Městské Maštale, ano ty ve stínu Toulovcových aneb další^2 podzimní krátkotoulky Vysočinou

Zase na Vysočině a zase na procházce. Kam jsme vyrazili tentokráte? Které zážitky by nám měl přichystat chodivý podzim (pracovní název období, kdy překvapivě nejezdíme na běžkách, kolech či inlinech). Odpoledne v rytmu vojenského pochodu okolo Budislavi. Vlastně nevím proč, ale mám tendenci spojovat tuto obec se Švejekem a jeho Budějovickou anabází, nicméně spojovat bychom si ji měli spíše s Čapkem, Novákovou, Smetanou či Martinů, ale což. Stejně fajn vychází i možnost opomenout kulturní kontext a zaměřit se na přírodní bohatství kraje. Městské Maštale, slabší odvar těch mnohem známějších Toulovcových Maštalí, byť jde o sourozence, které od sebe nedělí více než kilometr.

Ale pěkně popořádku. Cestu jsme započali v Budislavi, která je připravena nabídnout svým návštěvníkům očekávané zázemí, tj. podobně jako v sousedním Novém Boru (do této doby obvyklé naše východiště) máte, kde zaparkovat, kde jíst a spát. Nám tedy stačilo parkoviště a hurá za Yettim. Zelená naučná stezka Kudy, tudy, šel tu Yetti vás protáhne skrze obci plnou zajímavých skalních útvarů, především jde o Malé a Velké Hradisko a Zámeček. Skály a výhledy, krása... Stejně tak zjistíte, že většina kamenných bloků, ze kterých jsou postaveny baráky, sokly plotů a cokoliv dalšího pochází buď z nedalekého lomu nebo přímo z obce, kde lze spatřit neskutečné množství odtěženého kamene a původní místa jsou pak zajímavě využita (např. hřiště a lezecká stěna apod.) Zmiňuji to však především proto, že se následky asi stěží oceňované práce (ničení přírodního bohatství) se mi v tomto kontextu zamlouvaly.

Přestože bylo možné přímo ze vsi vlézt do lesa po červené a kochat se místními skalkami, my tvrdošíjně pokračovali po silnici až na Toulovcovu rozhlednu. Přestože se nachází na rovině a už z dáli nás překvapovalo, že by odsud mělo být cokoliv vidět, tak věřte, že z nadhledu pouhých 12m prý uvidíte Jeseníky, Krkonoše, Orlické hory a Železné hory. Jo a také se za vlez platí a mimo jiné v listopadu je už dávno zavřená, takže smůla. Zkratka svahem na červenou se obešla bez zranění, takže vzhůru na Maštale.


Brzké podzimní šero a nevlídno nás provázelo příjemnou krajinou plnou očekávaných i neočekávaných skalních útvarů. Po červené jsem si to šněrovali až na rozcestí Pod Kostelíčkem, kde nás výhybka poslala po žluté skrze Městské Maštale zpět do Budislavi. Největším překvapením a příslibem pro příští rok pro mě bylo objevení netušeného množství cyklistických tras, sjízdných cyklistických tras. Kdo někdy jel skrze Toulovcovy Maštale, tuší, že pohyb v písku a přes kořeny stromů po cestičkách se značnou vertikálností není zrovna jednoduchý. Závěrem, pěšky, na kole, či běžky, to vše si zde můžete užít dosyta. A když je venku ne zrovna hezky, tak zcela bez lidí...