A tak jsem si vyrazil turistickým tempem na jižní tratě (na jih od NMNM), po čtyřech hodinách a 40km jsem se stavil k našim na oběd. Kachna, zelí, knedlík a nádivka, zkrátka ideální sportovní strava před druhou fází. No a když mluvím o druhé fázi, tak se mi v hlavě promíchaly vzpomínky na to, jak Janička nadšeně mluvila o párkových závodech a nepřekonatelné chuti hlavní odměny s informacemi, kolik že párkových závodů se koná téhož dne na Vysočině. A vzhledem k tomu, že mé vzpomínky na tuto manu již dávno opustily archiv mé mozkovny... Zkrátka byl tu plán! Díky rodičům za taxi, jinak bych se jen stěží stihl registrovat.
Následující řádky by mohly vyznít mnohem negativněji a pomlouvačněji než bych si přál a než zamýšlím. Tj. abstrahujeme od místopisných jmen, stejně si nemyslím, že by šlo o nějak zvlášť výjimečný úkaz. Zkrátka domnívám se, že mé zážitky jsou přenosné pro podobné akce, situace i místa...
Registrace probíhala v hasičské zbrojnici SDH. Trochu mě překvapilo, že se přihlašuji jako třetí ve své kategorii. A vy se jistě divíte, že se divím skutečnosti, že se na párkových závodech vyskytují především děti... :-) No dobře, no dobře... Další překvápko, vstupné dobrovolné. OK, hasiči sobě, rodiče dětem a pár excentrikům (jako je Sabelell). :-) Dostávám poukázku na párek a čaj, lezu z hasičárny ven a koukám okolo sebe. Přicházejí staříci s cigárou v hubě, trochu mě překvapuje, že nikoho nepřekvapuje, že krmí všechny děti tím svinstvem... Trocha diskotéky neuškodí, no disko, chvílemi zábavová hudba, chvíli dětské písně, neotřelá kombinace. Pak pozvání všech účastníků na grog a že prej pokud rodiče nepustí své děti na grog, tak že i nějakej čaj se pro ně najde... Tiše doufám, že nepustí, ale kdo ví. Á tatínek jde povzbudit svého synka přímo na startovní čáru, zatímco mu dává nějaké rady, zapaluje si cigáru a další tuna svinstva se proplétá mezi malými dětmi. Dusíce se marně lituji, že jsem prodal všechny běžecké hole z hliníkových slitin, kterými bych chlápka poučil o dobrých mravech. Ach jo! Ne že by byla organizace špatná, ale trochu mě otravuje povzbuzování hlasatelky/moderátorky, aby maminku nejmladšího účastníka (kategorie do 4 let) vystřídal tatínek, protože je třeba startovat další kategorii. No a to se očividně dělá velice zle, když mají jedny stopky... Jinak se v jednotlivých kategoriích startovalo intervalově po 30s. První zjištění, doposud jsem totiž nezjistil, kdy budu startovat (to jsem se nedověděl do okamžiku, kdy mě zavolali na start), kolik kol/km pojedu a jakou technikou pojedu (dvě klasické stopy dávaly vyniknout tragické skutečnosti, že jsem dorazil se skateovou výbavou). :-) A tak jsem tiše (až na šoupání nohou) mrzl a pozoroval s napětím dění okolo sebe. No byla to škola života, to vám povím. A také vyšší dívčí přípravy lyží. Ve skutečnosti jsem to se skateama vyhrál, teploty okolo nuly a mokrý sníh totiž, jak je známo, nejsou nejlepší prerekvizitou pro výběr a aplikaci jednoduché mázy. Ještěže místní obec má přehršel specialistů. Škoda mluvit o všem, co jsem viděl, stejně byste mi to nevěřili... :-) Ale doslovný pár výjevů přidám, co třeba pohled na dva bratry téměř plnoleté, závodní dresy Sportovního klubu NMNM, technika také vypilovaná, ale co ty lyže? Vypadalo to na nánosy tuhého stoupáku nanášené jako by šlo o klistr, ale bez rozetření... A to před chvíli mluvili s některým z místních, že už si lyže dávno mažou sami. LOL. Ale nejvíc nejlepší byla holčička, která si stěžovala tatínkovi, jak jí lyže smekají. Tatínek bez zardění sáhl do kapse a vytáhl snad nikdy nepoužité Skivo staré dobrých 40 let a já poprvé zřel na vlastní oči, že opravdu existují lidé, kteří jsou schopní namazat celé běžky od špičky až po patkuu stoupacím voskem. Už tady by srdce mnohého běžkařského nadšence začalo vynechávat, jenže to zdaleka není vše. Nádech! Výdech! Koukám jak opařený, ty lyže celé napatlané voskem měly totiž frézovaný protismyk... :-) LOL
Nepřeberným množstvím zážitků bych vás mohl krmit ještě hodnou chvíli, ale pojďme k těm závodům. V kategorii čtyřicátníků jsme byly tři. Já, nějaký atlet, který vypadal jako profi lyžař a i jeho klasická technika vypadala tak jistě, jako on a skutečnost, že bude první. Druhý borec vypadal mnohem "vesničtěji", Sprintky na nohách, ale žádný profi dres. Nicméně první dojem může klamat, jeho jsem na lyžích neviděl a netušil jsem co čekat. Je pravdou, že já ve svých 15 let starých lyžacích na 15 let starých lyžích a s 20 let starými plandavými šusťáky také rozhodně nevypadám, že bych mohl někoho předjet a přitom se mi to sem tam podaří....
A je odstartována naše runda. Už vím, že jedeme dva okruhy X (po závodě podle GPSky zjišťuji, že to bylo celkem 2,2km). První byl na trať vpuštěn pan záhadný, 30s po něm pan rychlý a minutu po něm i já. V půlce prvního okruhu předjíždím prvního a pomalu dojíždím i druhého (v tu chvíli již dávno prvního). Na konci kola předjíždím i pana rychlého a pak už zas tak moc nespěchám, vzhledem k intervalovému startu držím náskok 30s, a o tolik mi na tak krátkém kolečku snad neujede. Je pravda, že holé běžky a soupaž byly fajn, protože to jelo, do druhého ze dvou kopců jsem sice musel stromečkem, ale co už. Také je pravdou, že mé tělo trochu protestovalo, však najetých 46km a asi tak hodinu před začátkem závodů pořádnou porci pečené kačeny s knedlíkem, zelím a nádivkou, jsem zmiňoval. Ale ani to mi nezabránilo, abych vyhrál. Byť jsem před startem uvažoval, že by se vesnické párkové závody o 3 účastnících mohly vážně stát prvním závodem, kde bych skončil poslední. No nestalo se...
A hurá na vytoužený párek. Zaplatil jsem dobrovolné vstupné, aby se neřeklo, a hurá na jídlo. Prý jestli 2 nebo 3, já čekal jeden, ale abych neurazil vzal jsem si tedy dva. A řeknu vám, Janička nekecala, po běžeckých závodech ty klasické párky (vypadající jak z dob komunizmu) chutnaly neuvěřitelně dobře. K tomu ještě pár hrníčků slazeného teplého čaje z pradávných várnic na čaj (takové ty, které pamatujete ze školních let (pokud je vám třeba 40 :-))). Luxus! Během jídla jsem si pokecal s druhým v pořadí, který očividně měl dost otázek, zřejmě potřeboval nějakou omluvu, proč nevyhrál on. Moje odpověď, že jsem jen novoměstský šmatlák, kterého nikdo neučil lyžovat a že mám v nohách 46km ho asi moc neuspokojila. Tak sorry!
Když už jsem tedy vyhrál, rozhodl jsme se vydržet na vyhlášení. S největší pravděpodobností jde o jediné vítězství v roce tomto, příštím a asi čtyřiceti letech minulých. :-)
A teď se podržte, krom diplomu jsem dostal i dárkový balíček, více než 1,5kg těžkou igelitovou tašku s obsahem skoro za 700Kč. No a teď podržte mě a nebo aspoň tu igelitku! Tak to jsem nečekal ani ve snu. Klobouk (propocený lyžařský šátek) dolů. Jo a jak to kurník odvezu domů, cinkající taška jen stěží držela potem přilepená na mém holém hrudníku, ale podvázání ledvinkou pomohlo, nicméně následných skoro 20km, když už bylo notnou chvíli po 16h s večer na krku vážně stálo za to. BTW omlouvám se případným poškozeným, kteří si rvou vlasy, co za pupkáče je předjelo v kopci či z kopce jen krátce před setměním v okolí NMNM, to břicho (krom kačeny, párků a jiných tuků byl vlastně fake).
Tak že by zase za rok? Skol. :-)
