A proč to? Mohl by se zeptat kdokoliv... Je to velká zábava, kombinace těžko slučitelných činností, tělesné aktivity (běh, běh na lyžích, jízda na kole, potápění, ...), kdy často jedete na kyslíkový dluh a zároveň přemýšlení, kdy se očekává, že za stresových situacích (daných zmíněnými tělesnými aktivitami) budete také číst mapu a plánovat, kterou z cest se vydat k nejbližší kontrole, abyste se tam dostali nejrychleji s co nejmenším výdajem energie. Věřte, že se to nedělá lehce, ale za odměnu se před vámi otevírá neskutečný prostor pro optimalizaci, učení, poučení a to celé je zasazeno typicky v rámci lesa či jinde v přírodě (nepočítáme-li městské varianty orientačních sportů).
Motivace. Tou je pro mě většinou blízkost pořádaných závodů. Tím se pro mě orientační sporty stávají občasníkem, jejichž součástí se na krátkou chvíli rád stávám. Tady by stálo za to zmínit, jak skvělou partou bývají tihle orientační nadšenci, málokde jinde tohle zažijete. Mezi ně patří i hlavní rozhodčí LOBu, který se pořádal 12-13.1.2019 v Novém Městě na Moravě, Petr Mareček. Ten mi umožnil start na Mistrovství ČR ve sprintu (LOB) v kategorii H21. Splněný sen se tak stal realitou. Místo závodu Českého poháru v kategorii příchozích (P) jsem najednou koukal na své jméno ve startovce vrcholu LOB sezóny a to nejlepší na tom bylo, že jsem konečně mohl poměřit síly s těmi nejlepšími borci z naší země.
Příprava. Tak o té bych se raději nezmiňoval. Promarodil jsme většinu prosince, ještě nemocný jsme se pokoušel lyžovat, přirozeně spíše neúspěšně, než jakkoliv jinak. Suchá příprava znamenala studium několika starých map (OB, LOB či MTBO). Je to trapné, ale díky občasnému charakteru mých účastní na orientačních sportovních klání u mě jen stěží můžete mluvit o orientačních schopnostech. Takže se snažím dostat mapový klíč pod kůži jistým pasivním a asi i hloupým způsobem. No prostě koukám do map. :-) K tomu jsem se také snažil číst instrukce okolo závodu, použití čipů apod., abych nebyl až zas takový mimoň. Ale to se mi moc nepovedlo...
Už na registraci jsem překvapeně koukal, že po zaplacení všech poplatků (startovné + půjčení čipu), nedostanu do ruky nic krom čipu. Asi jsem očekával nějaké startovní číslo, igelitku plnou nesmyslného čtení či nevím co...
Po registraci jsem si na chvíli odskočil k našim, abych si na poslední chvíli spíchl provizorní mapník, igelitový pytlík a dvě sichrhajsky, které mají především za úkol co nejvíce poškodit drahou běžkařskou bundu. :-)
Hurá zpět do arény, rychle jsem vyběhl na sníh a šel vytestovat běžky, naštěstí jely mnohem lépe ty starší a dobitější, což mi udělalo velkou radost vzhledem k tomu, že jsem tak úplně nevěděl, co mě čeká a neměl jsem příliš chutí vzít nové skaty někam do lesa, kde bych je buď totálně podřel nebo rovnou rozštípal. Při té příležitosti jsme si několikráte kladl otázku, jak to dělají LOBisti, zda mají na každé podmínky dedikované běžky, nebo zda mistrovství jednoduše jezdí na těch nejlepších, i kdyby jim hrozila zásadní újma...
Toaleta, hledání ztraceného půjčeného SI čipu, převlékání, instalace kamery na hlavu a rychle na start. Ono totiž pokud startujete v čase 30 (počítáno od 13:30) a je 13:55, tak máte zkrátka celkem fofr. Není nic hloupějšího, než být v prostoru startu závodu hodinu předem a pak start nestihnout.
13:57 (když na budíku svítilo 30) jsem byl v puštěn do prvního úseku koridoru, kde ověří vaše jméno a číslo čipu, který si následně vymažete.
13:58 už poměrně nervózně poskakuji v druhém úseku, kde si ověříte správné vynulování čipu. Skvělé, první dvě operace jsem zvládl!
13:59 další selhání a ne malé. Nevím proč jsem si vzal do hlavy, že všechny OB (LOB) mapy jsou orientované na výšku. Dopředu víte, že dostanete mapu velikosti A4 v měřítku 1:5000, ale tím to končí. Kde je problém? Můj pseudomapník, neotočný pseudomapník počítal s orientací mapy na výšku. Tj. v okamžiku, kdy jsem nedočkavě sáhl po své vytoužené mapě H21, polilo mě horko. Zaprvé jsem v rukavicích nebyl schopen dostat mapu do igelitového pytlíku, s čímž mi ochotně pomohla slečna, která měla daný úsek koridoru na starost, a za druhé jsem hned viděl ten průser, mapu otočenou o 90°, kterou nezvládnu přečíst. Jo, mám velice dobrý úsudek!
14:00 ostrý start, zatímco ostatní dva soupeři ve vlně vlažně vyjeli z koridorů a jali se zkoumat mapu, já sázel na rádobyznalost místního skoro domácího prostředí. Vyletěl jsem poměrně rychle a bez velkého zkoumání frčel předpokládaným směrem. Plot! Kurnik, to je ten plot, za jehož zdolání bych byl disknutej, vzpoměl jsem si na propozice závodu, abychom počítali s umělými překážkami v mapě značenými jako nezdolatelný plot. OK. Neva! Na začátku cílové rovinky v NMNM je jen několik mezí. Pravdou jest, že jsem se málem třikrát vysekal a zároveň nechybělo moc, abych zlomil běžky. A zatímco jsem vletěl do hlubokého lesa v Plačkovci a u kontroly zjistil, že jsem úplně špatně, ubíhaly velice rychle drahocenné vteřiny. Zpět na závodní trať a v klidu si rozmyslet, kam že vůbec mám jet. Mapa otočená o 90° spolu s absencí kyslíku dedikovaného pro mozek (no možná jsem to na začátek neměl tak napálit) jednoduše byly proti. Taková volovina, tak lehká kontrola... Ztráta na vítěze na první kontrole +1:05, to nám to pěkně začíná...
A víte co? Tímto způsobem to pokračovalo větší část závodu. Bylo to srandovní, zábavné, namáhavé, k zlosti, smíchu a nevím jaké další. Zkrátka létání lesem po různě úzkých cestičkách a snaha nesrazit se během koukání do mapy s jinými závodníky lze označit mnoha kladnými přívlastky.
Osudovou se mi nestala stejně jako v případě Beethovena pátá, nýbrž 19. kontrola, na které jsem nechal 5:06 minuty. Ještěže ORIS (Informační systém Českého svazu orientační sportů) dokáže označit ve vašich postupech i chyby. A ty tři označené potvory znamenaly v součtu 6:59 min ztráty. Díky absenci (nevlastnění) SIACu jsem přišel řádově o dalších 22 x 6s = 2:12 min při "kontaktním" ražení kontrol s půjčeným SPORTident čipem předchozí generace. Pokud bych velice velkoryse ze své tragické ztráty na vítěze 16:48 min odmazal tyto dvě nechutné položky, stále bych byl pozadu asi o 9 min. Nicméně by mi to třeba zajistilo 30. místo na místo dosaženého 41. z 48 závodníků. Nutno poznamenat, že naprostá většina borců za mnou (4 ze 7) byla diskvalifikována, což můj už tak dost chabý výkon ještě snižuje... :-)
No ano, první skutečné měření sil s českou elitou v lyžařském orientačním běhu dopadlo vskutku tragicky. Nicméně já sem si to užil i tak a ve výsledku převládá pocit vděčnosti za možnost vůbec si to zkusit, ještě jednou díky, Petře!
Poučení pro příště? Necpat se tam, kam nepatřím? To bych se nejspíš nepřihlásil na další LOB pořádaný o týden později v rakouském Ramsau am Dachstein... A co třeba něco jiného? Ano, více myslet a méně lyžovat... A také pořešit třeba problémy s neotočným "mapníkem", který mě navíc díky občasnému větru pěkně profackoval. :-) To, že jsme musel jet ve chvílích použití mapníku bez holí, poněvadž bylo třeba držet mapu v rukách, snad raději zmiňovat ani nebudu. :-) Zkrátka by toho bylo více a dejme tomu, že jsme si nějaké poučení vzal...
BTW při odchodu z cíle jsem potkal starého známého z Jizerské 50, pána, kterého jsem rok co rok potkával na kolejích v Liberci a o němž jsem neměl nejmenšího tušení, že se zabývá orientačními sporty, njn. svět je malý, pane Leopolde Koláři, rád jsem vás zase viděl...
BTW2 doufám, že má účast bude prospěšná aspoň tím, že jsem během závodu vezl na hlavě kameru a pokusil se atmosféru akce přenést na filmové plátno. :-) Jestli se mi podaří do záběrů vpašovat telemetrii - čas, polohu, rychlost, výšku a tep, tak z toho při nejlepší snaze vznikne něco třeba aspoň trochu zajímavého...
Statistika:
Hurá zpět do arény, rychle jsem vyběhl na sníh a šel vytestovat běžky, naštěstí jely mnohem lépe ty starší a dobitější, což mi udělalo velkou radost vzhledem k tomu, že jsem tak úplně nevěděl, co mě čeká a neměl jsem příliš chutí vzít nové skaty někam do lesa, kde bych je buď totálně podřel nebo rovnou rozštípal. Při té příležitosti jsme si několikráte kladl otázku, jak to dělají LOBisti, zda mají na každé podmínky dedikované běžky, nebo zda mistrovství jednoduše jezdí na těch nejlepších, i kdyby jim hrozila zásadní újma...
Toaleta, hledání ztraceného půjčeného SI čipu, převlékání, instalace kamery na hlavu a rychle na start. Ono totiž pokud startujete v čase 30 (počítáno od 13:30) a je 13:55, tak máte zkrátka celkem fofr. Není nic hloupějšího, než být v prostoru startu závodu hodinu předem a pak start nestihnout.
13:57 (když na budíku svítilo 30) jsem byl v puštěn do prvního úseku koridoru, kde ověří vaše jméno a číslo čipu, který si následně vymažete.
13:58 už poměrně nervózně poskakuji v druhém úseku, kde si ověříte správné vynulování čipu. Skvělé, první dvě operace jsem zvládl!
13:59 další selhání a ne malé. Nevím proč jsem si vzal do hlavy, že všechny OB (LOB) mapy jsou orientované na výšku. Dopředu víte, že dostanete mapu velikosti A4 v měřítku 1:5000, ale tím to končí. Kde je problém? Můj pseudomapník, neotočný pseudomapník počítal s orientací mapy na výšku. Tj. v okamžiku, kdy jsem nedočkavě sáhl po své vytoužené mapě H21, polilo mě horko. Zaprvé jsem v rukavicích nebyl schopen dostat mapu do igelitového pytlíku, s čímž mi ochotně pomohla slečna, která měla daný úsek koridoru na starost, a za druhé jsem hned viděl ten průser, mapu otočenou o 90°, kterou nezvládnu přečíst. Jo, mám velice dobrý úsudek!
14:00 ostrý start, zatímco ostatní dva soupeři ve vlně vlažně vyjeli z koridorů a jali se zkoumat mapu, já sázel na rádobyznalost místního skoro domácího prostředí. Vyletěl jsem poměrně rychle a bez velkého zkoumání frčel předpokládaným směrem. Plot! Kurnik, to je ten plot, za jehož zdolání bych byl disknutej, vzpoměl jsem si na propozice závodu, abychom počítali s umělými překážkami v mapě značenými jako nezdolatelný plot. OK. Neva! Na začátku cílové rovinky v NMNM je jen několik mezí. Pravdou jest, že jsem se málem třikrát vysekal a zároveň nechybělo moc, abych zlomil běžky. A zatímco jsem vletěl do hlubokého lesa v Plačkovci a u kontroly zjistil, že jsem úplně špatně, ubíhaly velice rychle drahocenné vteřiny. Zpět na závodní trať a v klidu si rozmyslet, kam že vůbec mám jet. Mapa otočená o 90° spolu s absencí kyslíku dedikovaného pro mozek (no možná jsem to na začátek neměl tak napálit) jednoduše byly proti. Taková volovina, tak lehká kontrola... Ztráta na vítěze na první kontrole +1:05, to nám to pěkně začíná...
A víte co? Tímto způsobem to pokračovalo větší část závodu. Bylo to srandovní, zábavné, namáhavé, k zlosti, smíchu a nevím jaké další. Zkrátka létání lesem po různě úzkých cestičkách a snaha nesrazit se během koukání do mapy s jinými závodníky lze označit mnoha kladnými přívlastky.
Osudovou se mi nestala stejně jako v případě Beethovena pátá, nýbrž 19. kontrola, na které jsem nechal 5:06 minuty. Ještěže ORIS (Informační systém Českého svazu orientační sportů) dokáže označit ve vašich postupech i chyby. A ty tři označené potvory znamenaly v součtu 6:59 min ztráty. Díky absenci (nevlastnění) SIACu jsem přišel řádově o dalších 22 x 6s = 2:12 min při "kontaktním" ražení kontrol s půjčeným SPORTident čipem předchozí generace. Pokud bych velice velkoryse ze své tragické ztráty na vítěze 16:48 min odmazal tyto dvě nechutné položky, stále bych byl pozadu asi o 9 min. Nicméně by mi to třeba zajistilo 30. místo na místo dosaženého 41. z 48 závodníků. Nutno poznamenat, že naprostá většina borců za mnou (4 ze 7) byla diskvalifikována, což můj už tak dost chabý výkon ještě snižuje... :-)
No ano, první skutečné měření sil s českou elitou v lyžařském orientačním běhu dopadlo vskutku tragicky. Nicméně já sem si to užil i tak a ve výsledku převládá pocit vděčnosti za možnost vůbec si to zkusit, ještě jednou díky, Petře!
Poučení pro příště? Necpat se tam, kam nepatřím? To bych se nejspíš nepřihlásil na další LOB pořádaný o týden později v rakouském Ramsau am Dachstein... A co třeba něco jiného? Ano, více myslet a méně lyžovat... A také pořešit třeba problémy s neotočným "mapníkem", který mě navíc díky občasnému větru pěkně profackoval. :-) To, že jsme musel jet ve chvílích použití mapníku bez holí, poněvadž bylo třeba držet mapu v rukách, snad raději zmiňovat ani nebudu. :-) Zkrátka by toho bylo více a dejme tomu, že jsme si nějaké poučení vzal...
BTW při odchodu z cíle jsem potkal starého známého z Jizerské 50, pána, kterého jsem rok co rok potkával na kolejích v Liberci a o němž jsem neměl nejmenšího tušení, že se zabývá orientačními sporty, njn. svět je malý, pane Leopolde Koláři, rád jsem vás zase viděl...
BTW2 doufám, že má účast bude prospěšná aspoň tím, že jsem během závodu vezl na hlavě kameru a pokusil se atmosféru akce přenést na filmové plátno. :-) Jestli se mi podaří do záběrů vpašovat telemetrii - čas, polohu, rychlost, výšku a tep, tak z toho při nejlepší snaze vznikne něco třeba aspoň trochu zajímavého...
Statistika:
- MČR, sprint, LOB, kategorie H21, délka 4,26km, převýšení 145m, počet kontrol 22
- Výsledky - https://oris.orientacnisporty.cz/Vysledky?id=4810#103582
Žádné komentáře:
Okomentovat