Respekt na cyklostezce

Středeční slunce mě krátce před polednem pozvalo na oběd a já se nakonec rozhodl neodmítnout. A co že jsem si dal? Pot, únavu a bolest na deseti kolečkách [EDIT: díky Láďo, vlastně nevím, proč si stále myslím, že mají mé inliny 10 koleček, když jich je nepochybně jenom 8 :-)], no prostě takové klasické menu. Tady by zápis mohl s klidem skončit, tedy nebýt dezertu.

Po cestě jsem předjel staříka na prehistorickém favoritu na čemž by asi nebylo nic moc zvláštního, běžně předjíždím většinu cyklistů. Jenže tento stařeček se mě chytl a vzápětí mě i předjel a já měl co dělat, abych se ho vůbec udržel. Asi po jednom kilometru zpomalil a oznámil mi, že jedeme celou dobu 32km/h na což jsem poměrně necitlivě zareagoval slovy, že je to vážně mizérie... "To ti teda pěkně děkuji," odvětil a já se zalekl, že jsem ho urazil... Naštěstí to nebyl urážlivý typ a tak jsem se dali do řeči. Teď bych tomu sympaťákovi rád vystřihl poklonu, v 80 letech takhle lítat po cyklostezce a deklasovat všechny mladíky (ne vážně nemyslím sebe :-)... Běžně na kole jezdí 40-100km, smekám helmu... A co teprve skutečnost, že jede se svým trenérem, 90ti letým kamarádem (ten favorita vyměnil za karbonový speciál v hodnotě mého auta :-)... Když jsem je potkal po otočce společně, tak nešlo neobdivovat jejich vitalitu, jo takhle bych chtěl vypadat ve 120 letech :-)

Doslov - navíc vůbec netuším, proč mi to přišlo pomalé, když jsem po práci vyrazil po cyklostezkách do zdravěnky (ano také si klepu na čelo, takže v tom s klidem pokračujte) jsem zjistil, že mám problém dosáhnout rychlosti 30km/h, co dodat...

Kardio a modelování zadku

... pravil Jirka během návratu ze sobotního celodeňáku. Vlastně vůbec netuším, co tím myslel, ale to neva, vyjížďka to byla vskutku výživná. Nejlépe asi parafrázovat výrok Lenky o tom, že si to člověk musí umět udělat pěkný, no my jsem si to udělali pěkně krutý. Přeci jenom jsem toho tuhle sezónu zas tolik kvalitního nenajezdil a nápad švihnout si v sobotu na Vysočině celodeňák možná nebyl tím nejšťastnějším. A kdo by to řekl, že s námi nikdo nebude chtít jet, lidi vskutku často trpí nepředloženým předsudky :-) Dokonce ani Alda s námi nejel a je to právě on, který o podobných akcích mluví častěji než jiní, jenže podlehl nějaké vínové nákaze, která ho nepustila do sedla...

A tak jsem okolo 8 hodiny ranní vyrazili na 137km dlouhou trasu jen ve dvou. Mapa ukazuje nikoliv plán, ale skutečně projetou zemi. Když jsem u těch převážně nudných statistických údajů, tak doplním, že více než polovinu ujeté vzdálenosti jsem se trmáceli po značených turistických stezkách, 50km padlo mimo asfalt a celkově jsme nastoupali 2200m.

Od rána mi bylo do zpěvu, co jiného vám také zbývá, když v ranním chladu hlubokých lesů potkáte vycházející slunce, kterak si mezi stromy něžně razí cestu na zamlžené pódium, kde v hlavní roli rozehrává hru světla a stínů.

Z okouzlení a bdělého snění mě vzápětí vytrhla projížďka Lískem (Malý Lísek), kde jsem narazili na dva volně pobíhající čokly, kteří se rozhodli nepustit nás po plánované cestě a navrch jsme jim měli posloužit jako snídaně. Takhle jsem hodně dlouho před psem nezdrhal, ještě že ti rotvajleři byli o něco otylejší než-li já, jinak by tu asi můj zápisek končil :-)

Na jedli jsem mockrát nebyl a bodejť by jo, nejsem masochistou, který by si pravidelně užíval 4,5km stoupání z Dalečína na partyzánský památník stojící na kopci s povedeným výhledem do krajiny. Na kopci jsem potkali prvního vojáčka - stavěl tam poměrně rozměrnou anténu pro vysílačku - a proč taky ne?

Svojanov, kapitola sama pro sebe. Od penzionu Palla se mi podařilo bez mezipřistání zdolat v sedle celý výplaz po kamenité a skalnaté pěšině až k bráně hradu Svojanov. Tou jsem posléze projeli na první nádvoří sloužící dnes jako parkoviště, minuli pohřebiště (pardon, odkladiště) kol zcela bez povšimnutí, prosmýkli se vedle závory do hradu a aniž bychom sesedli z kovových ořů jsem se dostali až k patě věže. Můj nápad pořídit si vrcholovou fotku s koly na věži jsme nakonec nerealizovali ani ne tak kvůli neskutečně strmému schodišti ve věži, ale kvůli malým průlezům do jednotlivých pater, jimiž bychom kola neprotáhli. I tak to bylo fajnové poježdění v areálu hradu, který překypoval životem (velikonoční akce). Po shlédnutí ženského tanečního sboru nás objevili pochopové, kteří nás donutili sesednout z kol, že tam s nimi prý nemáme co dělat, za rohem jsme na ně opět drze nasedli a pokračovali ven z hradu, tam jsem si konečně všiml desítky odložených kol a uvědomil si, že jsme při vstupu ani neplatili... Od hradu jsem se pustili po zelené krásným sjezdem ke kostelu ve Starém Svojanovu - no nádhera.

Z Vítějevsi jsme se pustili Čertovým úžlabím a dojeli do Velkého lesa, kde jsme nakoukli do jeskyní zvaných Čertovi díry. Pak jsem překonali Svitavu a v Březové nad Svitavou okusili chuti motokrosové dráhy. Na červené jsme minuli hledače pokladů a namířili si to do cíle našeho putování - přírodní rezervace Rohová.

Cesta zpět byla o poznání jednodušší, byla totiž po asfaltu, tedy jednodušší pomineme-li červenou turistickou z Dalečína na Vítochov, protivný vítr, trochu deště a pár sprintů, které jsme si s Jirkou švihli :-)

Liga je liga aneb poprvé nakulený

Nakulený, nakutálený, na kutálený... nebo nějak podobně. Neděle opět patřila Žďárské lize mistrů, pro tentokrát kuželkám ve Velké Losenici.

Počasí nám nepřálo, proto padla varianta letu na mašině (Láďa může děkovat Bohu nebo přírodě, že nemusel hazardovat se svým spolujezdeckým životem), proto padla varianta projížďky na kole (můžu děkovat Bohu nebo přírodě, že mě nečekalo další lepení čehokoliv, co by mi na kole zase vybouchlo), místo toho jsem se svezl autem spolu s Láďou, Marcelou, Májou a Káťou. Během cesty nás Láďa seznámil s teorii hry o níž jsem věděl jenom to, že asi nepůjde hrát bez koule a kuželek a pak jsem málem spokojeně usnul.

Pravidla byla jednoduchá - dvě hry po 20 hodech do plných jakýmkoliv stylem. Ano, mluvit o stylu u člověka, který bowling hraje zásadně na rychlost letu koule (ano, v mém podání jde spíše o vrh koulí) je trochu nadnesené... Jenže tu chybělo zařízení měřící rychlost koule, dokonce tu chyběly různě těžké koule (no tedy barevné byly, ale přišly mi všechny stejně těžké, tedy lehké), takže mi nezbylo než hrát na body. Jo a to mi nikdy nešlo :-) Myslím, že můj výkon aspiruje na nejhorší umístění v lize vůbec :-) Vyrovnaný bodový zisk 47 + 49 bodů bude stačit nejspíše na výsledkové přízemí. Alespoň za jedno se musím pochválit, házel jsem opravdu rychle a nezdržoval tak ostatní, no ono také když jde polovina koulí mimo kuželky, tak se nemusí čekat na srovnání spadlých kusů a může se valit o stošest...

Ale jak praví známé pořekadlo: "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se." :-) Mimochodem to nebyl jediný pozitivní moment, nakonec se totiž Láďovi podařilo sestavit tým - Marcela se rozhodla vyzkoušet svoje štěstí v lize a nutno zdůraznit, že byla o 100% lepší než já, Láďa asi tak o 60% a tak od teď jedeme týmově, no měl bych jít do sebe a přestat to kazit týmu :-)

[EDIT]: Tak jsou k dispozici výsledky, vykutálel jsem na 145. místo ze 162 závodníků, celkově jsem se propadl z 52. na 68. místo. Jistě jeden z nejhorších mých výsledků vůbec :-) Chtělo by se mi říct vzhůru na běžecký trénink - Račín se blíží, ale nějak mi to nevychází, takže se běhat nebude :-) BTW gratuluji, Láďo, pěkně jsi mě předběhl v celkových výsledcích :-)

Výsledky:

• http://zrliga.zrnet.cz/vysledky.php?v=m_vysledky_2014&p=vysledky/2014/kuzelky
• http://zrliga.zrnet.cz/soubory/zrliga2014_4.xls
• http://zrliga.zrnet.cz/ (copyright - pozvánka viz níže)

AfterFixie

Není to tak dlouho co jsem si postavil fixie a už je tu první přestavba. Vyměkl jsem a proto vám můžu představit AfterFixie s přední záchrannou brzdou. Stačily mi dvě vyjížďky během nichž jsem zjistil, že mi jde o život více než mi je milé a toto je výsledkem. Snad by ode mě nikdo nečekal nic normálního, ale uznejte že kombinace kov-dřevo je více než povedená...

Jak jsem stavěl fixie

Úvod

Proč, zač a nač fixie? Asi protože jsem chtěl, kdo ví? Na mysli mi vytanulo několik rádobydůvodů. Dojíždění do práce na obstarožitním fáčku jsem nepovažoval za příliš bezpečné, přeci jenom jde o starou plečku z nekvalitního materiálu... Jako první krok jsem zvolil výměnu předního a zadního kola, prosíravě jsem zvolil kola s nábami s přírubou na kotouče. Dalším zásadním problémem při každodenním dojíždění do práce jsou totiž ráfkové brzdy jejichž účinnost je nemálo poplatná počasí, zabrzdit včas a bezpečně v dešti či mrazu je mnohdy nemožné... Bohužel se ukázalo, že konverze fáčka na kotouče by byla tak nákladná, že jsem raději přestavěl své horské kolo na treka. Vzal jsem kola z fáčka, přidělal kotouče a tak mohu bezpečně a rychle dojíždět do práce. Co ale s torzem fáčka? A jak na nákupy, do hospody, za kulturou a kamkoliv jinam, abych neměl obavy o to, že mi někdo zcizí kolo na dojíždění, jehož cena přeci jenom několikanásobně přesahuje cenu fáčka? Reinkarnace? Fixie? No ano... Do práce na skutečném kole a z práce (v centru) již na upravené plečce, kterou mohu nechat bez obav kdekoliv ležet.

Kapitola 1 - plán

Odstroj fáčko - nech rám, vidlu, hlávko, představec, řidítka, sedlovku, sedlo, středové složení, kliky, jeden převodník, pedály a řidítka. Přední kolo nechť je libovolné a zadní si postav!

Kapitola 2 - řidítka

Odmotej omotávku, vem pilu na železo a 2 až 5cm za začátkem oblouku je zařízni. Zapiluj otřepy a zahlaď případné ostřiny.

Kapitola 3 - zadní náboj

Nechceš kupovat nesmyslně drahý fixie zadní náboj, tak si sežeň následující:

• přední kotoučový náboj (6 děr)
• zadní pevnou osu (175mm x 10mm)
• kazetu, osvědčila se mi Sram PG970

Dále budeš potřebovat pár nástrojů:

• vrtačka
• vrták 5mm, možná i 6mm
• pilník

Postup:

• předělej osu náby
• oddělej rychloupínák
• stáhni všechny matky, podložky a konusy z osy
• vlož do náby novou pevnou osu
• na novou osu namontuj konusy, podložky a matky, tak aby měla 126mm (rozteč zadní stavby favorita)
• připrav pastorek
• rozmontuj nábu Sram PG970
• vyjmi kolečko s 24 zuby
• provrtej 6 odlehčujících děr vrtákem 5mm případně můžeš i 6mm (kdo by to byl řekl, že sedí přesně s děrami na uchycení kotouče :-))
• opiluj zuby pastorku, kterými drží na ořechu, tak aby šel nasadit na nábu místo kotouče (stačí asi tak 0,5mm)
• zapiluj všechny otřepy a ostřiny
• vytvoř zadní fixie nábu
• přimontuj 24 zubový pastorek místo kotouče na nábu pomocí 6 šroubů

Kapitola 4 - zadní kolo

Zapleť vyrobený zadní fixie náboj. Jednoduchá rada a trochu obtížnější provedení, ale i tak se dá... Z mého pohledu je nejkritičtější určení správné délky drátů, pokud hodláte použít kalkulačku  http://www.wheelpro.co.uk/spokecalc/, pak pro ráfek Remerx Dragon RMX 4530 (622x19) a náboj Shimano HB-M475 použijte následující údaje:

• Flange diameters: A=61mm, B=61mm
• Flange distance: C=34mm, D=18mm
• Rim ERD: 604mm
• Spokes: 36
• Offset: 0

Pro trojité křížení dostanete délky drátů 288,5mm a 287,1mm, tzn. 18 drátů 288mm a 18 drátů 286mm, popř. jako já 36 drátů 288mm :-) Zbytek je hračka, napleťte kolo...

Kapitola 5 - celé kolo

K tomu asi není moc co říct, nasaď zadní kolo, zkrať řetěz a voila.

Závěr

Na závěr se sluší přihodit pár prvních postřehů a zkušeností. Tak předně smekám klobouk (cyklistickou helmu či čepici) před borci, kteří jeli "Direttissima" Alleycat na fixie. Dokud si to nevyzkoušíte na vlastní kůži nepochopíte a pak vlastně už tuplem ne :-) Opravdu nevšední a smrtonosný zážitek, holt zvyk je železná košile a v případě fixie asi i dřevěná rakev. A pokud přežijete, tak ztráty rozhodně nebudou přijatelné, kolena při brždění dostávají vážně neskutečně zabrat, ale stejně asi nepřežijete :-) Padající řetěz je vlastně už jen takovou třešničkou na dortu, no dobře, ve skutečnosti dalším hřebem do rakve, bez řetězu nemáte jak zabrzdit a pokud vám spadne při cestě z kopce... ono to konec konců stačí i na rovině kdekoliv v městském provozu - nemůžete šlapat ani brzdit, aneb ztrácíte stupně volnosti a čím více tonete v nesvobodě tím více cítíte zápach krchova.

Co z toho vyplývá? Předně dát do kupy řetěz, musí být dokonale napnutý ve správné lince a v dobrém stavu! Má zrezlá a asi čtyřikrát přetočená PC970 toto jistě splňuje pouze v těch nejdivočejších snech. Ale to zdaleka nestačí. Způsob jízdy je třeba naladit hodně defenzivně, na Line of Sight (https://www.youtube.com/watch?v=ngYD9OI6k4c) raději rovnou zapomeňte, nechcete-li skončit v zapomnění...

Zemřel král, ať žije král! Aneb zemřel PVTM (Punk Vehicle Training Machine), ať žije PVFM (Punk Vehicle Fixie Machine)! No jsem zvědavý, kdy to přestavím na singla na brzdách :-) No ale když ta jednoduchost je neskutečně okouzlující ;-)