Pálíš, pálím, pálíme. Na chlast však zapomeňte, tady šlo o průdušky aneb běh na Kaplisko 2019

Přestože se na Kaplisko běželo již 15x, já se doposud nezúčastnil ani jednou... Takže bylo na čase to změnit. 675m dlouhá trať s převýšením 64m na první pohled neslibuje příliš mnoho zábavy či napětí, ale je třeba si uvědomit, že jde o něco mezi čtvrtkou a půlkou, navíc do kopce odpovídajícího převýšením modrým sjezdovkám ve skromných českých podmínkách. No a vzhledem k tomu, že čtvrtka je považována za nejtěžší běh, mohlo by vám začít docházet, o jaký zážitek asi půjde... Poznámka na okraj, mapy říkají, že vám pěší výlet na kopec zabere 18 minut, přičemž běžecký rekord leží někde okolo 2:15. Bez povšimnutí by neměla ani zůstat informace, že pořadatelem závodu je atletický oddíl TJ Nové Město na Moravě a typickými účastníky jeho členové popř. členové jiných atletických klubů. Poněkud exkluzivní společnost... Hej a víte co, mladší žákyně to umí běžet na hraně 3 minut, prostě peklo. Asi vás nepřekvapí, že po mém typickém naříkání po duatlonu na Žďárské lize mistrů ohledně neschopnosti běžet do kopce z důvodu nedostatečného běžeckého tréninku, jakože ty občasné 3km klusy po rovině na tohle nefungují, nemůže ani dnes přijít nic jiného...

Registrace na poslední chvíli, jeden z posledních na startu, trochu dehydratovaný, bez rozběhu, po hodině a půl sezení v autě, do poslední chvíle schovaný v mikině s kapucí a při pohledu na soupeře naplněný přesvědčením, že to zase bude průšvih. No a také byl... První stovka ještě na mé poměry šla, v průběhu druhé jsem opustil došlap na špičky, ve třetí jsem začal pekelně tuhnout, čtvrtá mi přinesla mžitky před očima a já regulérně uvažoval o stopce, tohle bylo hodně za limitem, naštěstí před parkovištěm se profil mírně srovná a já mohutnými lapáky dostal trochu kyslíku do svalů i mozku, jenže pak přišla odbočka do lesa a poslední stoupák, kde jsem vzápětí zase padl kus za hranu a mluvit o morálu je jen slabý odvar toho, co jsem právě zažíval. Překvapivě jsem se nedal a bez zastávky se doplazil až mezi dva ze tří křížů, konečnou. To jsem si bláhově myslel, že mám to nejhorší za sebou, no neměl... Sice venku nebyla zvlášť zima, řeklo by se celkem příjemných 14°C, nicméně skoro celý závod jsem šel s otevřenou pusou a to co následovalo jsem vskutku ještě nezažil. Na prach spálené průdušky, zuby zmražené jako po kloktání tekutým dusíkem. Možná bych necekl, kdyby situace za pět minut nevypadala na chlup stejně, za čtvrt hodiny jak by smet a ještě několik hodin po té jsem se cítil jak tuberák. Bez přehánění musím říct, že šlo svým způsobem o nejtěžší závod v mém životě.

Ve výsledku 8. místo v kategorii, nejspíš poslední. Ale chuť tohoto pocitu již znám, takže žádné slzy, ba právě naopak. S časem 3:11 jsem zaostal za 7. jen o 4s a za švagrem na šestém místě o 12s. Ano, od prvního mě dělila řádově třičtvrtě minuta, ale vzhledem k mým očekáváním, že dostanu na frak řádově o minuty a že mi to nandají všechny malé děti, atletický potěr, to považuji za slušný výkon. Prostě okolnosti v podobě netrénovanosti, váhy a mohutných svalů na nohách, které můj oběhový systém není sto zásobit kyslíkem, jednoznačně mluví proti jakýmkoliv ambicím v této kategorii. Zároveň by mi bylo trapné tvářit se, že jsem spokojený s tím, jak jsem běžel a jak fungovalo tělo, to zase jako ne, dvě stě metrů do kopce a už jsem cítil nohy jako by je zalili do betonu... Tady je prostor k zlepšení. Řekl bych, tak za rok na viděnou a lépe, ale nejsem si jistý, zda chci znovu podstupovat takovou porci bolesti. :-) A poklona všem skutečným běžcům, máte můj obdiv!

[edit: 10.11.2019] Nalezl jsem oficiální výsledky. No a ty říkají, že jsem skončil na 8. z 10 míst, což je o trošku méně tragické, než jak jsem to vymaloval v závěru výše. Také je pravdou, že ten 9. byl za mnou o pouhou vteřinu a naopak, že na 5. pozici mi chybělo asi 13s... Nejzvláštnější je, že mě krom jednoho staršího žáka nepředběhla žádná omladina kvalifikovaná jinak, než dorost, junioři a muži.