Jak jsem nejel prolog Stopy pro život 2016 aneb vyčerpání neokecáš

Když jsem se v předvečer pátečního plesu dověděl, že v neděli odpoledne bude NMNM hostit prolog 6. ročníku Stopy pro život, byl jsem odhodlán zúčastnit se ho. Pod pojmem zúčastnit je však nejspíše třeba chápat můj pozvolný návrat k tradičnímu nezávodění á la jedu bez čísla... Ale jak už se to tak stává, nakonec bylo všechno jinak. V pátek ples a minimum spánku, v sobotu příprava běžek, pět hodin za volantem, 20km turistiky na běžkách, výběh sjezdovky na Paprsek a k dobru půlka závodu "15 okolo Paprsku", opět nemnoho spánku a nedělní příprava běžek, 28km na kameňačkách, druhá nedělní příprava běžek, kilometr běhu a najednou stojím u Ski.

Myslíte, že by se takhle dalo vážně závodit? Ano, jistě že dalo, ale v mém případě pěkně blbě, takže nakonec padlo rozhodnutí dát si čtvrtinu či polovinu závodu... Plánovaný formát 4*4km se organizátorům nějak nevešel do lesa Ochoza (pomiňme pro tentokrát skutečnost, že se jezdí spíše na Plačkovci a Harusáku), takže ve výsledku čekalo na závodníky 5*3,3km. Já jsem spolu s Jirkou (trenérem) dorazil do dějiště závodů krátce po 15h, bohužel se mi nepodařilo zarezervovat si místo na střelnici, takže nebylo nač čekat, pustil jsem GPSku a vyrazil na trať. Už první kolo mi jasně dalo najevo, že ani v neděli to nepůjde a že se nakonec budu muset spokojit s ujetou pětinou závodu :-) Spokojil jsem se s ní rád :-) Skaty jsem na nohách neměl hrozně dlouho a bylo to opět znát, křeče v holeních, špatný styl, vyčerpání a ani ta máza se strukturou se příliš nepovedla... Ale co, bude lépe :-) Kolečko jsem oddriftoval asi za 9:10 a vyčerpáním padal na hubu... Kdybych udržel takové tempo další čtyři kola, nebylo by to tak zlé, stačilo by to plus mínus na první desítku, které kraloval místní borec, Jirka Ročárek, který jel úplně jinou ligu než zbytek startovního pole... Je však skoro zbytečné připomínat, že tímto tempem bych nevydržel bruslit déle než přesně toto jedno kolo, tj. o první desítce nemůže být žádná řeč... Takže se klidně bavme o kterékoliv desítce, avšak hodně vzdálené té první :-) To konec konců není nic proti ničemu a navíc je to pravda :-)

Po tomto ne zrovna zdařilém experimentu jsme spolu s Jirkou vyklusali další dvě kolečka. Na čtvrté jsem se necítil natolik, že jsem trenéra ukecal na kroužení po stadionu :-)

Takže příště znovu a lépe! :-) Skol!

Zajímavé odkazy:

• Web závodu - http://www.stopaprozivot.cz/zavody-spz/detail/451
• Výsledky závodu - http://www.stopaprozivot.cz/component/results/?view=detail&rid=1967&srid=1779

Penne-Rychle-B-K-Y, Penne-Paprsek a 15 okolo Paprsku aneb jak zase nezávodím bez čísla

Penne jede a já jedu na jeho/jejich vlně... Ve skutečnosti se dosti ploužím, ale bdělé snění v realitu všechno mění ;-) Toliko nicneříkajícího úvodem!

V týdnu se mě v kolega v práci zeptal, zda náhodou nejedu 15ctku okolo Paprsku, na což jsem nemohl odpovědět jinak než pokrčením ramen "jakože vůbec netuším oč běží, byť by se na běžkách běželo." No a ono taky že jo, 31. ročník tradičního běhu okolo turistické chaty Paprsek v Rychlebských horách, přirozeně na běžkách a klasikou...

Svolávací akce se povedla, tedy až na absentující Magdu, kterou v jejím krásném kraji zastavila baterka, která si před ní klekla a nebo také možná jenom klekla :-( Definitivní soupisku jsme tedy poskládali až na poslední chvíli, asi tak v 23h v pátek večer během reprezentačního plesu novoměstského gymnázia. A tu je seznam odvážlivců - Jáňa s Verů, Jirka s Alešem a stádo PenneSlonů :-) To že jsem se dostal do postele asi tak v 1:15 a za nějakých pět hodin na mě čekal sadistický budík je jen maličkostí ve srovnání s fofrem, který asi tak mohla zažívat Verů, která se přidala na soupisku právě zmiňovanou hodinu před půlnocí, kdy byla již asi tak 19h na nohách s výhledem nedlouhého spánku a ranního letu domů pro věci na běžky, které vůbec neměla...

Ve čtvrt na sedm jsem byl svým mobilem vypoklonkovaný z postele, po dvou, třech snídaních se oblékl a doplazil se do sušárny připravit dva páry běžek na cestu, závody apod. Vše šlo jak na drátkách, Aleš přijel zatímco jsem se v trenkách promenádoval u otevřeného okna se zubním kartáčkem v ústech a i ostatní byli přesní jako můj nový lineární strukturovač :-)

Ranní silnice nám moc nepřály a tak jsme zlehka protančili do Velkého Vrbna za půl třetí hodinu jízdy za neustálého Alešova popichování o tom jak nedojedeme za první zatáčku, o tom jak nás zavřou za moje pneumatiky, zahrádku, rakev, mrkev a snad i stolici :-) Ale k jeho překvapení jsme zdolali celou trasu bez újmy, tedy nepočítaje moje nervy, za posledních pár let jsem nějak odvykl jeho vtípkům ;-)

Hoši od vrbenské pomy nám prozradili, že je volovinou hrát si s hořlavinou u latí... hoši zlatí... Jo, tak to jsem si spletl s Krylem, kluci nám řekli, že je volovinou chtít zdolat na běžkách dvě sjezdovky v úhrnné délce 2,2km, když můžeme s klidem vyjet pod horní sjezdovku. A taky že jo! Ale nevěřil jsem, že se s plným autem bez rozjetí na ten kopec vyhrabu... Za bratru čtyřicet kaček se holky dostaly sedačkovou lanovkou na Paprsek a chlapsko-dámičkovská ekipa si to dala skatem po sjezdovce. Už v tomto kopci jsem zjistil, že to zrovna nebude můj den, tělo moc nefungovalo a běžky také ne, vždyť jsem jel na mikrokontakt :-) Úsměvné na tom je, že přes tyto obtíže spojené s krásnými několika desítkami centimetrů prašanu na svahu jsme nebyli o moc pomalejší než holky na lanovce :-)

Po nezbytné vrcholové fotografii (mluvíme o gastronomickém vrcholu, samozřejmě jsem si jinak všiml, že Paprsek neleží zrovna na vrcholu :-)) jsme vyrazili po Medvědí a Růžovce až k Růžové boudě, kde se ukázalo jak kdo namazal... a bylo to nemálo vtipné. De facto nejrychleji valil Jirka, možná za to může tovární naparafínování jeho nových běžek, mně a Alešovi jela naše RCSka podobně, ale ne o moc rychleji než turistické Madshusy Veroniky, příjemným překvapením však byly druhé nejrychlejší lyže skupiny, Jániny RCSka, odhadem z roku 1996, případně ještě starší ;-) Bavilo to nejen Jáňu, ale i mě, že nám v kopcích ujíždí někdo, kdo váží zhruba polovinu naší hmotnosti, v případě pana docentka kandidujícího na profesora (ten cent už překonal) nešlo o zhruba, ale přesně polovinu hmotnosti :-) A co že mě na tom tak baví, jen prostá a pro mnohé zřejmá skutečnost, že jde především o mázu a nikoliv o běžky, tedy pokud mají jistý potenciál a zdá se, že více než 20 let staré závoďačky ho stále mají ;-) U Růžové boudy jsme domazali, Aleš a Veru nastřelili modrý extra special s příměsí korku a zvesela jsme pokračovali na Medvědí boudu. Zatímco Aleš si stěžoval na to, že mu to klouže dozadu a vpřed nejede, Veru si nestěžovala a s úsměvem makala, dozadu jí to neklouzalo a dopředu jak by smet :-) Když jsem viděl jak jí trenér patlá zmiňovanej modrej po skluznici, tak bych ho řezal holí ;-) Ale co už... Po krásném sjezdu na Medvědí následoval příšerný krpál na rozcestí "V Mokřinách". Tam jsme potkali rolbu, která právě projížděla Velkej Šengen a Pralinku, díky tomu, že to bylo mírně z kopce, nebyl velký problém držet se strojem pekelným krok...
Bohužel, během tohoto kolečka jsem ztratil příležitost zúčastnit se závodu "Patnáctka okolo Paprsku", protože jsem byl někde v závalech sněhu na trati, když se ozval výstřel startovní pistole, který jsem vlastně neslyšel. Na druhou stranu jsem byl rád, přiznávám, okolo Paprsku leželo na poměry luxusních 30cm přírodního sněhu, lesy vypadaly pohádkově, ale bohužel stále padal nový sníh, za den přisněžilo dobrých 10cm. A co vám budu povídat, když se svou hmotností nemám pevný podklad a hole se mi boří desítky čísel do sněhu, tak to nemá smysl, nemluvě o tom, že parafín se strukturou jsem úplně tak na nový prašan netrefil a stoupák? Co to je? Jel jsem na mikrokontakt :-) Vtipné, mínus nevím kolik stupňů (k nule to mělo asi dost daleko) a já se z vyšmirglované skluznice celkem pohodově odrážel... Takže shrnuto a odečteno, nestihnutí startu jsem přijal s poklidem, věděl jsem, že bych si na trati pěkně užil...

Jo a už jsem vám říkal o letošní komedii s délkou tratí? Když pomineme Jizerskou 50, která se jela na 16km, tak pozor..., Patnáctka okolo Paprsku měří dle organizátorů 18km, což by samo o sobě bylo již dostatečně zvrhlé, ale co víc, ve skutečnosti (dle GPS) má rovných 20km, ale o tom až za chvíli :-) Nebyl bych to já, kdybych to vzdal tak úplně, jako to s těmi závody. Nějak tak jsem tušil, že při návratu na Paprsek, tj. cestou na proslavené kynuté borůvkové knedlíky (které vlastně nikdo nepovažuje za extra zážitek) potkáme závodní pole a že se k němu jednoduše připojím a střelím se aspoň polovinu závodu... Jak jsem si usmyslel, tak se také stalo, kupodivu do toho se mnou šel i Jirka.

Na Palaši se zjevil nepříliš překvapivě cíl závodu a zároveň i místo průjezdu do druhého kola... Kdo by to byl řekl, že právě tam potkáme špičku závodu ;-) Jediné co nás zdrželo, bylo mé několikaminutové zapínání GPSky, takže na trať jsme se dostali odhadem někde mezi 10-20. místem, chytli jsem se jednoho z borců a začali píchat soupaž. Hned na Pralince se ukázalo, že nás závodník brzdí, takže jsme ho předjeli a začali stíhat čtveřici kousek před námi... Tu jsme záhy dorazili a ne sami, zezadu nás dojela tajemná 315, již na pohled šlo o staršího borce, čemuž odpovídalo zřejmě i to číslo s trojkou na začátku (kategorie "Muži C", do 60 let)... Moc se s tím nemazlil, mezi milou čtveřicí prosvištěl stopa nestopa a tak jsem také na nic nečekal a vydal se za ním... už na spojovačce Pralinky a Velkého Šengenu jsme těm čtyřem zdatně ujížděli a de facto se hned začali přibližovat dalšímu závodníkovi před námi. Mírné táhle stoupání po Šengenu mě však dostalo... přešel jsem na střídák, který mi moc nešel, nejen že jsem ho letos pořádně nejel, ale hlavně můj skvělý mikrokontakt přestal fungovat, zvlášť ve stopě bez čerstvého sněhu a já se tak vycukal, že mě přešel morál na návrat k soupaži :-( Ve výsledku jsem visel za 315 (týpek jel na hladkých běžkách, tj. jenom soupaž) jako na gumě a po dojetí dalšího borce jsem to vzdal a začal se soustředit na to, aby mě nedojížděli další. Slintal jsem jak bernardýn, chtělo se mi zvracet, tělo zkrátka fungovalo stejně mizerně jako o týden dříve na Jizerské 50... Na Travnaté hoře jsme se napojili na Pohádku a následoval krásný sjezd až na Magistrálu. Na jednu stranu jsem si užíval odpočinku, konečně mě na chvíli přestalo píchat v bocích, konečně jsem začal popadat dech a srdeční tep možná začal klesat k hodnotám slučitelným se životem... Zároveň jsem však tušil, že necelá dva kilometry z kopce nebudou zadarmo, běžky mi zkrátka nejely tak, jak by měly a proto jsem se stále otáčel s neradostným očekáváním, kdy mě někdo sjede, naštěstí se tak stalo až u Císařské... Jenže to jsem věděl, že mě čeká posledních jeden a půl kilometru do mírného táhlého kopce a věřil jsem si, že to dám na morál, aniž by mě kdo předjel. Návrat k soupaži byl sladce bolestný, ale vydržel jsem to a nejspíš jsem pronásledovatelům ještě trochu cukl a zaslouženě si užil závěrečného půlkilometrového sjezdu do cíle.

Jirka za mnou dorazil jen o pár chvil později a společně jsem se mohli vydat na Paprsek za ženami :-) No a jak jsem tedy jel? Asi bída, dle GPSky jsem desetikilometrové kolečko dal za 41min, přičemž vítěz, Petr Horvát, jel kola za 39 a 36min, v součtu 75,37min., což znamená, že mi v druhém okruhu nadělil dobrých 5min... raději bych se snad ani neměl zmiňovat o skutečnosti, že své tempo bych dvě kola jistě nevydržel, takže pravděpodobnost, že bych jel závod za 82min (10. místo celkově) je naprosto mizivá... O pár dní později se mi podařilo identifikovat i úchvatně jedoucí 315ku, jednalo se o Jaroslava Kulicha, který nejen že vyhrál svoji kategorii, ale dojel celkově jako druhý (76,52min.), takže už tak nějak rozumím proč jsem se ho neudržel :-) No jo, byl to boj s větrnými mlýny, který už asi po dvacáté potvrdil tu nechutnou skutečnost, že vůbec neumím mazat... Podobně jako na Jizerce jsem díky své neumětelnosti a lakotě zdaleka nevyužil potenciálu sých běžek, které tak zůstaly za mými očekáváními podobně jakožto můj výkon, který s tím celkem souvisí. Pozor, nejde o výmluvu na běžky, samozřejmě hlavním nedostatkem byla opět moje mizerná fyzička a technika, kterou jsem bohužel opět nedohnal vybavením... Suma derivátorů, jsem rád, že jsem nejel závod naostro, ještě teď by se mi musel kolega smát, jak mě sfoukl jako svíčku :-) No dobře, trošku jsem si zapřeháněl, asi by se mi nesmál, ale to nic nemění na výše vyřknutém :-)

Všechno zlé je pro něco dobré, náš čas v závodu se mile sešel s dobou odpočinku zbytku výpravy na Paprsku a tak jsme mohli v podstatě ihned pokračovat v cestě. Kdyby náhodou někoho zajímalo kudy jsem jeli, tak vězte, že po stopách závodu, ale v protisměru :-) Před čtvrtou hodinou nás opět pozdravil Paprsek a do konce našeho putování stačilo zdolat místní sjezdovky směrem příjemnějším, tedy dolů. Což nebyla tak úplně pravda, ono to tak fajn nebylo, obavy o zlámání běžek a jejich poškrábání na vyrytém kamení mě o běžné slastné pocity připravily...

Cesta domů se ukázala být už jen formalitou, přívaly sněhu ze silnic zmizely, a tak se jelo mnohem volněji a uvolněněji. Chvíli po návratu a několika večeřích se tělu dostalo zaslouženého odpočinku v novoměstských lázních. A teď nevím, zda říct že mě překvapilo nebo spíše pobavilo, jak mě finská sauna zbořila, už během první minuty ze mě teklo jako ze sprchy a za další tři jsem musel ven. Podobný scénář se pak trapně opakoval i v zážitkové sauně při 60°C... Hustý!

No a pohádky je konec, nezbývá než zamávat zasněženým vzpomínkám a těšit se na další výpravu. Skol!

• Propozice závodu - http://sk-sumperk.wz.cz/propozice.htm
• Výsledky závodu - http://sk-sumperk.wz.cz/2016/2016.htm
• Fotogalerie - http://patnact.rajce.idnes.cz/31._rocnik_Patnactky_okolo_Paprsku/

Vysočina moje milovaná sněhová a kamenitá

Doslova pár metrů před Novým Městem mi zazvonil telefon, přestože (a nebo právě protože) mi volal Láďa, nechal jsem jej ostentativně vyvádět a věnoval se nadále řízení. Nebylo to z důvodu toho, že bych s Láďou nechtěl mluvit nebo snad protože jsme o něm mluvili pár chvil před tím (rozuměj, sprostě jsme ho v autě pomlouvali :-)), prostě mi to přišlo zbytečné, poněvadž jsem se fyzicky nacházel zhruba kilometr daleko (vzdušnou čárou)... Po vyložení rychlebských sněžníků a sněhuláků jsem se přeptal Láďy cože si přál. Přišlo mi nemálo vtipné jak opatrně se mě ptal na můj nedělní program a jak pomalu zvedal odhad plánových kilometrů na kameňačkách, až někam ke 30... No kdo by odolal, přeci jenom jsem dlouho nezabil žádné běžky :-) Lepší podmínky pro uskutečnění tohoto bláznivého plánu jsme si nemohli přát, čtyřcentimetrová sněhová přikrývka v NMNM k tomu přímo vybízela :-)

Nedělního rána jsem si zopakoval nechutnosti rána sobotního, pustil jsem se do přípravy dvou až tří párů běžek, svoje kameňačky jsem měl naštěstí přichystané již od silvestrovského pobytu v Rakousku... V domluvenou osmou jsem pak zvesela stepoval před barákem a těšil se na svezení v novém autě aniž bych tušil, že mi bude k dispozici luxusní cestovní paket v podobě podpěrky lýtek a masážní sedačky, obojí mi přišlo vhod, vlastně se mi na Vlachovicích ani nechtělo vylézat z auta. Díky za pomalu stoupající slunce, které mě vytáhlo ze spárů příjemné masáže do neméně příjemné mrazivé bílé stopy...

Bylo by nošením redaktorů do novin, popisovat absolvovanou cestu, zvlášť, když jsem ji neuměle naklikal do mapy... Proto připojím jen několik poznámek v podobě sněhového zpravodajství. Na kameňačky to bylo skoro všude fajn, až na:

• cestu ze Sklenného na Tři Studně vedoucí po hluboké orbě, tj. stále na hlíně
• jakékoliv cestě z Fryšavských hájenek na Blatky (makadam)
• spojovačce Blatky (sjezd z asfaltky) směrem na Samotín (makadam)
• turistické zelené v lese ze Samotína na Kadov (kameny)

A těchto pár míst lze považovat za příčinu skonu mých kameňaček jezdících aktuálně v páru Gymplačka-Jizeračka :-) Čest jejich památce!

Nakonec bych si možná mohl dovolit poznámku, kvůli které jsem se vlastně pustil do tohoto příspěvku. Je vtipné, že my, mnozí zhýralí rodáci sveřepého kraje mnohdy ohrnujeme nos nad nedostatečnou sněhovou přikrývkou, zůstáváme doma a čumáky nevystrkujeme. Naproti tomu, nejeden turista vyráží z Brna či odjinud jen při zmínce o chumelení na Novoměstsku. Množství sněhu je očividně příliš netrápí, vraždění běžek jim také není proti srsti a tak díky tomu všemu si užívají krásných dnů o jejichž existenci, my, lyžařští snobi, vůbec nemáme potuchy a to je škoda...

Útržkovitá historie běžek Artis Bohemia

Za vším hledej ženu a za tím dobrým zvlášť ;-)

Jakožto novoměstský rodák bych asi mohl být ve vztahu k běžeckému lyžování trochu větší patriot... Ne že by arsenál mých běžek nebyl z větší části tvořen těmi v NMNM vyrobenými a to ať už v Artisu nebo ve Sportenu, ale třeba bych na ně nemusel tolik nadávat a naopak bych se je mohl snažit trochu propagovat :-)

V okamžiku, kdy jsem se rozhodl sepsat tento zápisek bych marně ve své sbírce hledat nejvyšší model novoměstských běžek, téměř odjakživa Bohemky. Tuto charakterovou vadu jsem se rozhodl napravit už jen proto, abych našel rozumný důvod pro propagaci novoměstské značky (doufaje, že u nejvyššího modelu najdu dostatek vlastností, které pak budu moci s pýchou akcentovat)...

Možná že to i někoho překvapí, ale vzal jsem to tak trochu od Adama, koupil jsem starší běžky, bohužel jsem zjistil nepěknou zlou věc, o historii Artisu se toho příliš mnoho nedá najít, takže z útržků ulovených po bazarech a internetech začínám skládat virtuální muzeum.

[edit:] Poznámka na okraj, původně měla být většina exponátů obohacena obrazovou přílohou v podobě schematického řezu lyží a její fotografií. Snaha respektovat zákony naší vlasti a Autorský zákon zvlášť ve spolupráci s dynamičností Internetu vedla zkrátka ke skartování fotografií v ve webovém archivu firmy Sporten, který jsem linkoval a tady je výsledek...

Rok 1980-1999

Artis Bohemia 684

• info: [08690 88 06 210]
• obchodní popis:
• Sportovní lyžování.
• popis konstrukce:
• skluznice: 
• profil: 
• hmotnost: 
• délka: 

Artis Bohemia 685

• info: [062248 85 06 195]
• obchodní popis:
• popis konstrukce:
• skluznice: 
• profil: 
• hmotnost: 
• délka: 

Artis Bohemia 686

• info: [124002 86 06 195]
• obchodní popis:
• popis konstrukce:
• skluznice: 
• profil: 
• hmotnost: 
• délka: 

Artis Bohemia Extra 687

• info:
• obchodní popis:
• popis konstrukce:
• skluznice: 
• profil: 
• hmotnost: 
• délka: 

Artis Bohemia Super 688

• info: [111916 83 06 205]
• obchodní popis:
• Závodní běžecká lyže.
• popis konstrukce:
• skluznice: 
• profil: 
• hmotnost: 
• délka: 

Artis Bohemia SI 689

• info: [XXXXX 06 90 160]
• obchodní popis:
• popis konstrukce:
• skluznice: 
• profil: 
• hmotnost: 
• délka: 

Sporten Bohemia Racing Classic

• info: [102703 19 06 205]
• obchodní popis:
• Závodní běžecká lyže.
• popis konstrukce:
• skluznice: 
• profil: 
• hmotnost: 
• délka: 

Rok 2001

Sporten Bohemia Classic, 2001

• info:
• obchodní popis:
• popis konstrukce:
• odlehčené akrylátové jádro, boky vyztužené ABS
• skluznice: OKULEN 6000 C
• profil: 44,5 mm průběžně
• hmotnost: 1060g (pár, 190 cm)
• délka: 180-210 cm (po 5 cm)

Sporten Bohemia Skate, 2001

• info:
• obchodní popis:
• popis konstrukce:
• odlehčené akrylátové jádro, boky vyztužené ABS
• skluznice: OKULEN 6000 C
• profil: 44,5 mm průběžně
• hmotnost: 1060g (pár, 190 cm)
• délka: 180-210 cm (po 5 cm)

Rok 2002

Sporten Bohemia Classic, 2002

• info:
• obchodní popis:
• Závodní lyže určená do dobře upravené stopy pro opravdu náročné lyžaře.
• popis konstrukce:
• velmi lehké akrylátové jádro
• karbonové výztuhy
• boky vyztužené ABS folií
• skluznice: sintrovaná grafitová OKULEN 3000C
• profil: 45 mm průběžně
• hmotnost: 1240g (pár, 180 cm)
• délka: 140, 150, 160, 170, 180 - 210 (po 5 cm)

Sporten Bohemia Skate, 2002

• info:
• obchodní popis:
• Závodní lyže určená do dobře upravené stopy pro opravdu náročné lyžaře.
• popis konstrukce:
• velmi lehké "honeycomb" jádro
• karbonové výztuhy
• boky vyztužené ABS folií
• skluznice: sintrovaná grafitová OKULEN 3000C
• profil: 45 mm průběžně
• hmotnost: 1240g (pár, 180 cm)
• délka: 140, 150, 160, 170, 180 - 210 (po 5 cm)

Rok 2006

Sporten Bohemia RCX Classic, 2006

• info:
• obchodní popis:
• Pod tímto legendárním jménem připravuje Sporten závodní lyže již více než 15 let. Ojedinělý 3D povrch dodává lyží eleganci a nové rozměry v aerodynamice. Tato prvotřídní lyže se vyrábí na zakázku a je určená pouze na dobře upravenou trať pro opravdu náročné lyžaře.
• popis konstrukce:
• skluznice: 
• profil: 44,5 | 44,5 | 44,5 (mm)
• hmotnost: 
• délka: 160, 170, 175, 180, 185, 190, 195, 200, 205, 210

Rok 2007

Sporten Bohemia RCX Skate, 2007

• info:
• obchodní popis:
• Pod tímto legendárním jménem připravuje Sporten závodní lyže již více než 15 let. Ojedinělý 3D povrch dodává lyží eleganci a nové rozměry v aerodynamice. Tato prvotřídní lyže se vyrábí na zakázku a je určená pouze na dobře upravenou trať pro opravdu náročné lyžaře.
• popis konstrukce:
• skluznice: 
• profil: 
• profil: 45 | 45 | 45 (mm)
• hmotnost: 
• délka: 179, 187, 195

Sporten Bohemia World Cup Classic, 2007

• info:
• obchodní popis:
• Pod tímto legendárním jménem připravuje Sporten závodní lyže již více než 15 let. Ojedinělý 3D povrch dodává lyží eleganci a nové rozměry v aerodynamice. Tato prvotřídní lyže se vyrábí na zakázku a je určená pouze na dobře upravenou trať pro opravdu náročné lyžaře.
• popis konstrukce:
• skluznice: 
• profil: 
• profil:
• hmotnost: 
• délka:

Rok 2008

Sporten Bohemia RCX Classic 130, 2008

Sporten Bohemia RCX Skate 131, 2008

Rok 2009

Sporten Bohemia XS Classic 166, 2009

Sporten Bohemia XS Skate 167, 2009

Sporten Bohemia RCX Classic 193, 2009

Sporten Bohemia RCX Skate 194, 2009

Rok 2010

Sporten Bohemia XS Classic 234, 2010

Sporten Bohemia XS Skate 235, 2010

Sporten Bohemia RCX 201, 2010

Rok 2011

Sporten Bohemia XS Classic 234, 2011

Sporten Bohemia XS Skate 235, 2011

Sporten Bohemia RCX 201, 2011

Rok 2012

Sporten Bohemia Super Classic 362, 2012

Sporten Bohemia Super Skate 363, 2012

Sporten Bohemia Race 290, 2012

Rok 2013

Sporten Bohemia Plus Classic 427, 2013

• obchodní popis:
• BOHEMIA PLUS classic – Nová závodní lyže, která ti dodá lehkost a sílu vyhrávat, ale běda, když ji vezmeš mimo upravenou trať.
• popis konstrukce:
• viz obrázek (nedostupný)
• skluznice: UHM NANO Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1120g (pár, 196cm)
• délka: 180, 188, 196, 204cm

Sporten Bohemia Plus Skate 428, 2013 

• obchodní popis:
• BOHEMIA PLUS skate – Nová závodní lyže, která ti dodá lehkost a sílu vyhrávat, ale běda, když ji vezmeš mimo upravenou trať.
• popis konstrukce:
• viz obrázek (nedostupný)
• skluznice: UHM NANO Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1200g (pár, 193cm)
• délka: 177, 185, 193cm

Sporten Bohemia Super Classic 407, 2013

• obchodní popis:
• BOHEMIA SUPER – Rychlé, lehké závodní lyže nabízející nekompromisní kvalitu.
• popis konstrukce:
• viz obrázek (nedostupný)
• skluznice: UHM NANO Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1250g (pár, 196cm)
• délka: 180, 188, 196, 204cm

Sporten Bohemia Super Skate 408, 2013

• obchodní popis:
• BOHEMIA SUPER – Rychlé, lehké závodní lyže nabízející nekompromisní kvalitu.
• popis konstrukce:
• viz obrázek (nedostupný)
• skluznice: UHM NANO Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1260g (pár, 193cm)
• délka: 177, 185, 193cm

Sporten Bohemia Race Classic 365, 2013

• obchodní popis:
• Produkty v této sekci jsou určeny jen pro závodní účely a vyrábí se individuálně podle požadavků. Objednávky musí být do konce března s dosažením určitého minimálního množství.
• popis konstrukce:
• viz obrázek (nedostupný)
• skluznice: UHM NANO Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1040g (pár, 194cm)
• délka: 180, 188, 194, 204cm

Rok 2014

Sporten Bohemia Plus Classic 496, 2014

• obchodní popis:
• BOHEMIA PLUS CLASSIC – Nové závodní lyže, které dodají lehkost a sílu vyhrávat. Nevhodné pro jízdu mimo upravenou trať.
• popis konstrukce:
• viz obrázek (nedostupný)
• skluznice: UHM NANO Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1120g (pár, 196cm)
• délka: 180, 188, 194, 204cm

Sporten Bohemia Plus Skate 497, 2014

• obchodní popis:
• BOHEMIA PLUS Skate – Nové závodní lyže, které dodají lehkost a sílu vyhrávat. Nevhodné pro jízdu mimo upravenou trať.
• popis konstrukce:
• viz obrázek (nedostupný)
• skluznice: UHM NANO Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1180g (pár, 193cm)
• délka: 177, 185, 193cm

Sporten Bohemia Super Classic 477, 2014

• obchodní popis:
• BOHEMIA SUPER CLASSIC – Rychlé, lehké závodní lyže nabízející nekompromisní kvalitu.
• popis konstrukce:
• viz obrázek (nedostupný)
• skluznice: UHM Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1250g (pár, 196cm)
• délka: 180, 188, 194, 204cm

Sporten Bohemia Super Skate 478, 2014

• obchodní popis:
• BOHEMIA SUPER Skate – Rychlé, lehké závodní lyže nabízející nekompromisní kvalitu.
• popis konstrukce:
• viz obrázek (nedostupný)
• skluznice: UHM Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1260g (pár, 193cm)
• délka: 177, 185, 193cm

Sporten Bohemia Race Classic 435, 2014

• obchodní popis:
• Produkty v této sekci jsou určeny jen pro závodní účely a vyrábí se individuálně podle požadavků. Objednávky musí být do konce března s dosažením určitého minimálního množství.
• popis konstrukce:
• viz obrázek (nedostupný)
• skluznice: UHM NANO Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1040g (pár, 193cm)
• délka: 180, 188, 194, 204cm

Sporten Bohemia Race Skate 503, 2014

• obchodní popis:
• Produkty v této sekci jsou určeny jen pro závodní účely a vyrábí se individuálně podle požadavků. Objednávky musí být do konce března s dosažením určitého minimálního množství.
• popis konstrukce:
• viz obrázek (nedostupný)
• skluznice: UHM NANO Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1100g (pár, 193cm)
• délka: 177, 185, 193cm

Rok 2015

Sporten Bohemia Super Classic 566, 2015

• obchodní popis:
• Skvělý výkon a nadstandardní kvalita za české peníze! Rychlé a lehké sportovní běžecké lyže s vynikajícími kluznými vlastnostmi jsou určené pro klasický styl jízdy ve stopě. Ocení je nároční sportovci s razantním odrazem, ale i těžší lyžaři.
• popis konstrukce:
• vrchní folie
• karbonová výztuha
• sklolaminát roving
• ultralehké dřevěné jádro paulovnie
• voština
• karbonová výztuha
• karbonová výztuha
• UHM NANO Graphite race base
• skluznice: UHM NANO Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1250g (pár, 196cm)
• délka: 180, 188, 196, 204cm

Sporten Bohemia Super Skate 557, 2015

• obchodní popis:
• Lehký odraz a skvělý skluz! Pro aktivní sportovce, kteří jsou na sebe tvrdí a chtějí něco dokázat, jsme vyrobili rychlé, lehké sportovní lyže na skating. Odlehčené běžky ze speciální kombinace dřev a vysoce kvalitní grafitovou skluznicí vás spolehlivě dovedou k cíli.
• popis konstrukce:
• vrchní folie
• sklolaminát roving
• sklolaminát roving
• ultralehké dřevěné jádro vícevrstvé
• sklolaminát roving
• UHM Graphite race base
• skluznice: UHM Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1260g (pár, 193cm)
• délka: 177, 185, 193cm

Sporten Bohemia Plus Classic 575, 2015

• obchodní popis:
• Nejlepší způsob, jak zúročit tvrdý trénink je závod! Spolehlivá závodní lyže pro amatérské a profi lyžaře skvěle zvládne upravenou trať.
• popis konstrukce:
• vrchní folie
• karbonová výztuha
• sklolaminát roving
• ultralehké dřevěné jádro paulovnie
• voština
• sklolaminát roving
• UHM NANO Graphite race base
• skluznice: UHM NANO Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1120g (pár, 196cm)
• délka: 180, 188, 196, 204cm

Sporten Bohemia Plus Skate 576, 2015

• obchodní popis:
• Běžecké střely se závodními parametry vyhoví náročným sportovcům s výbornou technikou a také všem těžším lyžařům, pro které jsou běžné lyže příliš měkké. Díky speciální skluznici a struktuře mají dokonalý skluz.
• popis konstrukce:
• vrchní folie
• karbonová výztuha
• sklolaminát roving
• ultralehké dřevěné jádro paulovnie
• voština
• sklolaminát roving
• UHM NANO Graphite race base
• skluznice: UHM Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1130g (pár, 193cm)
• délka: 177, 185, 193cm

Sporten Bohemia Race Classic 618, 2015

• obchodní popis:
• Ultralehké závodní a výkonnostní běžky pro klasickou techniku s perfektním odrazem a skvělým skluzem. Nejlepší volba na závodní okruh!
• popis konstrukce:
• vrchní folie
• karbonová výztuha
• sklolaminát roving
• ultralehké dřevěné jádro paulovnie
• voština
• karbonová výztuha
• karbonová výztuha
• UHM NANO Graphite race base
• skluznice: UHM NANO Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1020g (pár, 204cm)
• délka: 180, 188, 196, 204cm

Sporten Bohemia Race Skate 617, 2015

• obchodní popis:
• Závodní běžecké skateové lyže nejvyšší řady vyráběné na míru. Kompaktní, stabilní, ultra lehké a rychlé běžky určené pro dynamický odraz a optimální skluz.
• popis konstrukce:
• vrchní folie
• karbonová výztuha
• sklolaminát roving
• ultralehké dřevěné jádro paulovnie
• voština
• karbonová výztuha
• karbonová výztuha
• UHM NANO Graphite race base
• skluznice: UHM NANO Graphite race base
• profil: 44-45-45mm
• hmotnost: 1100g (pár, 193cm)
• délka: 177, 185, 193cm

Silvestrovské galeje bez penne, dřiny a sněhu v Kötschach-Mauthenu aneb závěr roku 2015 v Karnských Alpách

Tradice vánočních běžkařských dovolených s kamarády nevzala za své ani letos, a tak vám mohu radostně popovídat o tom, čím jsme naplnili již pátý ročník. Náš původní plán vrátit se na místo loňského činu (do Švýcarska) nám bohužel zhatila partička securiťáků, která vykoupila veškeré ubytovací kapacity našeho milého krytu civilní obrany, a my tak ostrouhali. Ale nebyl by to pan Brecík, aby nepřišel s náhradou tradičního silvestrovského pobytu.

Voilá, představujeme vám Kötschach-Mauthen, rakouské městečko ležící na řece Gail v bezprostřední blízkosti Italských hranic uprostřed Karnských Alp. Nadmořská výška 700m byla zárukou, stejně jako nadmořská výška do nebe sahajících vrcholů okolo, pěkného kulového. Jinými slovy, tam kde v prosinci lehával sníh s pravděpodobností obcující s jistotou se v posledních letech zelená tráva... Ale o tom až trochu později. Pro začátek si raději prozraďme, kdo že to vlastně je to "my". Za stálici mohu krom své sloní maličkosti označit Jirku, Kubu a Jáňu. Jenže "bylo nás pět", takže nám tu zejí prázdnotou ještě jedny dámské lyžáky, které říkají pane, tedy paní, paní Jáni :-) ale na sněhu je sedlala naše běžkařská Sněhurka, Andrejka. Další sportovní hvězda, Magdička, zůstala dohlížet na Vsetínské nebe, takže o ní to tentokráte nebude.

Den 1 - neděle 27.12.2015

Nedělní ráno není zváno, tedy aspoň ne toto konkrétní popůlnoční... Když nad tím tak přemýšlím, raději vlastně ani nevím, koho napadají takovéto zvrhlé noční cesty po Evropě ;-) Auto jsme naštěstí naložili již v sobotu odpoledne, takže v jednu ráno jsem začal sbírat pouze účastníky zájezdu. Rodnou Vysočinu jsme nechali za patkami našich běžek krátce před půl druhou ranní, bohužel všudepřítomnou mlhu jsme vezli v háku a ta nám zhusta zpříjemňovala naši noční plavbu. Krom Kuby to všichni poměrně brzy zalomili a i já měl podobné choutky... Po dvou hodinách řízení jsem byl kožený jak celokožené sedlo Harley-Davidson (kdo ví, zda se jejich sedla vůbec dělají či dělala z přírodní kůže...) Naštěstí tu bděl Kuba, který mě ochotně vystřídal. A tak cesta příjemně ubíhala a já o ní nic nevím... Po třech hodinách nabylo mé vědomí sebevědomí k sebeřízení a řízení automobilu taktéž a tak jsem se ho zmocnil a dovezl nad ránem posádku do cíle. 650km dlouhou cestu jsem společnými silami dostali na kolena za zhruba 7h. Díky tomu jsme již okolo půl deváté slídili okolo Jugendherberge Kötschach – Mauthen.

Naštěstí majitel cestovky, která nám zprostředkovala tuto dovolenou, přijel necelou půlhodinu po nás a my tak záhy dostali příležitost prozkoumat naše nové ubytování. Jeden šestilůžkový průchozí pokoj pro nás pět, malý obývák, dvě sprchy a toaleta, co víc si přát. Nebylo nač čekat, vysypali jsem z auta co se dalo, nasoukali se do sportovního a vyrazili na běžky. Jak jsem již nastínil výše, předchozí věta holá "vyrazili na běžky" s sebou nesla jisté obtíže. Ono údolí, které nás přijalo na týden za své, poměrně nezvykle nepřekypovalo na konci prosince sněhovými závějemi a stovkami kilometrů běžeckých tratí. Muziku tvrdila absence sněhové přikrývky i na okolních více než 2000m vysokých vrcholech... Nedostatek přírodního sněhu lze naštěstí v současnosti řešit poměrně lehce (z technického hlediska), tedy za jistých okolností, např. že se příroda nepostaví proti sněhuchtivému pokolení a nezahřívá rtuť v teploměrech nad hraniční nulu... A co si myslíte? Zahřívala :-) Jen málokde byla v provozu nějaká sjezdovka a nedej bože běžecká trať. Naštěstí stále existují místa podivné povahy ležící v sevření vysokých kopců, kam nechodí slunce, lékař jen tu a tam, a my jsem se rozhodli být tam pečení vaření, no spíše mražení umrzlí...

Jedním z těchto, pro nás kouzelných, míst byla i loučka pod lesem přiléhajícím k zámečku Weildegg v katastru obce Würmlach, pouhé dva kilometry od naší ubytovny. Poblíž ledového kluziště odpočívala rolba a asi 800m dlouhé kolečko z technického sněhu. Oválnost a placatost narušovaly jen dva hrbky, menší a větší, které lalokovitě kopírovaly lesní porost. Prvotní nadšení typu "sláva, běžky netáhneme zcela zbytečně" zchladil nejen místní ledový vzduch, ale především kamenitost našeho tréninkového placu. Množství inertního kamenného posypu na jednotku objemu sněhové peřiny atakovalo počet účastníku Jizerské 50 a věřte, že takové číslo není malé ani v případech, kdy se z padesátky stane čtyřka jako v roce 2016... Dvouhodinové kroužení (rozuměj, hoblování běžek) připsalo na můj běžecký účet 14km, klukům o něco více, vymlouvat se na pomalejší běžky bych se sice mohl, ale nakonec by mi stejně nezbylo než sportovně uznat, že jsem na ně neměl...

Návrat z prvního lyžování si jistě zaslouží oslavu a když oslava, tak jídlem :-) Čas obědu a mých věčných jáhel s tuňákem... Po obědě rozhodla společná spolková rada prozkoumat okolí, takže jsme vyrazili na pěší výlet ke sjezdovce, druhému místu, kde bylo možné nalézt kapku technického sněhu. Za normálních okolností by se dalo hovořit o průšvihu, přeci jenom 300m nebo 3km se zdá být propastným rozdílem, naštěstí ne tak v případě, že toužíte (rozuměj, nic jiného vám nezbývá) zdolávat svah na běžkách :-) Nedaleko od sjezdovky lze navštívit i komorní vodní svět, bohužel plavecké bazény byste objevili jen venku, zamrzlé... A plácání v přibližně patnáctimetrovém bazénu bez lajny pro plavce nás všechny odradilo byť od jediné návštěvy...  

Večerní program započal milou večeří a pokračoval tradičními radovánkami pod taktovkou Jirky, našeho hvězdného trenéra. Na půdě naší ubytovny se totiž nacházel prostor pro nás jak ušitý a rozhodně ne horkou jehlou - fotbálek, stolní tenis, boxovací pytel, trámy na shybování, podlaha na klikování, židle na tricepsy, slackline, boulder, ... První večer jsem ulehal těsně po Jirkou stanovené večerce v 22h zcela zpráskaný, přesně tak, jak se dalo očekávat :-)          

Den 2 - pondělí 28.12.2015

Pondělní ráno začalo zvesela, pádem z lůžka, rozuměj z dvoupatrové postele ;-) Veselé to bylo zejména protože se mi nic nestalo, juchů! Rychle se najíst a vzhůru na běžky, sjezdovka nečeká... Přeci jenom motat se mezi sjezdaři se nezdá být tím nejlepším nápadem, takže jsme se rozhodli zdolávat sjezdovku jen do devíti, kdy se pouštěl vlek. Hodinové okno nám stačilo pro deset výjezdů sjezdovky, což přepočteno na kilometry, znamenalo něco okolo 7km.

Na zpáteční cestě nás čekala zastávka v mém oblíbeném Lidlu, odkud se zformovala moje železná sýrová zásoba, no jo, když nejsou penne, tak mi zbývají na jídelníčku krom masa a jáhel (které jsem si přivezl) především sýry, které naopak nakupuji raději v zahraničí. Krom většího výběru a kdo ví zda ne i kvality můžete očekávat i nižší ceny, no neberte to... Po nákupu následovala další opulentní žranice, ach já to s tím jídlem nějak přeháním...

Odpoledne se neslo v znamení parciálních derivací naší skupiny. Ještě společně jsme vyjeli autem do sedla - Plöckenpass (Passo di Monte Croce Carnico), jak již název napovídá na Rakousko-Italské hranici. Trojice statečných horolezců ve složení Andrejka, Kuba a Jirka vyrazila na mnoho hodinový pochod po místních vrcholech, o kterých jen stěží mohu referovat a já se spolu s Jáňou vydal na kratičkou procházku do Itálie. Vybrali jsme prosluněný jižní svah a nestačili se divit, rozkvetlé rostliny a teplo jak na začátku léta... Vážně mi přišlo poněkud zvláštní ležet na přelomu prosince a ledna při běžkařské výpravě v tričku s krátkým rukávem a opalovat se na skále ve výšce nějakých 1400mnm. Dalšího rozdělení se pak dočkala i naše dvojčlenná skupina, to když jsem se po návratu z hor oddělil s běžkami, abych kroužit na notorické (nikoliv notoricky známé, viď Andrejko :-)) kolečko. Po návratu z lyží (s pouhými šesti kilometry) mi opět vyhládlo a tak jsem se neomaleně pustil do dalšího jídla, u kterého mě zastihli navrátvší se horolezci, kteří se neočekávaně vrátili z hor bez naší autoasistence :-)

Ještě s plným břichem jsem pak nabral odhodlání navštívit druhý ze tří supermarketů ve městě, Billu, aneb nelze neprozkoumat nabídku sýrů všude, kde jen to jde... Po skončení detailní inventury jsem se vrátil k činnosti, se kterou jsem vlastně ještě nezačal a které jsem se vyhýbal jako běžky kamenům (tedy ne ty moje ;-)). Ano, někteří již tušíte, že agresivita technického sněhu zapracovala na parafínech v mých Sportenkách o čemž mohla dlouze vyprávět vybělená skluznice. No jo, nezbylo než ošetřit 2-3 páry běžek na další dny...

Nedlouhý časový interval odpočítávající večerku jsme vyplnili prohlížením fotografií z hor a zbytek věnovali stolnímu tenisu. Nic neočekávaného, tedy až na skutečnost, že jsem šel spát nezbořený, co se to děje?

Den 3 - úterý 29.12:2015

Návrat insomnie, sotva odbyla pátá hodina a já už cosi šmudlím na počítači. O pár hodin později, po rozednění, zatímco ostatní teprve usedají ke snídani, já osaměle vyrážím na souboj s místní sjezdovkou. Věřte nevěřte, odcházím poražen, po pěti vyčerpávajících kolečkách (3,5km) to balím a raději jedu do Intersparu, abych vypátral, zda jeho sýrové zázemí neuzemní ostatní obchoďáky...

Sotva jsem se vrátil, nasedám opět za volant a společně míříme do Obertilliachu, naší malé velké modle. 35km vzdálená dědina má údajně ukrývat v lesích skrytý biatlonový areál se šesti kilometry technického sněhu. Je to jako v pohádce, hory, kopce, kostely, vísky a hlavně rozbitá silnice plná zatáček. Díky zákrutám bych mluvil o pohádce i kdyby cesta vedla vyprahlou pouští, co jsem tady viděl, to jsem ještě neviděl... Slast pro ty, kteří rádi zahýbají, tedy asi zatáčí ;-) Já měl tu smůlu, že jsem řídil vypůjčené auto podmíněné slibem, že mu neublížím... Ale ani se svým bych se příliš nevyřádil, poněvadž posádce se rychle udělalo nevolno i přes něžnost zacházení mých nohou s plynovým a brzdovým pedálem. Díky, že jste se nepozvraceli...

Po hodině vystupujeme naproti hlavnímu parkovišti biatlonového areálu a plni nedočkavosti se dereme zadem kolem buněk na sníh. Působí to tak trochu jako zázrak, sníh, sníh, sníh a dokonce i stopy! Podobně jako v úterý nastolují kluci vražedné tempo, kterému nestačím. Místo zoufalé snahy udržet se postřelených kamarádů, vtěsnávám se do společnosti dam, kterým stačím. Ale pozor, to jen díky tomu, že Andrejku musíme zatím považovat za běžkařskou novicku a naši závodnici, Jáňu, sužují potíže, takže se mohla prohánět jen soupaž... Po prvním 1,5h trvajícím tréninku přišlo vyvrcholení dne v podobě obědu v trávě na nedaleké louce, tak tohle je vážně pohodička par excellence! Nakonec se však stěží mohu ubránit návratu na trať, kde na nás čeká další 1,5h. Tentokrát jsem se snad kluků udržel o chvíli déle :-) V konečném zúčtování to nebylo zas tak zlé, 42km mých versus 50km kluků...

Na zpáteční cestě se nestalo nic nepředvídatelného. Po vzpouře posádky, která sesadila od kormidla stádo slonů a vtlačila ho do něžných avšak svalnatých rukou Jáni, už totiž u nikoho nedošlo na nutkavé pocity neodkladného zvracení :-) Díky tomu si s radostí všichni nakoupili něco dobrého v Lidlu a spokojeně se odebrali na ubytovnu.

Po sprše a jídlu jsme potkali nažhavenou Kateřinu Neumannovou, která nám na videu ukázala, jakže má vlastně vypadat to běžkování... Po pravdě řečeno šlo o jediný filmový večer, který jsme za týden stihli, ale o to poučnější :-) Ale nejen prací živ je člověk, proto přišla na návštěvu zábava v podobě deskovek a slovního fotbálku, které se kladně podepsaly na naší regeneraci. No dobře, tomu nemálo pomohla i masáž od Andrejky ;-)

Den 4 - středa 30.12.2015

Středeční ráno lehce napodobovalo předešlé dva dny, probuzení v šest, práce na počítači, osamocené běžky na sjezdovce (5,5km), odvoz horské odnože na další trek, krátká a mrazivá procházka s Jáňou v sedle (že jsem jen poslech toho Kubu a vyrazil v nátělníku ;-)) a cesta zpět. Odpočinek na pokoji spojený s několika-chodovou žranicí a za pár chvil zpátky do sedla pro výletníky. Cestu vzhůru jsem si chtěl nechtě musel natočit, gopročko jsem přidrátoval na nárazník, aby z toho něco bylo a pak jen doufal, že neupadne a já ho nežvejknu autem :-) Ze sedla jsem raději, pro klid posádky, svěřil volant Jáni... Úsměvné na tom bylo, že s každou cestou Jáňa zrychlovala, čehož jsem si nevšiml jen já :-)

Na konci zpáteční cesty jsem se nechal vysadit na kamenitém okruhu, aby se běžky trochu nažraly obroku (nebo také šutrů). Krom mě se tu nacházel jeden pár, jehož pohlednější polovina očividně na běžkách začínala. Než zvládli půl okruhu, já tam natlačil tři celé, a než se paní odhodlala ke sjezdu z většího hrbku, měl jsem na kontě pět celých koleček, Během doby jejich přezouvání jsem nasázel další tři kola a rozhodl se to zabalit. Co mě potěšilo, že jsem se konečně trochu zrychlil, na stranu druhou jsem odcházel vyčerpaný po 6,5km na rovince s rychlostí, kterou jsem před lety s přehledem atakoval na několika úsecích Vasáku, kde jsme totálně promazal a hlavně byl o něco delší ;-) Takže nakonec to zas taková sláva nebude. Cestu na ubytovnu jsem si dal tentokráte po svých a trochu se podivil nad tím, že jsou to celé dva kilometry, ale co už...

Podvečer jsme opět vyplnili péčí o běžky, holt kdo maže ten jede a naopak... Díky Jáni, která se postarala o většinu práce jsme stihli i saunu, kterou byste našli v podzemí naší ubytovny. Za hodinu a půl jsme dali rozumných 20EUR (40EUR to stálo jako celek, pro všechny, kteří měli chuť). A povím vám nepřekvapivou skutečnost, šlo o geniální relax, který bych si nejraději dopřával dennodenně :-)

Po saunování došlo také na večeři a prohlídku nových fotografií a videí z druhé horské procházky.

Den 5 - čtvrtek 31.12.2015

Probouzím se okolo šesté ráno a jdu stáhnou parafín z běžek a vykartáčovat je, to jsme předešlého dne nějak nezvládli. Po chvilce sezení u počítače (dokáži bez něj vůbec žít?) si dopřávám ranní procházku ke sjezdovce s běžkami v rukou... Na místě nevím, zda se radovat a nebo spíše proklínat černokněžníka, který ji začaroval a udělal z ní dvakrát tak dlouhou? 600m s převýšením 77m opět stojí za hranicí mých současných schopností a tak po dvou kolečkách odcházím se zhruba (2,5km).

Dopoledne se prochází nečekaně pohodově, nákupy na celý zbytek dovolené a k tomu žádný spěch. V našem hledáčku leží opět toužebně očekávaný Obertilliach, ale není důvodu pro chvat, dopoledne patří závodníkům a my můžeme jen doufat ve správnost informace, že v jednu hodinu odpoledne budou tratě opět otevřeny pro veřejnost. A protože "přání je otcem myšlenky", tak se vše vydařilo, po jedné jsme otisky své běžky do bělostného sněhu a během necelých tří hodin urazili okolo 35km. Krom vydařené projížďky jsem nasbíral hromadu materiálu pro video z dovolené. Naše turistické pojetí běžkování bohužel není zvlášť přitažlivé pro kameru, no co si budeme povídat, kromě záběru na ženy není ani trochu sexy a cool. Proto na řadu přišly drobné vylomeniny, no drobné... Mám pocit, že jsme pozpátku nalyžovali více než po předu, otočky o 360° (okolo vertikální osy) vyplňovaly hluchá místa a korunu tomu nasazoval Jirka, který se nebál několikrát projet mezi nohama couvajícímu stádu slonů na běžkách...

Večer jsem vyrazili kouknout s malým zpožděním na městský ohňostroj a pak se spokojeně vrátili k deskovkám, díky nimž jsme málem přišli o příchod Nového roku :-) Také bych se mohl zmínit o tom, kterak jsem jako abstinent zvládl čtyři panáky slivovice a jak se o to už raději nebudu pokoušet a hlavně se o tom vůbec nebudu zmiňovat :-)

Den 6 - pátek 1.1.2016

Na Nový rok jsme pozbyli Andrejku s Kubou, kteří si vyrazili užít sjezdovek v Nassfeldu a večer si to pak nemohli vynachválit. Ale ani zbylá trojice nezahálela, společně se dvěma sousedkami jsme si dali repete včerejšího Obertilliachu. Tréninkový plán měl Jirka připravený po ruce, opět 1,5h dřiny, oběd a zbylá 1,5h dřiny. Ale znáte to, dvakráte nevstoupíš do téže řeky... Nejen že jsem jeli na úplně jiných běžkách než doposud (Jirka snad jediný jel pořád na svých, Jáňa na Kubových a já na Jániných), ale hlavně se na trati potkali se Simonou a Matoušem a právě Matouš nám ukázal jak se trénuje, v dobrém musím říct, že jsem se nemohl dočkat poledne a obědu, kdy jsme se mohli vymanit z područí jeho úžasné soupaže :-) Odpolední stint byl milosrdnější, protože jsme se s Matějem minuli :-) ale zato jsme se potkali s kolegyněmi, které jsme vezli s sebou autem. Jedna z nich jezdila na krásných běžkách Fischer RCS Carbonlite Skating Hole, které mi půjčila a já už vím, co chci za rok najít pod vánočním stromečkem :-) Večer pak již tradičně naplňovala vůně cukroví a deskových her.

Den 7 - sobota, 2.1.2016

Den odjezdu jsem načal v šest ráno, udělal si pořádnou snídani a spolu s kluky jsme okolo osmé vyrazili na závěrečnou lyžovačku do sjezdovky. Poslední běžkování bylo opravdu výživné, 9km s převýšením 430m... K tomu padl i rychlostní rekord na běžkách, který zaznamenala některá z mých GPSek :-) 74,45km/h.

Zatímco jsme se loučili se sněhem, Andrejka vyrazila na dalších procházku po okolí s cílem odlovit nějakou tu kešku, což se jí také podařilo.

Po návratu se dali kluci do přípravy posledního obědu a já si uvařil, pro dovolenou trochu netypicky, jáhlovou kaši s banánem.

Okolo čtvrt na dvanáct jsme opustili Kötschach-Mauthen a o rovných sedm hodin později nás vítala naše milá Vysočina. Cesta byla o něco příjemnější neboť jsme nejeli přes noc, na druhou stranu jsem po dvou hodinách řízení zíval a chtělo se mi spát, což napravil až dlouhý slovní fotbal, který mě dokonale probudil... Po vykládce všech členů výpravy jsem zvládl poněkud zregenerovat v sauně a ne překvapivě se pořádně přejíst, jak jinak také.

Závěrem

Co říci na závěr a neopakovat se? Stejně to bude nošením kamení na běžecký okruh v Kötschach-Mauthenu... Skvělá parta lidí, která se postarala o další nezapomenutelné okamžiky, tak doufám, že za rok na shledanou, ve skutečnosti mnohem dříve :-)

Co jsme (já) zdolali

• celkem, 200,7km/10.985m
• běžky, 191,2km/10.146km
• 14,6km/893m
• 7,0ýkm/426m
• 6,6km/295m
• 3,5km/215m
• 19,9km/1176m
• 22,5km/1163m
• 5,5km/322m
• 6,6km/283m
• 2,3km/187m
• 36,1km/1986m
• 22,1km/1355m
• 17,6km/1128m
• 9,3km/717m
• pěšky, 9,5km/839m
• 3,6km/283m
• 1,3km/210m
• 0,8km/144m
• 1,7km/83m
• 1,2km/65m
• 0,9km/54m

Kolik to stálo

• celkem, 3891Kč
• doprava, 533Kč
• nafta, 446Kč
• dálniční známka AT, 57Kč
• poplatek za tunel, 30Kč
• ubytování, 3250Kč
• ostatní, 108Kč
• sauna, 108Kč
• jídlo, ?