Co já vím o Apaluše? Vlastně vůbec nic, nikdy jsem ji nezažil, byť na poslední neuskutečněný ročník jsem pozvaný byl. A co tedy ta ozvěna? Těžko říct, ale pokud se nemýlím, organizátorka akce, Eternity, ji zamýšlela jakožto náhradu, pokračování anebo také duchovního nástupce...
Místo se změnilo, tedy nejen oproti původní Apaluše, ale to čert vem, klidně i anděl, jak je libo :-) Tak či onak jsme všichni vyrazili do malebné vísky Rusava ležící uprostřed Hostýnsko-vsetínské hornatiny. Tři auta, tři časy odjezdu a já měl to štěstí, že jsem vezl tři krásné ženy, klasika, více štěstí než rozumu :-) Je pravdou, že se náš odjezd malinko opozdil, do půlnoci vyráběná zahrádka na mém autě musela pojmout dva páry běžek a dva páry sjezdovek... Jasně že jsem si měl půjčit rakev, přidělávat tolik lyží za pomoci provázků, když venku řádí brutální nárazový vítr to můžu vymyslet jen já. Když jsem se ještě po cestě zastavili v Holešově na benzince, pak se nelze divit, že nás starostlivě obvolávala Eternity, jestli jsme jako živí (že by něco věděla o tom, jak řídím? :-)) Je pravdou, že jsem netušil jak krásný úsek cesty máme ještě před sebou, i mě docela trnulo, byť nelze nezmínit, že čím obtížnější podmínky tím méně mě řízení auta nebaví :-)
Po příjezdu nás čekala samoobhlídka našeho ubytování. Páni, tak to je luxus! Nádherné nové pokoje vybavené vlastní sociálkou, dva pokoje vždy sdílící společnou kuchyňku, v prvním patře místnost pro pinec a šipky. V přízemí společenský sál s kuchyňkou a krbem. V suterénu sauna... Venkovní vybavení bylo zapadané sněhem, ale vzhledem k výše vyjmenovanému žádná velká škoda :-) Základní informace o našem ubytování si klidně přečtěte na webu.
První večer patřil ne neočekávaně společenské zábavě, johohó ;-) A to o Vegas znáte? :-)
V sobotu ráno, po nedlouhé noci, jsme si s Leničkou udělali pohodovou snídani. Ostatní ještě spali, když už jsme se oblékli a chystali se okusit místní svahy. Jenže vlek ještě nebyl v provozu, takže jsme naskočili na běžky a vydali se na krátkou projížďku, abychom zjistili kudy to vezmeme nebo také nevezmeme odpoledne (viz mapa)...
Po deváté jsme se vrátili, naskočili do auta a o pár chvil později stanuli na svahu přímo v Rusavě. Při příjezdu jsem se začal děsit množství lidí, to když jsem auta viděl parkovat daleko od svahu, ale nedalo mi to a jel jsem co nejblíže k vleku, tam na mě mával někdo ze zaměstnanců vleku ať pokračuji dál, takže jsem jel, jel a jel, až jsem dojel zdaleka nejdále a nejvýše, skoro do výše jedné pětiny svahu ;-) Raději jsem se šel optat, zda stojím dobře, no, dostalo se mi vysvětlení, že tam jsem neměl jezdit, ale neva, prý jsem borec :-) Poté co Lenička elegantně vyřešila problém se zapomenutými holemi jsme koupili dvouhodinovou permanentku za dvě kila a pustili se do boje. Už pohled zespoda odhalil na první pohled neradostnou skutečnost, že svah je ve skutečnosti rovinkou a první sjezd to ne nepřekvapivě nikomu nevyvrátil :-) Záhy jsem tuto vlastnost kopce začal považovat za jeho největší přednost :-) Abyste chápali, nejezdím na sjezdovkách a hlavně to na nich ani neumím. Takže jsem mírný kopec využil k tréninku základních carvingových dovedností a byl rád, že se mi lyže nerozjížděly daleko za hranice mých schopností. Je tedy pravdou, že když jsem to pustil šusem, tak mi GPSka naměřila maximálku téměř 60km/h, takže označovat ten kopec rovinkou není také úplně fér. Ale třeba za to mohly lyže, jezdím na půjčených Fischerech. A kdo by to byl řekl, že se mi do rukou dostane model RC4 WORLDCUP SC... A to je pech, asi si těžko budu kupovat něco horšího než na čem začínám, že? Kurník, proč vidím na visačce cenovku 20k? Au! Ale zpět do současnosti, respektive již do minulosti. S přibývajícím časem narůstal můj hlad a pocit, že mi to jde stále hůře. Z tohoto pohledu naštěstí utekly dvě hodiny jako voda v řece...
Okolo poledne došlo na vytoužený oběd a v případě Leničky i malý odpočinek. Já mezi tím namazal naše kameňačky modrým extra a ve dvě odpoledne jsme vyjeli stíhat ostatní, kteří pěšky vyrazili na Hostýn. Jak jsem se před chvílí prsil, jak jsem autem málem zdolal sjezdovku, tak by bylo fér říct, že při pokusu vyvézt nás až na samý vrchol Rusavy jsem zklamal, respektive zklamaly mé řidičské dovednosti a zůstal jsem stát ve 3/4 kopce. Vysadil jsem tedy Leničku a sám se vrátil autem pomalu až k chalupě, takže jsem si to dal na běžkách poctivě odspodu :-) Podle webu Hostýnské magistrály se zdálo, že nás čekají strojově upravované tratě, tedy jak se vyškrábeme z Rusavy na magistrálu. Jenže setkání se starším běžkařem odhalilo nelichotivou skutečnost... Dověděli jsem se o tom, jak tu s velkou pompou před pár lety vytyčily proslulou magistrálu, jeden rok ji strojově upravovali a od té doby nic :-) No a také tomu tak bylo, aspoň že turistů bylo ve stopě více než dost, takže tu nějaká stopa byla. Terén byl velmi příjemný, připomínal mi moji rodnou Vysočinu. K tomu všemu nám přálo počasí, azuro a příjemné teploty okolo nuly. Cíl naší cesty se skvěl na Svatém Hostýně, významném mariánském poutním místě. Zde za povšimnutí stojí nejen bazilika Nanebevzetí Panny Marie, ale i mnohé další s Jurkovičovou křížovou cestou na prvním místě. Mimochodem křížových cest tu najdete nepočítaně. Stejně tak překvapivě na mě působila přítomnost větrné elektrárny, která tu "příjemně" doplňovala svým "milým" hučením klidný duchovní charakter poutního místa... Zajímavé bylo i to, že jsme po cestě nikde nepotkali naši pěší výpravu, krátký telefonát nám podal vysvětlení, po prvním kopci to otočili a zapadli do různých hospůdek v Rusavě :-) Čas vyměřený dni se pomalu začal nachylovat a nám nezbývalo než se vydat nazpátek. Bohužel zpáteční skopcovitá trať nebyla příliš přívětivou díky absenci rozumných stop a to jsme jeli po jediném oficiálním přípoji Rusavy na magistrálu. Celkem jsme zdolali 16km viz mapa.
Svatý Hostýn
Jurkovičova křížová cesta
Sobotní večer patřil opět společenské zábavě a pěti kolečkům v sauně, kdo by to byl řekl, jaký to bude nářez chladit se ve sněhu (byť podle Rada hrozilo odření bradavek :-)). A zbytek opět "Vegas"...
Neděle už neskýtala příliš prostoru pro cokoliv, v deset ráno jsme měli předat objekt majitelům. Většina z osazenstva se oddávala ještě spánku, když jsem v sedm (o hodinu později vůči mému plánu) vstával. Po rychlé snídani jsem skočil na kameňačky a uháněl vzhůru vstříc magistrále. Od rána mě však provázel silný vítr a chumelenice, které mi ve spojení s čerstvým sněhem přidělávali vrásky na čele. Z původně plánované hodinové vyjížďky se na konec stala dvouhodinová a to jen tak tak. Nebylo to zcela ideální, protože jsme se chtěl podílet na úklidu chalupy (nakonec jsem i toto nějak stihl)... Cíl mé cesty opět ležel na Hostýnské magistrále, ale tentokráte nikoliv na západě, ale na východě, byl jím Tesák. To, že jsem se pustil z Klapinova dolů po červené na Kozlůvky byl nejhorší nápad, který jsem mohl mít. Z 650mnm jsem sestoupal na 435mnm. Aspoň že jsem po cestě viděl nespočet lesní zvěře, jinak to za nic nestálo, protože čerstvý sníh vůbec nejel. A když k tomu přidám své bloudění u Prašivého buku, kde jsou úplně mimo všechny mapy a vůbec netuším kudy jako má vést běžkařská trasa, já kopíroval žlutou, přes potůčky, mezi stromy, po skalách... Sprostý jsem byl jako dláždič, tomuhle se říká "Nenázvuhodná prasečina" :-) Nakonec se mi podařilo dostat někam, kde už někdo přede mnou na běžkách jel (bohužel v opačném směru). Brodění se ve 20-30cm čerstvého sněhu do svahů jako kráva, to je radost. Když jsem dorazil na sjezdovku - Kyčeru (konečně něco upraveného), měl jsem chuť jí vyšlapat po spádnici a mazat domů, už tak jsem měl sekeru jak kalač :-). Nakonec jsem si však nechal poradit od borce, který opravoval Pomu a vydal se tak nějakou prapodivnou cestou na Tesák, kam jsem kupodivu záhy i dorazil. Na nic moc jsem nečekal, otočil jsem to a makal co to šlo (ano, moc to nešlo) zpátky do Rusavy... Moji přibližnou cestu můžete zkontrolovat na mapě.
Z běžkování v Hostýnských vrších si odnáším rozporuplné pocity. Krásné kopce, krásná krajina, krásné lesy a terény vůbec a k tomu ne zcela ideální značení běžkařských tras a tragická úprava. Pokud zvážíte, že naprostá většina mnou zdolaných tratí ležela v lese, kde nehrozí tak velké zafoukávání stop, je s podivem, že skoro žádný úsek trati nebyl upraven. Tj. stačilo by poměrně málo a mohl bych referovat o běžkařském ráji :-)
Po příjezdu na chalupu jsem naložil krásné ženy, dokonce o jednu více a po úspěšné předávce objektu jsme vyrazili na Brno. Po sobotním klidu před bouří se bouře v neděli opět vrátila, nárazový vítr tvrdil muziku celou cestu. Přišlo mi poměrně vtipné, že zatímco ve Slatině svítilo slunce a lákalo k procházce, tak v Bystrci chumelilo a bylo skoro děsivě. Po hodinovém rozvozu osádky jsem se v klidu najedl a koukám, že se vyčasilo... Tomu nešlo odolat, obul jsem kameňačky a vyrazil přes Velkou a Malou Babu na malou projížďku na běžkách :-) Mapa přirozeně chybět nemůže :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat