrat z orienťáku nebo procházku v Toulovcových maštalích viz Toulovcovy Maštale chladně, vřele i bodavě, které byly okořeněny horolezeckou vložkou :-) A ano, průlez komínem s několika kilovým batohem, se sandály a rukou v sádře nebyl zcela bez rizika, ale i ten dopadl dobře...
No a tak mi z mých běžných zálib chybí absolvování nějakého závodu ZLM a paragliding... Jak dlouho budu asi odolávat? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat