Počasí nakonec přálo i nepřálo dokupy. Na kopci jsme strávili de facto celé odpoledne a ty pravé podmínky pro svahovačku trvaly řádově několik minut, jinak byly slety nevídané délky 30s-1min. :-) Ale co více čekat na mezce s převýšením 330-360m? Během mi vymezeného leteckého času jsem zvládl tentokrát pouho-pouhých devět sletů, problém spočíval v malé loučce, na které mělo rozloženo nádobíčko příliš mnoho pilotů a ještě naprostá většina z nich tam jen stála a čekala na fouknutí, které ne a ne přijít. Když už se něco málo přeci jenom objevilo, bylo to zas vcelku divoké, že i zkušení matadoři tloukli křídly o zem a o jiné, mě nevyjímaje :-) Já na to šel poněkud srabácky a většinou jsem počkal až to přefouklo, lehce se to zklidnilo a pak jsem pozadu tahal na křižák křídlo jak je mým (ne)dobrým zvykem. Tak či onak jsem aspoň nemusel bojovat s poryvy větru. Tu a tam se sice něco nepovedlo, ale o život nešlo, nějaké ty klapance, dupance na pařez, sem tam přistání po větru s testem co snesou moje běhy... Ještěže holky opustily kopeček mnohem dříve a ukryly svá těla do stínu Toulovcových Maštalí mezi skály, borůvčí a neméně povedené borovice.
Společně jsem se pak potkali na jídle v Restauraci Na Kovárně nalézající se v centru pohledné Luže. Nutno podotknout, že jsme si pochutnali, jen více takových vesnických stravoven a vlekařek též... Cesta domů byla pak rychlá a děsivá, za každou cenu bylo třeba stihnout Lidl a nákup podmáslí, že? A pak také skvělé kynuté knedlíky s borůvkami a pak vodácká pařba u našich na chalupě...
Žádné komentáře:
Okomentovat