Ani v roce 2020 jsem s účastí na triatlonu příliš nepočítal, nejedu na celkové pořadí (kdybych jel, tak bych se snad už vážně musel naučit plavat), zranění mě potkávají jako loni (u ortopedů jsem strávil toliko času, že by to vystačilo na dovolenou) a pokud jsem loni psal o tragické váze 91kg, tak nevím, co mám psat o letošních 94kg. Jenže postupem času se začal ptát Honza, zda s ním počítám a tak mi "nezbylo" než se zeptat Oty, zda si přijede zaplavat. No a už jsme v tom jeli.
30°C a slunce, které nekrylo příliš mnoho mraků, takové byly okolnosti 9.8.2020. Oto vyrazil do plavecké části a stejně jako loni plaval po prvním okruhu někde na 10. místě. Já se pomalu začal rozcvičovat a když vedoucí Káťa vylézala z vody, tak jsem byl stejně nepřipravený jako loni. Když jsem zapínal levou tretru, aniž bych si zkontroloval všechno ostatní, jakože se mi vypnul pulzák, ze kterého jsem vám chtěl přinést pár vtipných čísel, jakože jsem nezapnul blikačku, aby mě řidiči aut viděli v lesích, jakože jsem si neupravil výstroj, jakože jsem si také nepřehodil správný převod na kole, tak právě vyskočil Oto z vody a marně mě hledal. Trapas! Druhý rok po sobě nejsem připravený na svůj start a drahocenné vteřiny jsou v pytli...
Na kolo jsem se po posledních zkušenostech drápal obzvláště opatrně, raději jsem vyhodil další hromadu vteřin, než abych riskoval pád. BTW Oto v druhém okruhu zjevně zrychlil, rozhodně nelezl z vody 10. a nějaké další lidi jsem předběhl možná v boxech, poněvadž se převlékali z neoprénů zatímco já byl už "skoro" oblečený. :-) Tj. podobně jako loni jsem neměl jasno, kdo je přede mnou, další hloupá chyba, kterou bych neměl příště opakovat. Zpětně se domnívám, že jsem vyrážel z boxů na děleném 3/4 místě. Už po cestě od Velkého Dářka na hlavní silnici jsem předjel druhého závodníka, jen škoda, že kousek před námi jelo něco jako Babeta, rozuměj dvoutaktní mobilní plynová komora, takže na prvním kopečku jsem byl trochu přiotrávený. No a pak není o čem psát, jel jsem co mi síly stačily a v kopcích nervózně sledoval, kterak se ke mě pomalu blíží další závodníci. Na psychické rozpoložení nic milého, krom iniciálního předjetí jsme celou cestu na otočku nikoho nepotkal a zezadu mě očividně sjížděli ostatní.
Až když jsme se blížil k otočce ve Svratce, zjistil jsem na čem jsem. Druhé místo za fenomenální Kačkou, která měla náskok ne větší než loni, při závodech mi to nepřišlo zvlášť zlé, ale po promítnutí vzpomínky na mapu jsem s hrůzou zjistil, že šlo o 2-2,6 km náskoku, tj. ve skutečnosti nic veselého, stejně jako skutečnost, že jela v háku za svým otcem, což bylo letos explicitně zakázané, ale o tom až později. Mé druhé místo se dosti otřásalo v základech, třetí na mě ztrácel pár desítek metrů. Čtvrtý pár stovek a za nimi valila grupa tří závodníků třeba 1km za mnou. Na otočce prozatím vždy docházelo ke skokovému zhoršení pocitu z překvapivě dobrého (to když jsem po cestě lidi dojížděl a mne nikdo) na poměrně špatnej (to když jsem viděl, kolik jde po mě supů). Tentokráte to by o poznání horší, při cestě na otočku jsem se cítil mizerně (dojížděli mě zezadu) a na otočce ještě hůř. Krom smečky jsem cítil, jak vadnu a, že lépe už bylo...
Překvapivě mě borec za mnou dohnal až někde v lesích za Kocandou, tipuji na 24km. Nutno poznamenat, že jsem se zcela jistě prohřešil proti pravidlům, závod vyhlášený jako bezhákový jsem sice respektoval, ale až po různých protestech si přečetl pravidla České triatlonové asociace, abych zjistil, co že je drafting ex definitione. Sice jsem se snažil nezískat zásadní výhodu, nejel jsem nalepený na zadním kole soupeře a snažil jsem se jet co nejvíce jinou stopu, abych nejel přímo za ním v závětří, ale i tak jsem porušil asi 350 článků pravidel triatlonu zmiňované asociace. Tak či onak jsem během inkriminovaného asi kilometr dlouhého úseku průběžně druhého zase o druhé místo připravil.
Zpátky to sice bylo s kopce dolů, ale i tak poměrně náročné. Jak už jsem zmínil, zhruba na otočce jsem toho měl plné brýle a vážně se to po cestě do cíle nelepšilo. Takže jsem se tu a tam nervózně otáčel, jak to vypadá za mnou. Překvapivě mě nikdo nesjížděl, ani skupina spolu jedoucích triatlonistů, kde 2 ze 3 jeli v dresu SK TRI CykloChlubna, tj. amatérského sportovního klubu. Ano netuším, zda skupina spolupracovala a nebo zda se jen dva vezli za třetím, tak či onak vzhledem k vyhlášenému zákazu hákování nevím, zda se jím mám smát či je spíše litovat. Pokud 3 mladí borci zabývající se amatérsky triatlonem nejsou schopní na 40km sjet obtloustlého čtyřicátníka, který se za poslední rok nezvedl ze židle, tak mám pocit, že více než tréninku hákování by se možná měli věnovat své fyzičce, protože jejich sportovní budoucnost nevidím zrovna růžově. Pravý opak by se dal říct o vítězce triatlonu, Káti. Jestliže jsem jí loni na kole naložil 6min, tak letos jsem ji ani nedojel, ač jsem věřil, že i to se mi může podařit. Jak už jsem zmiňoval, před otočkou jsem měl pocit, že ztrácím podobně jako loni, jenže zatímco loni jsem potřeboval třeba 5km, abych ji sjel, tak letos nic a to jsem ji ani nikde před sebou neviděl. Za mě klobouk dolů, během jednoho roku, zdá se, luxusní zlepšení a to i kdybych započetl svoje zhoršení, řekněme že 2 minutové (aspoň podle nepříliš přesné GPSky). Mezičasy se na lize nedovím, nicméně pokud někdo poskytne fotografie s EXIFem, tak možná časem doplním přesnější čísla. Pro teď pomiňme skutečnost, že i Káťa jela celou dobu v háku za svým tátou a trenérem v jedné osobě. Kdybych to nepomíjel, tak jsem vlastně mohl i napsat, že respekt jejímu otci, jak mi dal na prdel, původně jsem chtěl psát i něco o věku, jenže jsem zjistil, že je jen o 5 let starší než já, takže zase tolik respektu si nezaslouží, přeci jenom kdokoliv podobného věku bez nadváhy by měl být o řád lepší než já, tedy s výjimkou politováníhodné grupy mladých závodníků, do kterých jsem se už jednou navážel. :-) Tohle píšu s ohledem na skutečnost, že se závod jede na trati s celkovým stoupáním 370m a věřte mi, že tam poznáte každé kilo navíc, o deseti kilech je pak lepší se raději ani nebavit. BTW pokud se bavíme o nadváze, se značným neklidem bych mohl mluvit +14kg, i bez nich by mé BMI ukazovalo 24, tj. velice blízko k hranici nadváhy... ;-) Toliko k tomu, jakou bečku jsem musel vytáhnout na Svratku.
Stalo se tedy to nejhorší možné, nedovezl jsem naši štafetu na prvním místě. Honza však zabojoval a oba soupeře běžící před ním zakrátko seběhl. Pokud si říkáte, že to trochu nesedí, že přede mnou jela jen Káťa a teď mluvím o tom, že před Honzou běželi dva lidi, tak věřte, že to je "v pořádku". Káťa jede triatlon za sebe a zároveň plave za štafetu, kde na kole jede její táta. Takže do závěrečného běhu vlastně vyrazila nejen Káťa, ale i borec běžící ve štafetě s jejím otcem. Celý jejich boj byl otevřený až do samého závěru, kdy ve sprintu dostal Honza asi 3s, nutno však poznamenat, že to bylo asi poprvé v životě, co jsem viděl Honzu sprintovat ve finiši.
Jaký je závěr? Kdybych neztratil oproti loňsku 2 minuty, tak asi mohl Honza s klidem doběhnout pro třetí vítězství v řadě. Celkově jsme byli oproti loňsku pomalejší řádově o 1 minutu, tj. kluci podali lepší výkon než loni a já jim to naopak zkazil. Čas se zamyslet, zpytovat svědomí atd... :-)
Na etapě snad zdar.
Žádné komentáře:
Okomentovat