Vysočina moje milovaná sněhová a kamenitá

Doslova pár metrů před Novým Městem mi zazvonil telefon, přestože (a nebo právě protože) mi volal Láďa, nechal jsem jej ostentativně vyvádět a věnoval se nadále řízení. Nebylo to z důvodu toho, že bych s Láďou nechtěl mluvit nebo snad protože jsme o něm mluvili pár chvil před tím (rozuměj, sprostě jsme ho v autě pomlouvali :-)), prostě mi to přišlo zbytečné, poněvadž jsem se fyzicky nacházel zhruba kilometr daleko (vzdušnou čárou)... Po vyložení rychlebských sněžníků a sněhuláků jsem se přeptal Láďy cože si přál. Přišlo mi nemálo vtipné jak opatrně se mě ptal na můj nedělní program a jak pomalu zvedal odhad plánových kilometrů na kameňačkách, až někam ke 30... No kdo by odolal, přeci jenom jsem dlouho nezabil žádné běžky :-) Lepší podmínky pro uskutečnění tohoto bláznivého plánu jsme si nemohli přát, čtyřcentimetrová sněhová přikrývka v NMNM k tomu přímo vybízela :-)

Nedělního rána jsem si zopakoval nechutnosti rána sobotního, pustil jsem se do přípravy dvou až tří párů běžek, svoje kameňačky jsem měl naštěstí přichystané již od silvestrovského pobytu v Rakousku... V domluvenou osmou jsem pak zvesela stepoval před barákem a těšil se na svezení v novém autě aniž bych tušil, že mi bude k dispozici luxusní cestovní paket v podobě podpěrky lýtek a masážní sedačky, obojí mi přišlo vhod, vlastně se mi na Vlachovicích ani nechtělo vylézat z auta. Díky za pomalu stoupající slunce, které mě vytáhlo ze spárů příjemné masáže do neméně příjemné mrazivé bílé stopy...

Bylo by nošením redaktorů do novin, popisovat absolvovanou cestu, zvlášť, když jsem ji neuměle naklikal do mapy... Proto připojím jen několik poznámek v podobě sněhového zpravodajství. Na kameňačky to bylo skoro všude fajn, až na:

• cestu ze Sklenného na Tři Studně vedoucí po hluboké orbě, tj. stále na hlíně
• jakékoliv cestě z Fryšavských hájenek na Blatky (makadam)
• spojovačce Blatky (sjezd z asfaltky) směrem na Samotín (makadam)
• turistické zelené v lese ze Samotína na Kadov (kameny)

A těchto pár míst lze považovat za příčinu skonu mých kameňaček jezdících aktuálně v páru Gymplačka-Jizeračka :-) Čest jejich památce!

Nakonec bych si možná mohl dovolit poznámku, kvůli které jsem se vlastně pustil do tohoto příspěvku. Je vtipné, že my, mnozí zhýralí rodáci sveřepého kraje mnohdy ohrnujeme nos nad nedostatečnou sněhovou přikrývkou, zůstáváme doma a čumáky nevystrkujeme. Naproti tomu, nejeden turista vyráží z Brna či odjinud jen při zmínce o chumelení na Novoměstsku. Množství sněhu je očividně příliš netrápí, vraždění běžek jim také není proti srsti a tak díky tomu všemu si užívají krásných dnů o jejichž existenci, my, lyžařští snobi, vůbec nemáme potuchy a to je škoda...