Trenckova rokle aneb zimní houbaření

Sobota, 20.2.2016, nás překvapila nečekaně vlídným počasím. Atributy jara, jako teplo, absence sněhu, sucho, bezvětří a slunečná obloha působily toho dne nepatřičně, avšak přitažlivě. Jenže azuro pro tentokráte narazilo, minimálně na troubu (ne, nemyslím sebe), spíše tu pečící, ve které jsme právě pekli všechno možné i nemožné... A než jsme se vyhrabali z mouky, bytu a Brna, oblohu začaly pomalu halit temné mraky. V autocíli, poblíž Šafránkova mlýnu byla vlídnost ta tam, ale to nás již nemohlo odradit od dosažení vytyčeného cíle, Trenckovy rokle.

Ale co si budeme nalhávat, zasněžené údolí Bobrůvky, zamrzlé vodopády v Trenckově rokli, do bílého pláště oděné borovice krčící se schoulené na skalách, by jistě nezarmoutily naše srdce tlukoucí v rytmu divoce poletujících sněhových vloček... Na stranu druhou, nelze ani tvrdit, že by mě zvlášť uráželo jaro, které dorazilo :-)

Mapa ukazuje odkud kam a jak jsem putovali... O lese, řece, klidu, vůni a tichu bych mohl vykládat dlouze, ale stejně bych vám nic z toho pořádně nezprostředkoval, takže se opět uchýlím k pouhopouhému doporučení, poznat údolí Bobrůvky na vlastní kůži...

Na závěr si neodpustím poznámku vášnivého rádoby-houbaře o tom, kolik hub jsme po cestě potkali. Naprostá většina z nich mi byla neznámá, ale našli se i staří známi jako Boltcovitka ucho Jidášovo a nebo Rosolovka listovitá, zkrátka radost pohledět.