Jednou bych chtěl zažít kompletní seriál ČMP. Jenže sníh, covid a idocie jsou dlouhodobě proti. A tak jsem se zúčastnil pouze prvního a osmého dílu, oba se nepřekvapivě a k mé radosti konaly na závodní trati ve Vysočina Aréně. Ambivalentnost mého vztahu k této závodní trati je veřejně známá, nesnáším ji a zároveň tuším, že málokde se najde dostatečně tuhý podklad pro moje hole, lyže, rozumějte pro moji váhu.
S tisíci kilometry na lyžařské účtence za tento rok se cítím spíše dlouhodobě unavený, než že bych se cítil zvlášť trénovaný, váha s výstrojí zůstává stále na stovce, ale přesto jsem nabyl pocitu, že by to tentokráte nemuselo být zlé a ne nemohlo za to zářící slunce na modré obloze. K tomuto závěru mě vedlo přesvědčení, že mnozí závodníci budou trávit nedělní dopoledne spíše na Jizerské 50 a zároveň, což je důležité, propozice oznamovaly dietní proporce v podobě pouhých 8km volně pro kategorii veteránů.
Jak už to tak bývá, skutečnost vypadala trochu odlišně. Startovní pole sice prořídlé bylo, ale zejména druhý a mnohem důležitější faktor pozbyl na důležitosti, poněvadž se někdo ze setrvačnosti vydal na 10km trať a tomu navíc přizpůsobil tempo. Ale to už bych hodně předbíhal. Takže raději od začátku.
Na start jsem dorazil možná pouhých 10min předem. No rozhodně se nezdálo, že bych měl dostatek času vytestovat dva páry běžek, které jsem s sebou vlekl a zbytečně do jedenácti večer předchozího dne chystal. Záhy se ukázalo, že mám času hodně, pak že nikoliv a nakonec ho bylo tak akorát. Start 10:38 se nezdál být příliš pravděpodobný, tedy aspoň s ohledem na skutečnost, že pořadatelé v okamžiku mého příjezdu svolávali na start teprve mladší žáky, kteří ve věkové hierarchii stojí opravdu hodně daleko od veteránů. Po nepředpokládané rozcvičce jsem raději zaběhl poprosit organizátory o informaci, zda nestartuji náhodou o hodinu později, než jsem se domníval. A ne, jen se nepodařilo včas upravit trať, s tím, že můj start bude opožděn asi o 5min a to jsem se začal obávat, že se nestihnu ani nachystat. Jenže z pětiminutovky byla čtvrthodina, takže nakonec nebyl problém ani s rozjezdem.
Intervalový start dvojic po 20s pro mě znamenal start z třetí vlny tj. o 40s později než odstartovali první dva. Hned na rovince jsem se rozhodl udávat tempo naší dvojice a někde v Plačkovci jsem pomalu začal předjíždět jednoho závodníka za druhým. Asi žádné velké překvapení, první kolo vždy přepálím a pak jen tuhnu až do cíle. Tady mi překvapivě došlo až na vršku Plačkovce v druhém kole, kde jsem dávno jel na prvním místě (nikoliv první, to se dá těžko říct, když nemáte živé mezičasy a startuje se intervalově). Pravdou také však jest, že v třetím kole jsem před sebe dobrovolně, ale nerad pustil borce jedoucího na druhém místě. Za prvé byl asi lepší a za druhé mu jely z kopce mnohem lépe běžky, což mě rozčilovalo, poněvadž ty moje Sportenky jely velice dobře, tedy krom sjezdu z Plačkovce, kde jsem měl problém vyjet vůbec z lesa. Docela by mě zajímalo, zda mi odešel parafín po dvou kolech, nebo zda tolik dělá únava, nebo zda se podmínky na trati tak rychle měnily. Zpět však k pocitům, ve třetím kole jsem zvolnil, abych měl jistotu, že se dostanu až do cíle svého desetikilometrového závodu. Ano, pěkná volovina utvořit si v hlavě představu, že se opět jede 10km, když bylo na programu 8km. Nebýt toho, tak bych se kousl o hodně více, takhle jsem zvolnil poměrně zásadně a nechal se unášet představou, že bych mohl skončit třeba i druhý. Navíc se mi v posledním kole podařilo předjet dva borce o kolo, což mi přišlo celkem dobrý. Jaké však bylo mé rozčarování, když jsem přijel do cíle, zaslechl jsem moderátora zmiňujícího 8km trať a hlavně většina startovního pole veteránů už odpočívala v cíli. No a tehdy mi to došlo. :-)
Přijde mi vtipné, že při první letošní účasti na ČMP jsem měl problémy s počítáním kol a nebyl si jistý, v kolikátém jsem. V druhém závodě ČMP jsem si byl jistý, v kterém jsem kole, ale očividně jsem si nebyl jistý kolik kol mám jet. Docela by mě zajímalo, jak dlouho po mě startovali ti dva nešťastníci, které jsem předjel jakože o kolo a zda budou ve výsledkové listině až za mnou, či zda skončím poslední...
Na druhou stranu je to nejrychlejší desítka, kterou jsem kdy zajel a teď pomiňme tu nechutnost, že šlo ve skutečnosti o 9,2km trať, kterou jsem jel za 26:27. A také bych si měl zapsat, že první čtyři kola (7,4km) jsem jel za 21:02, až budu koukat na výsledky, kde bych býval byl... :-)
Edit:
Njn. bylo by z toho druhé místo 7s za prvním, kterého bych s přehledem také dal, kdybych nezvolnil s úmyslem ujet 10km. :-) Což mimochodem vyplývá z následující trapné statistiky časů na kolo:
- 1 kolo: 4:52
- 2 kolo: 5:16
- 3 kolo: 5:30
- 4 kolo: 5:39
- 5 kolo: 5:10
Nu což, adieu trapně a zbytečně ztracené první místo v nějakém závodě ČMP :-) Ve skutečnosti mě to mrzí jen z pohledu toho, že jsem udělal chybu, navíc když kvůli Covidu zrušili vyhlašování na stupních vítězů, tak bych se měl stěží s čím chlubit na instáči (a pro teď neřešme, že tam nemám aktivní účet). Lovu a běžkám zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat