To jsem se zas nějak rozkecal a vy jste se dověděli, že jsme v pondělí vyjeli na dovolenou do Rakouska. :-) Tím my myslím mé rodiče, bratrance Pepu, Janičku, Mirka, Karla a dvě auta z nichž jedno hodlalo vypovědět své služby již na hranicích ČR s Rakouskem (jak jinak než opětovný problém s EGR). Našim cílem se stalo městečko Radstadt a na cenové poměry naprosto luxusní penzion Ferienhof Kasparbauer, kde nám šest dní patřily dva apartmány s kapacitou 5 + 4. A proč právě Radstadt? Velká rovina v údolí, 125km běžeckých tratí dostupných zcela zdarma (v Rakousku značně neobvyklé vzhledem k rozsahu upravovaných stop), blízkost Ski Amade (25 sjezdařských středisek) a mnoha dalších středisek, např. Ramsau am Dachstein (kde jsem se měl v pátek a sobotu zúčastnit dvou LOBů)...
Pondělí, 14.1.2019, večerní skluz v přívalech sněhu, 2km
Po příjezdu a vybalení jsme se vydali na obhlídku běžeckých tras vzdálených asi 300m od našeho bydliště. Nakonec jsme však upřednostnili upravované stopy pro pěší (kdo by to byl řekl, že je chystají stejnou rolbou, jako stopy pro běžkaře). Janička se brodila v 10cm prašanu pěšky a já si užíval první skluz na běžkách.
Probuzení odhalilo dobrých 20-25cm čerstvého sněhu, který pohřbil veškeré projeté stopy v okolí. Nakonec nám trvalo dost dlouho než jsme vyrazili na obhlídku, zda jde někam jet. Ve výsledku nepřekvapivě šlo, jenže čerstvě upravená stopa nabízela pouze tupý sníh a tak jsme po krátké vyjížďce vyměnili klasičky za skaty, abychom zažili podobné zklamání, prostě to moc nejelo. Nicméně ani to ve výsledku nevadilo, prozkoumali jsme nekonečnou rovinu okolo Radstadtu a Altenmarktu, tj. ty nejbližší tratě a hlavně bylo krásně, vše zasněžené, prostě jako v pohádce.
Odpoledne jsme všichni (myšleno Janička, Mirek, Karel a já) vyrazili autem do Altenmarktu, zaparkovali u Lidlu (jak netypické, že) a vyrazili na projížďku směrem na Eben im Pongau (ano, tam jsme pobývali v létě 2018, při pokusu o zdolání VF s názvem Super - Ferrata - Dachstein). Krom nadále panujícího luxusního počasí okořeněného o západ slunce se nám podařilo obhlédnout místní termály a fabriku Atomicu (vzhledem k tomu, že jsme s Janičkou jeli na Atomicích, přepadalo mě nutkání zkusit si je nechat opravit přímo v továrně, blobst, vím, ale co už...) :-)
Středa, 16.1.2019, Radstadt, Altenmarkt, Flachau, Wagrain a zpět plus odpolední rovinky s Janičkou, 62km
Ve středu vyrazil Karel a Mirek s rodiči a Pepou na sjezdovky a tak jsem pro dopoledne zůstal na běžkách osamocen. Vytyčil jsem si celkem odvážný cíl, dojet až do Wagrainu a zpět. Na cestě mě doprovázelo pouze luxusní avšak mrazivé počasí, které se pro změnu postaralo o přemrzlý sníh ve stopě, který jel snad ještě hůř než ten čerstvě upravený v úterý. :-) Radstadt a Altenmarkt lze označit za klasické etapy, kde je vše precizně značeno a upraveno. Bohužel ve Flachau už takové štěstí mít nebudete. Značení je o poznání horší a skutečně najeté stopy neodpovídají obřím mapám. Aby toho nebylo málo, dokonce vynechali dobrých 300m, kvůli kterým jsem si neplánovaně prodloužil cestu přes poměrně kopcovitý terén pod zámkem Höch. Na oplátku jsem byl odměněn parádními výhledy na okolní horské masivy. Po překonání chybějícího upravovaného úseku viz výše, možná by se hodilo připomenout, že šlo asi o 300m po rovině, pomocí de facto neznačené objízdné trasy o délce větší než 6km s převýšením přes 125m jsem se napojil na trasu, kterou se rolbě nepodařilo dostatečně zhutnit, takže jsem se propadal nejen holemi, ale i lyžemi, no slušný porod. K dovršení veškeré zábavy jsem se připletl do cesty profesionálním fotografům, kteří se právě chystali na páreček modelů na běžkách, který třeba ve výsledku poslouží k propagaci kraje... BTW nechápu proč fotili okolo poledne, kdy je slunce nejvýše na obloze, naopak chápu proč fotili zcela znaveného trhana, protože jel půl dne v mrazu, který mu ojínil ježka na hlavě, no zkrátka jsem vypadal velice fotogenicky. Korunu všemu nasadila mladá paní, zřejmě učitelka, která postrádala 3 nebo 4 ovečky ze svého početného stáda. Anglicky jsme si vysvětlili, že jsem tak unavený, že i kdybych ty děti přejel, stejně bych je neviděl... Po dosažení nejzazšího místa, nádherného Wagrainu jsem se nechal zlákat místním prodloužením tratě, kterou jsem neměl v mobilu, bodejť by také jo, když mi mrazem chcípl již asi po hodině cesty... Tímto jednoduchým způsobem jsem se dostal na další modrou sjezdovku v sezóně, Eggliftabfahrt. Ano, je pravdou, že tohle dětské hřiště by sjezdovkou nazýval málokdo, ale já si ji počítám. Cesta zpět byla naprosto vyčerpávající, oživení ji přineslo jen několik momentů, jako např. další setkání s paní učitelkou, která stále nenašla ztracené děti na běžkách, zdolávání chybějícího 300m úseku v závějích sněhu bez stopy ap. Namáhavý, ale krásný výlet o délce 48km jsem zakončil po 5h výborným obědem nachystaným Janičkou.
Odpoledne jsme pak s Janičkou vyjeli na další fázi v rovinách, která znamenala +14km na účet zdolaných kilometrů.
Čtvrtek, 17.1.2019, Untertauern a Mandling dopoledne a odpolední rovinky s Janičkou, 60km
Třetí den jsem cítil už poměrně značnou únavu, ale jen stěží jsem mohl odolat volání po poznání. Pokud pominu jednu černou trasu, která nebyla upravena z důvodů lavinového nebezpečí, zbývaly mi dva 10km vzdálené otočné body, Untertauern na jihu a Mandling na východě. Třetí vrchol rovnoramenného trojúhelníku tvořil nepřekvapivě Radstadt.
Prvně jsem vyrazil na Untertauern, po pravdě se mi cesta až zas tak moc nelíbila, často vedla podél silnice, oproti údolnímu lyžování byl znát i její vertikální charakter a navíc to bylo zas tak tupé, že by člověk brečel. Obrátka k lepšímu nastala na obrátce v Untertauernu. Projedete totiž skrze Wildpark a díky tomu nepřijdete o dobrodružství v podobě setkání s prasaty ve stopě. Naštěstí vypadala jako chlupatá domestikovaná zvířátka a ne jako divočáci, takže můj úlek nebyl až zas tak obrovský, jak byste možná hádali. Zato cesta zpět, kterou lze považovat za vzdálenější od hlavní silnice, navíc za řekou a těsně pod svahem, mi dělala radost. Několikakilometrový sjezd s nádhernými výhledy. Radost byla jen o trochu menší díky absenci slunce v údolí, takže bylo nutné se vypořádat s velkou zimou a díky tupému sjezdu snížený příval adrenalinu ve sjezdech.
Prvně jsem vyrazil na Untertauern, po pravdě se mi cesta až zas tak moc nelíbila, často vedla podél silnice, oproti údolnímu lyžování byl znát i její vertikální charakter a navíc to bylo zas tak tupé, že by člověk brečel. Obrátka k lepšímu nastala na obrátce v Untertauernu. Projedete totiž skrze Wildpark a díky tomu nepřijdete o dobrodružství v podobě setkání s prasaty ve stopě. Naštěstí vypadala jako chlupatá domestikovaná zvířátka a ne jako divočáci, takže můj úlek nebyl až zas tak obrovský, jak byste možná hádali. Zato cesta zpět, kterou lze považovat za vzdálenější od hlavní silnice, navíc za řekou a těsně pod svahem, mi dělala radost. Několikakilometrový sjezd s nádhernými výhledy. Radost byla jen o trochu menší díky absenci slunce v údolí, takže bylo nutné se vypořádat s velkou zimou a díky tupému sjezdu snížený příval adrenalinu ve sjezdech.
Po průjezdu Radstadtem jsem se vydal na východ, směrem na Schladming. První, co mě překvapilo, že přes azurovou oblohu vjíždím do mlhy, která se držela v údolí, až mi zase krásně namrzly vlasy. Na rozdíl od předešlých cest jsem směrem tam ztrácel nadmořskou výšku a zpět ji bylo třeba dohnat. Ve výsledku šlo jen o 50m na 10km, tj. nic co bych měl vlastně zmiňovat. Charakter této trati je svým způsobem podobný jako všude okolo, údolí sevřené nevysokými štíty hor skrze které vede silnice a tady navíc i železnice. Tj. jedním směrem jedete příliš blízko provozu a nazpět si užíváte přírodních krás znatelně více. Tu se vám navíc v jednu chvíli odkryje výhled na masiv Dachsteinu, případně toho, co je vidět vzpínajícího se nad Ramsau. Zkrátka povedených 40km...
Odpoledne jsem si pak dal repete s Janičkou, už tak trochu tradičně po rovinkách okolo Radstadtu a Altenmartku. Pro tentokrát s malou zajížďkou směrem na Mandling. 20km...
Pátek, 18.1.2019, Z Flachau na Flachauwinkl, LOB v Ramsau, dojížďky v Altenmarktu, 40km
Plán dne byl jasný, nezrušit se, poněvadž mě po obědě čekal lyžařský orientační běh (LOB) v Ramsau. To se lehce říká, ale hůře plní, zvlášť když se ráno probudíte a víte, že už druhý den bylo potřeba vysadit, jenže vy stále jedete a navíc dál živíte myšlenky, že je třeba vidět neviděné. Proto, ač zcela vyřízený jsem se posadil s Mirkem do auta, které jsme odhodili v Altenmarktu a vyrazili na sever do Flachau. Tam se Mirek odpojil a šlapal si stopu do Wagrainu zatímco já pokračoval po stopách rolby směrem na Flachauwinkl. Bohužel se mi nedostávalo času, takže jsem svoji snahu musel ani ne v půlce trati přerušit a bylo třeba pádit zpět. Pak rychle na jídlo a úprk do Ramsau am Dachstein.
Pokud vám zní jméno obce povědomě, tak ano, je to přesně to místo, kam zavítala ve středu lavina. Nicméně to klidně nazývejme implementačním detailem. :-) Ski O Tour, veřejný závod v LOB, můj cíl... Detaily v samostatném článku...
Po návratu jsem si nenechal ujít necelých 8km pod sjezdovkami v Radstadtu, jejichž prozkoumání mi do té doby chybělo. Nicméně trocha sněhu, která se do rána objevila znamenala moje brodění v prašánku, které bylo již trochu za hranou... Za odměnu jsem dostal opět možnost koukat na okolní hory z nového neokoukaného místa.
Po návratu jsem si nenechal ujít necelých 8km pod sjezdovkami v Radstadtu, jejichž prozkoumání mi do té doby chybělo. Nicméně trocha sněhu, která se do rána objevila znamenala moje brodění v prašánku, které bylo již trochu za hranou... Za odměnu jsem dostal opět možnost koukat na okolní hory z nového neokoukaného místa.
Sobota, 19.1.2019, LOB v Ramsau, cesta domů, 10km
V sobotu mě čekal další LOB (tentokrát ČP) v Ramsau a pak cesta domů. O detaily ze závodu se podělím opět v separé článku. Z otravné cesty domů (no co, dovolená končila, museli jsme dřepět v autě a ještě ke všemu to auto řídit...) stojí za zmínku pouze malá etapa na českém území. Sotva jsme zdolali hranici, projeli městečkem Nová Bystřice po silnici č. 152, ze které jsme odbočili na stejně velkou silnici č. 151 a k našemu velkému údivu zde nebylo uklizeno, sníh a led ve vrstvách větších než-li bylo zdrávo, takže couvačka a jízda po zasněžených a zmrzlých vozovkách, kterým snad nepřísluší žádné číslo, no připadal jsem si jako na Finské rallye... BTW samozřejmě bylo moji blbostí nepřepnout mapu od Seznamu na dopravní (tam bych viděl, že se v zimě naše milá 151 neupravuje) či na zimní (tam bych viděl, že na stejném místě vede běžkařská stopa)...
Závěr
Co jsme zdolali:
- celkem, 207km
Co to stálo:
- celkem, 174 + 648 + 2339 = 3221Kc
- pojištění, 147Kč
- doprava, 2199 + 2335 = 4534Kc / 7 = 648Kc
- auto 1, celkem 237 + 979 + 983 = 2199Kc
- dalnicni znamka 9,20EUR = 237Kc
- 1047km, spotreba 5,7l/100km, 59,679l paliva
- 470km na rakouske 26,79l x 1,417 EUR = 37,96 EUR = 979Kc
- 577km na ceske 32,889l x 29,90Kc = 983Kc
- auto 2, celkem 237 + 942 + 1156 = 2335Kc
- dalnicni znamka 9,20EUR = 237Kc
- 1047km, spotreba 6,7l/100km, 70,149l paliva
- 470km na rakouske 31,49l x 1,159 EUR = 36,49 EUR = 942Kc
- 577km na ceske 38,659l x 29,90Kc = 1156Kc
- ubytovani, 634,50EUR = 16370Kc / 7 = 2339Kc
Žádné komentáře:
Okomentovat