Prokletí jménem Opencard

Není nadto snažit se pořídit si Opencard na začátku září, kdy se školáci vracejí do svých lavic. Praha se opravdu předvedla... Měl bych sto chutí začít kydat hnůj... Že bude situace takto tragická jsem si nepředstavoval ani v nejhorším snu, zabil jsem zcela zbytečně 2h svého života kvůli blbé čipové kartě a to nemluvím o tom, že jsem měl ještě velké štěstí a narazil jsem na slušné lidi za přepážkou, neboť nemálo hrozilo, že po 2h čekání odejdu s nepořízenou. A co že se stalo, inu nic, jen někdo není absolutně připravený na očekávanou zátěž. Derou se mi do úst slova oblíbené Nohavicovi písně "Ladovská zima". Copak je tak složité stáhnout si jakýkoliv volně dostupný simulační toolkit, posbírat pár dat z minulých let a nasimulovat si zátěž na přepážkách. Kdo by to udělal, ten by ihned zjistit, jak je poddimezovaný počet obsluhujících přepážek. Od tud je již krátká cesta k zjištění počtu potřebných přepážek, tak aby lidé ve frontách stali snesitelnou dobu (zajisté existuje nějaká směrnice Evropské unie, která se tímto zabývá a pokud ne, tak věřím, že při nejmenším existuje výbor, který právě hledá vhodnou budovu, kde by zasedal... no uznávám, slabá parafráze Werichových forbín, ale co už?). Přirozeně by asi bylo zbytečné pořizovat odpovídající počet stacionárních přepážek, poněvadž zájem o OpenCard bude jistě značně kolísat v závislosti na ročním období/datu/nazvývejme to jakkoliv. Proto bych pořídil mobilní přepážky, které by byly v provozu pouze při očekávaných vlnách zájmu... Vlastně ani nevím, proč to sepisuji na blog a rovnou nepošlu návod na spokojené zákazníky na odpovědná místa, nebo spíše proč si ten simulační nástroj nestáhnu sám, neseženu potřebné statiscké údaje a sám nezjistím, kolik že přepážek chybělo :-)