Brzdové světlo do kufru Givi aneb italské "bellimbusto"
...většina dílů na motorku od italského Givi mě přivádí ke skepsi ohledně toho, kam to dotáhl starověký Řím! Jak mohou prodávat světlo ke kufru, které má vnitřní kabeláž asi tak o 15cm kratší, takže nemůže kopírovat jeho vnitřek a zmenšuje tak jeho využitelný objem asi o 15%? A to raději nemluvě o návodech na montáž, které počítají s tím, že nějaký díl je součástí kufru a on není a když ho po nezbytném martyriu seženete, tak ho máte zase bez šroubků, ty měly být přirozeně součástí kufru... Kua kua kua! Člověk montáží něčeho tak triviálního nakonec stráví skoro půl dne.Vesnická zábava aneb s Metaxou, ty vole, na věčné časy
...příběh o tom jak Sabelell dostal Frisco. Tedy dostal ho ne na pití, nýbrž dostal jím po palici. Asi to bylo poprvé, co jsem dostal skleněnou lahví po hlavě. Nebylo to tedy tak, že by ji někdo držel v ruce a praštil mě, poněvadž v takovém případě by podtitulek obsahoval slova jako "karate" nebo "ležel v krvi (no ano, nejsem si jistý kdo vlastně :-)" apod. Tato láhev přilétla neznámo odkud z parketu, já měl obrovské štěstí, že měla poměrně plochou dráhu letu a já, že mám tvrdou hlavu. Odnesl jsem to jenom bolestivou boulí na hlavě, která se za den téměř ztratila. Láhev odražená od mé hlavy pak atakovala ještě nějaké děvče do ramene, chudák pak vypadala, že s rukou skoro nemůže hýbat....pořád jsem vypadal lépe než ty dvě více než stokilové bečky, které se rozhodly rozbít si huby. Více než půlhodinová rvačka s krví a modřinami. Každý si pod pojmem zábava představuje prostě něco jiného.
...co by člověk také čekal na pouťové zábavě v Bobrové. Třeba Metaxu jsem tam také nečekal, skupina, která rok co rok končí a rok co rok pokračuje ve hraní nebo spíše v pití? No v pití je na tom rozhodně lépe než ve hře a zpěvu, ale co, stejně mě baví :-)
...ač tlustý přeci hubený. Aspoň tak jsem si připadal mezi školou povinnou mládeží a dětmi, kurník, asi pořád sedí u počítače (já asi ne, že? :-)) a tloustnou, kam se na ně hrabu... Jo myslím, že USA máme na dosah, aspoň v tomto nelichotivém ohledu.
...neméně překvapivé bylo konání zábavy na hasičském cvičišti místo pod fotbalovým hřištěm (prostě tam, kde se koná vždycky), no co, aspoň jsme s Aldou pokecali. Stejně dobře jsme pokecali s Pavlem, jeho ženou, sestrou a dalšími kamarády. V rámci možností jsme zapařili a okolo druhé jsem si to namířil domů, no ano, Aldu jsem na zábavě nechal, přeci bych ho nepřipravil o ranní sedmikilometrový pěší výlet :-) Sám jsem si dal poklus Terryho Foxe, ač mám nohy obě, tak ta s natrženým svalem ještě neuzrála pro normální běh. Doposud jsem netušil, že konec světa (rozuměj Bobrová) je tak velká, musel jsem překonal 1,5km, abych se dostal k autu...
V lese je mi dobře aneb vzduch, houby a singletracky
...řádně nevyspalý jsem vyrazil po ránu do lesa. Vzduch, stromy, houby, shyby a singletracky. Si povídám: "ty vole, jak jsi mohl ty tratě odsuzovat, aniž bys je vyzkoušel, jak krátkozraké!" Teď mě baví a městem investované miliony korun mi na mysl ani nepřijdou, zvlášť když se řítím klopenými zatáčkami, občas poletuji vzduchem na skocích, těsně míjím stromy a nechávám se opájet leckdy nebezpečnou rychlostí...Malotraktorem k moři aneb ty vole, nespi na dálnici
...po čtyřech hodinách spánku a krátkém lesním výletě jsem se vydal chystat dodávku k výletu. Těsně před polednem bylo hotovo a já vyrazil na téměř 600km dlouhý výlet dodávkou, se kterou jsem musel jet jak s traktorem, velice pomalu, abych jí něco neprovedl. Překonal jsem vzdálenost, která dělí Brno od moře ve Slovinsku, ale pochvalu bych si nedal. Na dálnici jsem usínal a i přes několik zastávek nezabránil pár mikrospánkům, SKA-P mě chyběli jak sůl... Ale nikomu jsem neublížil a sám přežil, mám tak možnost poučit se a příště neopakovat takovou nezodpovědnost! BTW sehnat dálniční známku v Brně na konci června byl sisyfovský úkol, ale jak říkám, příště budu moudřejší.V lese na houbách aneb houby nečekají, ty vole
...nesmírně naivní bylo myslet si, že v sobotu viděné růžovky na mě počkají do nedělního rána :-) Nejsou tyhle, budou lepší :-) A také, že byly, dokonce jsem našel i krásného suchohřiba. A k tomu klasika - les, vzduch, ticho, klid, vůně, stromy, shyby a nakonec houbařský singletrack :-)Švagrová je snad nemocná, ty vole, chtěla svézt na motorce
...titulek by snad i stačil, ale nejvíce mě pobavil příjezd ozdobený jejím proslovem ne nepodobnému tomu, který jsem už letos slyšel, něco jako: "skvělý, báječný, jela bych znovu, jen jsme mohli jet rychleji" :-) Dámy, to asi mohli, ale ne se mnou za řidítky :-)Ty vole, to byl zase let - ani déšť, ani stín, ani pláč na Fešáky neplatí...
...na mě však jo (logika je neúprosná, ale zřejmá :-)) Za cestu do Brna bych se nepochválil, naháněn bouřkami, které mi šly vlastně vstříc (a to rovnou z Rakouska) jsem se cítil poměrně ohrožen, takže jsem nemálo letěl. Dešti jsem se sice nevyhnul, avšak nárazový vítr, blesky a přívalové deště mě nestihly. Tedy aspoň ne na motorce, na kole nedlouho poté již jo. Celkem mě bavilo vidět pěší a cyklisty zalezlé pod stříškami, podchody a snad i v kanálech, aby na ně nekáplo trochu vody. Město jsem měl pro sebe a s blbým (rád bych však napsal šibalským) úsměvem jsem durch mokrý pomalu a těžce ukrajoval kilometry vedoucí k domovu.Ty vole, to jídlo
...víkendová klasika, která bolí. Jakože mnoho potravin, které zvládnu nepovažuji vyloženě za špatné, taková bílá selská Hollandia, med, vločky, chřest, ale to množství... a když se k tomu přihodí pár pochutin, jako luxusní domácí jahodový džem, vepřové maso, kačena, nádivka, knedlíky a zase to množství... jo nakonec ještě zasypat cukrem, pomastit máslem a protřepat... hlavně nemíchat, to můj žaludek nemusí :-) BTW noční růžovky na másle asi také nejsou tím nejvhodnější, ale za to byly nepřekonatelné :-)
