V pátek jsem opustil Brno, abych už po 18h brázdil tratě světových pohárů v lyžování u Hotelu Ski. Bohužel čerstvě napadaný sníh s mými nenaparafínovanými Sprintkami neskýtal příliš mnoho prostoru pro extra radostné lyžování, spíše to byla dřina, ale jako vždy příjemná :-) Po 8,5km večerního lyžování bez čelovky jsem to zabalil a letěl na další trénink.
Po půl osmé osmé večer jsem vyzvedl Jirku a pustil se do druhé šichty. Nenaparafínované Sprintky jsem vyměnil za nenaparafínované Triumphy aka Jizeračky. Zcela netypicky jsem vytáhl z kapsy modrý extra a namazal ho jak máslo na chleba. Nevím jestli chutnalo běžkám, ale mě rozhodně zachutnalo. Po dlouhé době jsem si dal klasiku v nejklasičtější podobě, pěkně postaru střídákem. Od Hotelu Ski vzhůru do kopců, na Vlachovice, Sklené a zpět. O co kratší se projížďka zdá být, o to byla intenzivnější a ne, nemyslím tím to píchání z titulku :-) Zkrátka luxus, že mi skoro ani nevadilo, že jsem utrhl celou rukavičku z holí a ne že by se pak dalo rozumně lyžovat, když nemáte možnost vypouštět hole... Jednoduše není nad sdílení radosti s kamarády, není nad jízdu střídákem, není nad stopy postaru vyjeté jen běžkaři, není nad počasí, kdy funguje modrý extra, není nad noční lyžování bez čelovky, není nad to, když můžete díky luně na nebi pozorovat po deváté hodině večerní svůj stín, není nad běžky, ... A je rozhodně nad to nechat se unést :-) Okolo půl desáté jsme dopádlovali zpět k autu s 12,5km v nohách.
Po sobotní osmé ranní jsem naskočil do závodních skatů na hrázi Piláku a vydal se na obhlídku závodní trati ve Žďáru nad Sázavou, kde by se měl v neděli konat další z dílů Žďárské ligy mistrů (sportovního dvanáctiboje). Namísto obvyklého 10km okruhu volnou technikou nás mají čekat dva 3,5km dlouhé okruhy, aspoň že technika mi zůstala ukradené, pardon, volná :-) Musím přiznat, že tak zlou trať jsem dlouho neviděl :-) Podklad byl měkký a rozbruslený, přihoďte k tomu zvláštně přemrzlý tupý sníh a ve výsledku vám zbude špatný pocit ze špatně vykonané práce (průměrná rychlost na dvě kola se pohybovala okolo mého průměru na prvních 11km Jizerské 50 a to jak jistě víte je v podstatě celé do kopce :-)) a to nemluvě o tom, že ještě nešlo o závod (až tohle předvedu na závodech, budu mít ještě mnohem horší pocit). Ukázalo se, že kdyby se jela klasika, bylo by to pro mě lepší, celé bych to dal soupaž v klasické stopě, která jediná byla pevná, kompaktní a rychlá... Co naplat, soupaž mohu jet i během závodů, ale podle posledních zpráv najeli díky chumelení stopu znovu a tak po jejích vytoužených vlastnostech nebude slechu ani vidu :-) Takže bez velkých ambicí a extra nadšení se uvidí v neděli... BTW nakonec jsem zde ujel 11,5km.
Sotva jsem se vrátil ze Žďáru do Města, přezul jsem boty, vzal si banán, jiné běžky (Jizeračky), stáhl z nich parafín, který jsem mazal po půlnoci, tj. téhož dne :-) a vyběhl jsem směrem ke koupališti, kde už na mě notnou chvíli čekal Jirka s Kubou. Za nedlouho jsem s překvapením zjistil, že novoměšťáci si dělají co chtějí, jeden den slíbí stopy skútrem, který ani nevyjel, a další den rovnou vezmou rolbu. Bohužel na orbě byl zcela patrný nedostatek sněhu, takže lyžovaní připomínalo běh v minovém poli :-) Po chvilce jsem se potkal s kluky, po další chvilce už podruhé během 24h napatlal modrý extra na skluznici a opět oldschoolově vyrazil střídákem. Úsměv od ucha k uchu... Kluci nasadili pekelné tempo, Kuba tvrdil muziku střídákem, Jirka zase soupaží. Trasu popisovat netřeba, koukněte na mapu. Sluší se však říct, že jsme byli těmi nejrychlejšími široko daleko. Na rozdíl od rána, kdy svítilo slunce jako v pohádce nás na Novoměstsku provázala zatažená obloha, což však ničemu nevadilo, protože vše bylo zakryto bělostným sněhem včetně stromů, nádhera, která se jen těžko popisuje... Byl to opravdu slušný nářez, navíc jsem asi ve 2/3 trati totálně rupl, takhle mi už dlouho nedošlo... Přesto jsem si tento úžasný výlet v délce 30,5km náramně užil. Jen více takových zážitků...
Na odpoledne jsem původně plánoval třetí vyjížďku (okruh v Poličce) a čtvrtou, večerní, vyjížďku s testem lyží u Ski. Obé jsem nakonec vypustil. Dal jsem přednost regeneraci před závody. Tedy ve skutečnosti jsem měl asi napsat, že bych býval dal přednost regeneraci nebýt toho, že jsem se třikrát během dne neskutečně přejedl až mi bylo regulérně blbě a v neděli ráno stejně tak... :-( Ale to už je jiný příběh, který sem nepatří :-)
Nedělní dopoledne patřilo, jak už jsem zmiňoval, běžeckým závodům na Žďárské lize mistrů. O tom ale raději až v samostatném článku... Každopádně s malým rozhýbáním padlo asi 11km.
Rozhodně se nedá říct, že bych mi to na závodech nestačilo, spíše naopak. Ale odolejte té nádheře, která je všude okolo vás. Možná že odoláte, já nikoliv, zvlášť když jsem se ani trochu nebránil :-) Po poledni jsem si dal 33km po mé milované Vysočině. Třetí den už to rozhodně nebylo na modrý extra, slunce se opíralo do sněhu neskutečným způsobem, teploměr ukazoval +3°C, takže jsem ve dvou vrstvách zkusil fialový speciál a na něj červený speciál, světe div se!, fungovalo to :-) Takže i do třetice střídákem... Vykašlal jsem se na stopy od rolby nebo od skútru a šinul jsem si to pěkně ve stopách od lidí. Tempo bylo po ranním vypětí poměrně líné čemuž dopomáhala všudepřítomná krása, o kterou jsem se aspoň z části chtěl podělit, takže jsem během cesty nacvakal více než sto fotografií :-) Trasu popisovat nebudu, můžete se podívat na mapu. Sepsal bych i zážitky a pocity, ale stále si připadám jako po několika hodinách meditace a relaxace a přijde mi přízemní zabývat se takovými nepodstatnými detaily :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat