Na rozdíl od předešlého dne se závod konal v centru Ramsau a překvapivě i tady byly velké problémy s parkování, které jsem snad už nepřekvapivě vyřešil po svém "parkováním na hulváta." Registrace na závod a pokec se stavitelem tratí, Petrem Marečkem, byly fajn. Příjemné také bylo sledování dění na stadionu v Ramsau, kde probíhalo takové množství aktivit, až člověka přecházel zrak. Po dlouhé době, kdy jsem jen váhal, zda se vysvléci ze sjezdařského oblečení (teploty padly někam pod -10°C) jsem tak učinil a jal se zahřívat. Velice milé bylo ve vší slušnosti poslat výběrčího poplatků za používání tratí někam. Skoro by to mohlo vyznít sprostě, ale ani přítomnost čipu na mém prostředníčku (kouzelný šém, který mě uchránil od platby 15EUR) nevykouzlil nic sprostého. :-) A pak už jen nekonečné kroužení dokola, hlavně abych nezmrzl.
Start závodu ležel asi o 100m dále, takže "no big deal". Trochu vtipné bylo řazení závodníků do startovního koridoru na místech, kde jezdily sáně tažené koňmi, kteří za sebou zanechávali značky, ale co už.
No a pak došlo i na mě. Start! Běžel jsem ještě dříve, než jsem si stihl zorientovat mapu. Jak to asi mohlo dopadnout? Jasně, ztráta již na první kontrole a ještě horší než na MČR v NMNM. To nám to pěkně začíná. Naštěstí tyhle závody jezdím pro radost a krom mých vlastních výčitek mi takové voloviny asi nikdo neotluče o hlavu. Výsledek? Žádný stres, který by mě snad provázel následně závodem. Druhá, třetí, čtvrtá,... Postupně jsem se začal rozjíždět a u toho jsem se náramně bavil. Každé úmyslné opuštění trati a jízda rovnou za nosem skrze závěje sněhu mě neskutečně bavily. Těžko se to popisuje, ale představte si to asi tak, že se rozjedete po upravené běžecké stopě, která je potopená o 30-40cm vůči okolí a to potopení vypadá jako malý skokánek a navíc se dá přesně takovým způsobem využít... :-) Kdybyste věděli jaká je to zábava, takhle skákat napříč stopami, ve kterých se pohybují desítky závodníků a do toho se pletou běžní turisté. Ten zmatek mám prostě hrozně rád. No a takhle radostně a s výjimkou jedné kontroly (o které jsem byl přesvědčený, že musí být tam, kam koukám a kde ji nevidím - stačilo popojet pár metrů a už vidět byla) jsem se neztratil a chytl jsem dobrý rytmus. Jenže v tom rytmu jsem zkrátka jednoduše a hloupě přeskočil kontrolu číslo 9. Tak se stalo, že jsem dojel do cíle s časem, který by mi stačil na 3. místo v kategorii (BTW nebyla tak moc obsazená, pouze 9 závodníků), jenže na lístku stálo nekompromisní DISK. Překvapivě jsem nebyl tak naštvaný, jak bych asi měl či mohl být. Vlastně to bylo pouze otázkou času, kdy se mi taková věc přihodí. Prostě jsem to pro tentokrát bral, jako že se má zkusit všechno, takže s úsměvem. Nebýt této hlouposti, byl bych se sebou celkem spokojený, přeci jenom jsme se tentokrát celkem orientoval a chytl jsem i slušný rytmus. Navíc jsem se ztratil jen 1,5x namísto 3x. Takže celkem cajk. Další pro mě potěšitelnou věcí jest to, že tento a předchozí závod byly prvními LOBy, kterých jsem se zúčastnil v pro mě neznámém prostředí, resp. prostředí, které neznám jako své boty (což o NMNM říct mohu) a dokázal jsem si, že asi tu mapu aspoň trochu čtu. :-)
Mimo jiné je třeba vyzdvihnout práci organizátorů a stavitele tratí, která se mi líbila. Ani mi nevadí, že se budu opakovat během opěvování krás Ramsau a zejména těch zimních. Rozhodně doporučeníhodné místo pro návštěvu. S opomenutými parametry trati H21A - 15 kontrol na 3,5km a lyžařským "Skol" se s vámi loučím.
Důležité odkazy:
Žádné komentáře:
Okomentovat