Ski O Tour 2019 je šňůra 5 LOBů konaných v Rakousku, na jejichž organizaci se podíleli i Češi, tedy minimálně těch etap, které se uskutečnily v Ramsau, protože, jak už jsem zmínil, se tu konalo i MČR a ČP... Díky přísným pravidlům jsem se mohl zúčastnit pouze kategorie volně příchozích, ale to mi nijak zvlášť nevadilo. Bral jsem to jako první závod v LOBu s mezinárodní účastí, kterého se zúčastním... Takže paráda.
Díky přívětivosti organizátorů HANá Orienteering vše probíhalo dle mých představ. V čem šlo, v tom mi vyšli vstříc... Takže jsem nemusel být otrávený z nenadálých posunů všeho možného (protože to nakonec šlo vyřešit operativně), ani jsem se nemusel bát laviny, která vtrhla do Ramsau dva dny před závodem, prostě a jednoduše vše se zdálo být v nejlepším pořádku. Páteční závod nakonec probíhal v okolí Vorbergu a jeho sjezdovek. Místo na parkování pod jednou z nich se ukázalo býti nejslabším místem v organizaci závodů, poněvadž se velice rychle zaplnilo. Vyřešil jsem to "na hulváta" a vesele šel závodit. Njn. byl jsem rozjetý z těch pár serpentýn a malinko driftování po zasněžené silnici... Zaplatil jsme za závod a půjčení čipu, konečně SIAC (to je ten bezkontaktní s ražením kontrol na vzdálenost 30-50cm, pravda ta vzdálenost je nastavitelná na krabičkách a není intrinsickou vlastností čipu) a spěchal pro běžky. Malý problém spočíval ve skutečnosti, že jsem nevěděl, jak se dostat z parkoviště na místo startu, naštěstí mi pomohly dobré duše z Vysočiny (aspoň podle dresů).
Před startem jsem učinil několik důležitých poznání. Tak za prvé je tu hromada známých, jako třeba stavitel trati Petr Mareček, běžkař/orienťák Jirka Šťastný, ap. (no dobře, další lidi jsem neznal.) :-) Za druhé jsem dostal odpověď na týden starou otázku, jak to mají orienťáci s běžkami. No tady jsem to viděl na vlastní oči, mnozí z nich (no dobře asi to nebyli účastníci kategorie open) měli několik párů posledních modelů závodních běžek od různých světových výrobců, které poctivě testovali na sněhu a vybírali ten nejlepší pár. Hmmm, tak tady má příprava hodně pokulhávala. Ne že bych neměl top model skateových běžek od Atomicu, ale mé Worldcupy jsou, když dobře, tak z roku 2007... No a de facto jde o kameňačky. Dalším poznáním bylo, že asi budu jediný, kdo nebude mít profi mapník na běžky, ale pojede s igelitovým pytlíkem přibodnutým sichrhajskami do bundy... BTW od minule jsem low-cost DIY mapník trochu vylepšil a ne, nepřestal mě během větrného počasí fackovat, ale přichycení za jeden roh znamenalo jistou možnost mapu v omezené míře rotovat a hlavně už tolik nebolela rozhodující skutečnost, zda je mapa orientovaná na výšku či na šířku... Neméně důležitým poznáním pro mě bylo zjištění, kdo že se mnou vlastně bude startovat v kategorii open. Abyste dobře rozuměli, už jsem několikrát startoval v kategorii open jak v LOB tak v MTBO a vždy jsem byl překvapen, že většina lidí ve startovce má zapsané číslo čipu, nějaké registrační číslo a také klub orientačních sportů. Málokdy se tam kromě mě objevil někdo bez těchto náležitostí. No a až tady jsem pochopil, že pro mnohé, hlavně starší závodníky, je příjemné si zazávodit v kategorii open, která bývá orientačně jednoduší, na trati kratší s menším převýšením, no prostě si to chtějí udělat pěkný...
Tak už pojďme k samotným závodům. V kategorii OPEN se sešlo 31. závodníků. Nešlo jen o Čechy, ale i o Litevce, Maďary, Němce, Švýcary, Italy, Rakušany a snad i někoho z Bulharska... Na trati na nás čekalo 13 kontrol, délka byla změřena na 3,2km s převýšením 75m.
Před závodem jsem měl jednu velkou touhu, více myslet a méně makat. Toto jsem nedělal na MČR a považoval jsem to za zdroj svého neúspěchu. No a jak to dopadlo? Sice jsem se snažil, ale málo, stejně mi to nedalo a jel jsem s větrem o závod a orientaci jsem spíše střílel. Výsledek? Podle ORISu tři chyby, které mě stály řádově okolo 3 minut. A taková věc vás naser..., zvlášť, když celkově skončíte třetí se ztrátou na vítěze 21s. Takže místo radosti z bedny zase smutním, že stačilo neudělal jednu chybu ze tří (rozuměj neztratit se jednou ze tří ztrát) a mohl jsem oslavovat první místo. Jenže závody nejsou "kdyby, kdyby, ..." Takže výsledek je takový jaký je.
Závěr zní naprosto jasně. Více myslet a méně makat. Jako bych to už někdy slyšel... :-) BTW SIAC čip byl skvělý, přestože jsem stále na ražení poměrně ztrácel, protože mi chyběla jistota daná zkušeností, že stačí okolo kontroly mávnout rukou a nezastavovat. Určitě mě to ušetřilo minutu času proti starému SPORTidentu. Na druhou stranu skoro bych se nebál říct, že ztrátu 21s šlo klidně smazat jen nabitou zkušeností, tj. abych věděl, jakou rychlostí okolo kontroly mohu proletět. Rozhodně by tu měla zaznít i věta o tom, že tratě okolo Ramsau am Dachstein jsou téměř famózní a vůbec vůkol je to překrásné. No a když do té krásy zasadíte krásnou trať orienťáku, kterou stavěl Petr Mareček, zůstanou vám na takovou událost opravdu nádherné vzpomínky.
Důležité odkazy:
Žádné komentáře:
Okomentovat