Druhý březnový víkend roku 2012 nabízel již velice omezené možnosti běžkování - buď Fryšavský ledovec nebo závodní tratě u
Hotelu Ski. Na druhou stranu se
Novoměstsko opět stalo podivným místem, kde můžete během jednoho dne na běžky, sjezdovky i horské kolo.
9.3.2012 v pátek došlo opět na noční běžkování, ovšem bez podpory Janči. Tuto sezónu mě poprvé v noci uvítala jasná noční obloha plná hvězd, krása z které se tají dech. Hned při příjezdu k
Hotelu Ski mě překvapil počet automobilů zaparkovaných u trati stejně jako počet lidí, kteří se již za tmy na ní proháněli. První kolo jsem si dal za svitu své milé čelovky, abych zjistil jak vypadá běžecká trať zatěžkána celodenním provozem a přicházejícím mrazem, který podoben Mrazíkovi, přetváří běžecké tratě v plastiku s otisky všech běžkařů, kteří se rozhodli toho dne zanechat v ní svoji stopu. Po sjezdu za Velkými houpačkami jsem se zaradoval, na trati se přede mnou pohyboval kolega noční běžkař s čelovkou. Jak jsem se k němu pomalu blížil, tak jsem se čím dál tím více bavil svícením mu na záda, několik reflexních nášivek na oblečení a botách předvádělo dynamickou světelnou show. Ve sjezdu za Esíčky jsem s pozdravem kolegu předjel a uháněl vstříc cílové rovince s úmyslem vypnout čelovku a pokračovat dále potmě. Tak jsem také učinil a další okruh si neskutečně užíval hvězdné oblohy. Je to zvláštní pocit jet se zakloněnou hlavou k nebi, a nechat běžky klouzat podle citu a nevěnovat jim vědomou pozornost. Zjišťuji, že se takto báječně cvičí cit pro sníh a trať. V posledním kopečku Plačkovce jsem opět začal dojíždět kolegu s čelovkou. Jak jsem se k němu přibližoval, tak jsem si říkal, zda mám zapnout čelovku, aby o mě věděl. Nakonec jsem usoudil, že bude dostatečně odvážný, když tu lyžuje potmě a rozhodl jsem se ho předjet neosvětlený. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že běžkování potmě v lese s čelovkou má svá specifika. Vaše zorničky jsou poměrně hodně rozšířené a pohled kamkoliv mimo světelný kužel produkovaný vaší čelovkou znamená naprostou tmu, tj. je nutno dívat se pouze tam, kam svítíte. Velké otáčení se není také úplně vhodné, většinou posvítíte na nečekaně blízký předmět, např. zachumelený strom, a odražené světlo váš zrak na nečekaně dlouhou dobu vyřadí z provozu. Dále běžky přejíždějící přimrzající technický sníh způsobují poměrně hodně hluku, díky kterému příliš neslyšíte okolí. Již teď je zřejmé, že můj předjížděcí manévr nedopadl nejlépe. Kolega mě uslyšel v okamžiku, kdy jsem byl 2-3m za jeho zády, lekl se, prudce se otočil, ztratil stabilitu a málem upadl. Aneb poučení pro příště... Pokračoval jsem tedy dál, ale kolega se mě poměrně slušně držel, nejspíše za to mohly mé zadržené sjezdy, ono také letět 40km/h do zatáčky pod sjezdem z Velkých houpaček, když máte problém rozpoznávat, kde je vlastně trať, není nejlepší nápad. Třetí kolo jsem projížděl podobně jako to druhé, s malým rozdílem v tom, že na mě kolega, jezdící kratší okruh, najel trochu delší vzdálenost. Brzy po nájezdu do starší části pětky, jsem si začal říkat, kam mi kolega zmizel, nebylo po něm vidu ani slechu. Napadlo mě, zda nejde o nějakého vtipálka, který s vypnutou čelovkou čeká za stromem, aby mi vrátil nepříjemný úlek, který jsem mu připravil o kolo dříve. To by znamenalo změnu pátečních plánů, asi by byla nutná výměna spodního prádla :-) Nic takového se však nekonalo. Poslední večerní kolečko jsem si dal opět za svitu čelovky, s kterou jsem vyváděl drobné vylomeniny, aneb není nad svícení do vypnutého umělého osvětlení podél trati a vytváření prapodivných prasátek. Nakonec jsem spokojeně odjížděl domů povznesený kouzelnou hvězdnou oblohou.
10.3.2012 v sobotu ráno jsem opět vyrazil na běžky. Již po 7h ranní jsem za svítání stanul na zmrzlém sněhu, kde mě překvapil běžkař, který právě odcházel z tratí. Nejsem si jistý, zda šlo o ranní ptáče nebo o nadšence, který lyžoval ještě od večera :-) Do výjezdu rolby jsem zvládl 3 okruhy a pak jsem dal už jen jeden a několik rovinek, protože se sníh příliš bořil, což je poměrně nepříjemná okolnost, vzhledem k mému silovému stylu. Další neméně zajímavou okolností, bylo setkání se srnkou, která běžela se mnou ve vzdálenosti přibližně 20m a kupodivu mi stačila i z kopce :) Aneb další memento pro noční běžkování, i v Ochoze bydlí stále hodně vysoké, s níž bych se opravdu nechtěl střetnout...
Téhož dne jsem po mnoha drobných nezdarech znovu zamířil na běžky, abych se odreagoval a splnil si stanovený cíl. Je neskutečné, jakou paseku dokáží napáchat sluneční paprsky během několika málo hodin. Z trati se postupně stalo drobné brouzdaliště, na kterém to bez parafínu příliš nejelo. Nicméně je třeba poznamenat, že již po prvním kolečku se situace začala obracet k lepšímu - zima přišla k nám a trať začala tuhnout. Se zimou přišlo i setmění, nebo to bylo naopak? A tak jsem nakonec po 2 kolech a splněném cíli přeci jenom odjížděl spokojeně z tratí.
