Zdraví
To je to co mi od minulého čtvrtku opět chybí, tentokrát si za to, ostatně jako vždycky, mohu já sám. Podařilo se mi zřejmě lehce se přiotrávit a tak od čtvrtku ležím v posteli a necvičím. Teda aspoň do neděle tomu tak bylo.
Vzduch
Ten potřebuju k životu jako sůl :-) Jo, asi jsem zapomněl zmínit, že mám na mysli čerstvý a čistý vzduch... Proto jsem v neděli vyrazil na procházku do lesů, kde jsem zjistil, co všechno se nám vyvrbilo u Hotelu Ski, kolik ještě roste hříbků, jak nádherně je v podzimních lesích a jak jsem stále slabý jako věchýtek.
Cvičení
Jak jsem výše zmínil, týden neběhám a ani neposiluji ruce, jediné, co tělu dopřávám jsou leh-sedy a to ještě zlehka....
Motorka
Přirostla mi k srdci, je s ní zábava, už jsem s ní leccos zažil. Zasloužila si po sezoně dobrou péči, proto jsem ji odvezl v pondělí do servisu do Brna. Možná poslední jízda v sezóně. Sice byla mlha, pršelo a byla zima, ale stejně se mi to líbilo :-)
Brno
Žádné Krno, také vám to přijde divné? Ale není... Příjemné setkání s kolegy a kamarády, jen škoda, že bylo tak krátké. Hrazda je spravedlivá a nic neodpouští, ani mě neodpustila ty měsíce pořádného necvičení... Aby zábavy nebylo málo, dal jsem si 1,5km dlouhý běh se 17kg na zádech... Ale vlak do Prahy mi neujel. Bodejť by jo, když měl zpoždění, skoro jako vždycky :-)
Dřevo je vášeň
Stačilo najít kousek zbylé dřevěné tyče a hned jsem viděl její využití.... Jenže to znamenalo nejprve sehnat pilu na dřevo, ocasku jsem tak dlouho vybíral až jsem přebral. No co, kdo bych chtěl vyhazovat hromadu peněz, když pilu potřebuje na dva řezy? :-) Ještě na Vysočině jsem si vytvořil a předvrtal ponton, na kterém měl držet jeden konec tyče. Tu stačilo na bytě zaříznout na požadovanou délku a přimontovat ji. Na jedné straně na kuchyňské světlo :-) a na druhé na zmiňovaný ponton.... Vše šlo jako na drátkách. Tedy do okamžiku než jsem se pokusil přimontovat dřevěný ponton vrutem do zdi... Nějak mě nedošlo, že pod tím linem se skrývá betonová zeď.... Ale co, přeci to nevzdám! Začal jsem hledat místo, dřevěné, do kterého ponton přišroubuji. Jediné místo, kterému nehrozila újma, byla zadní stěna dřevotřískového soklu kuchyňských skříněk, které nedisponovala MDFkou. Ponton jsem předělal na středové uchycení tyče, zde musím poděkovat dlátům, protože nová ocaska s tvrdým dřevem sváděla nerovný boj, ve kterém zcela vyhořela (málem i doslovně). Nakonec se dobrá věc podařila a tyč jsem přichytil. Stinnou stránkou věci je skutečnost, že drží špatně a je na špatném místě. Takže její využití pro zavěšení kuchyňské váhy s hodinami, což byl vlastně cíl mého snažení, je zcela nepravděpodobné :-)
Praní
Od dob, kdy se lidstvo ve velké míře zbavilo valch ve prospěch automatických praček, je praní zábava. Ono naházet pár kusů oblečení do pračky, nasypat prášek a otočit voličem programů zvládne téměř kdokoliv. Jaké bylo moje překvapení, když mi z pračky vypadlo několik kusů zbarveného oblečení... Mám-li pravdu říct, tak se mi to stalo podruhé v životě a bylo to dost nečekané. Zvyk je železná košile. Nějak tak jsem zvyklý, že barvy na oblečení z přírodních materiálů jsou už dobře "zaprané" a v případě syntetiky to netřeba řešit, poněvadž tam je barva vlastností vlákna (tedy aspoň v případě mých hader). Proto si nedělám hlavu s mícháním bílého a jakéhokoliv jiného prádla. Tentokrát jsem na to doplatil, nové černé hadříky z armyshopu mi připomněly, že je třeba myslet u každé práce i u takové, která se za práci považovat nedá... A tak mám tmavě batikované ručníky, utěrky a spodky... :-)
Vaření
Vaření se stane jednou moji vášní, protože jídlo je mojí vášní, takže logicky dojdu jednou do tohoto stavu. Zatím se k němu blížím drobnými krůčky, učení je to občas bolestivé (pro žaludek :-) ). Tak zlé to v případě brokolicového krému nebylo, ale také to nebyla žádná sláva. Tak snad příště....
Blog
Stále žije, jen se plní hromadou nesmyslů a proto jsem se ho rozhodl rozdělit na několik samostatných blogů. Vzniklo jich 10, postupně jsem do nich začal backportovat články z tohoto blogu, upravoval kde co a nakonec došel k poznání, že je to celé špatně... Tak jsem zahodil hodiny otravné práce a vrátil se jednomu jedinému... A teď mě čekají hodiny únavné opičí práce, kdy se pokusím zrevidovat již napsané, upravím sazbu obrázků a možná i celý vzhled... Tak konec řečí a do práce :-)
Android
Stále čeká, ale není na něj čas. Ale na každého jednou dojde. Těš se Androide :-)
E.ON
Nemluvte mi o něm. Do háje, nejsem pan Jiří! Už si to uvědomte!
Pošta
Fronty jak za komunismu, ale jak na telefonu tak na pobočce jsem potkal příjemné lidi, kteří mi dokonce poradili, byli ochotní a možná i něco vyřídili....
Nákupy
Přeživám je, ale že bych byl nadšený?
Metro
To je peklo a ne metro, proč je tam tolik lidí? Že by proto, že je to jediný téměř spolehlivý způsob dopravy v Praze?
Sranda
Sranda je fajn, ale už ne tolik, pokud si ji někdo dělá z vás a ještě za vaše peníze. Jeden nejmenovaný obchod v tom má zjevně velkou praxi, nebudu ho jmenovat, mnohým to stejně dojde. Business model této firmy, potažmo jeho dceřiné společnosti je taková pakárna, že bych je poslal do háje hned. Po té, co mi od nich přišel 3 email, přičemž všechny je možno chápat jako nejapné žerty, k tomu mám ještě větší chuť... Nechtít jejich zdaleka ne dokonalý produkt, tak bych jim ukázal jeden karate kop do sedací části těla a ještě si to s nimi vyřídil mediálně...
Žádné komentáře:
Okomentovat