ZLM 2022 - short track aneb kdeže loňské nože jsou

Loňskými noži myslím spíše ty předloňské, kdy jsem naposledy stál na bruslích. To asi vysvětluje proč jsem vždy znovu a znovu překvapený, jaký rozdíl je mezi in-line bruslemi a ledními bruslemi, nebo nedej bože mezi lyžemi na bruslení. Kromě absence tréninku a techniky se vždy ukáže, že mi chybí i výbušnost, síla a vytrvalost. Překvapuje mě, že mě to stále překvapuje. Ale co už, pojďme rychle na start první jízdy, které jsem se zúčastnil.

A nebo ne, vraťme se o pár minut zpět na rozbruslení. Lichá domněnka, že bych si za pár minut mohl rozpomenout jakpak že se to na bruslích dělá a dokonce na nich nabýt jakéhokoliv pocitu jistoty, se mě ne a ne pustit. Na druhou stranu jsem si nemohl nevzpomenout na in-liny, které mi také nikdy nejdou,v poněvadž si nikdy nezkouším své závodní tempo. Ani tu tomu nebylo jinak, dokonce bych řekl, že ani nemohlo. Přeci jenom absence výše zmíněných charakteristik ve výsledku znamená, že závod v mém podání probíhá na hraně. A zkoušet něco podobného během rozbruslení mezi desítkami lidí by znamenalo je vážně ohrožovat na zdraví, přeci jenom nože bruslí nejsou z cukrové vaty...

Start! Pouhá tři kola, já však skoro upadnu již v první zatáčce. V druhém kole už necítím nohy a ve třetím div nepadám po hubě... Bolestivá klasika, žádný skluz, jen zcela zbytečné plahočení jehož následkem ještě týden po závodech mám problém vylézt po schodech do prvního patra (zkuste si vzpomenout, jaké to bylo po vašem prvním squashi v životě). Njn. asi se to nikdy nenaučím. Výsledkem jest sedmé místo, ale to jen díky tomu, že místní rychlobruslařský klub odjel někam do zahraničí na závody...

Příště znovu a lépe... (zajímalo by mě, kde beru přesvědčení, že opakovaná lež se stane jednou pravdou)

ČMP 2022, 8. zastavení (Pohledec) aneb lesk bídy, a to přestože si asi většina lyžařů odskočila na Jizerskou 50

Jednou bych chtěl zažít kompletní seriál ČMP. Jenže sníh, covid a idocie jsou dlouhodobě proti. A tak jsem se zúčastnil pouze prvního a osmého dílu, oba se nepřekvapivě a k mé radosti konaly na závodní trati ve Vysočina Aréně. Ambivalentnost mého vztahu k této závodní trati je veřejně známá, nesnáším ji a zároveň tuším, že málokde se najde dostatečně tuhý podklad pro moje hole, lyže, rozumějte pro moji váhu.

S tisíci kilometry na lyžařské účtence za tento rok se cítím spíše dlouhodobě unavený, než že bych se cítil zvlášť trénovaný, váha s výstrojí zůstává stále na stovce, ale přesto jsem nabyl pocitu, že by to tentokráte nemuselo být zlé a ne nemohlo za to zářící slunce na modré obloze. K tomuto závěru mě vedlo přesvědčení, že mnozí závodníci budou trávit nedělní dopoledne spíše na Jizerské 50 a zároveň, což je důležité, propozice oznamovaly dietní proporce v podobě pouhých 8km volně pro kategorii veteránů.

Jak už to tak bývá, skutečnost vypadala trochu odlišně. Startovní pole sice prořídlé bylo, ale zejména druhý a mnohem důležitější faktor pozbyl na důležitosti, poněvadž se někdo ze setrvačnosti vydal na 10km trať a tomu navíc přizpůsobil tempo. Ale to už bych hodně předbíhal. Takže raději od začátku.

Na start jsem dorazil možná pouhých 10min předem. No rozhodně se nezdálo, že bych měl dostatek času vytestovat dva páry běžek, které jsem s sebou vlekl a zbytečně do jedenácti večer předchozího dne chystal. Záhy se ukázalo, že mám času hodně, pak že nikoliv a nakonec ho bylo tak akorát. Start 10:38 se nezdál být příliš pravděpodobný, tedy aspoň s ohledem na skutečnost, že pořadatelé v okamžiku mého příjezdu svolávali na start teprve mladší žáky, kteří ve věkové hierarchii stojí opravdu hodně daleko od veteránů. Po nepředpokládané rozcvičce jsem raději zaběhl poprosit organizátory o informaci, zda nestartuji náhodou o hodinu později, než jsem se domníval. A ne, jen se nepodařilo včas upravit trať, s tím, že můj start bude opožděn asi o 5min a to jsem se začal obávat, že se nestihnu ani nachystat. Jenže z pětiminutovky byla čtvrthodina, takže nakonec nebyl problém ani s rozjezdem.

Intervalový start dvojic po 20s pro mě znamenal start z třetí vlny tj. o 40s později než odstartovali první dva. Hned na rovince jsem se rozhodl udávat tempo naší dvojice a někde v Plačkovci jsem pomalu začal předjíždět jednoho závodníka za druhým. Asi žádné velké překvapení, první kolo vždy přepálím a pak jen tuhnu až do cíle. Tady mi překvapivě došlo až na vršku Plačkovce v druhém kole, kde jsem dávno jel na prvním místě (nikoliv první, to se dá těžko říct, když nemáte živé mezičasy a startuje se intervalově). Pravdou také však jest, že v třetím kole jsem před sebe dobrovolně, ale nerad pustil borce jedoucího na druhém místě. Za prvé byl asi lepší a za druhé mu jely z kopce mnohem lépe běžky, což mě rozčilovalo, poněvadž ty moje Sportenky jely velice dobře, tedy krom sjezdu z Plačkovce, kde jsem měl problém vyjet vůbec z lesa. Docela by mě zajímalo, zda mi odešel parafín po dvou kolech, nebo zda tolik dělá únava, nebo zda se podmínky na trati tak rychle měnily. Zpět však k pocitům, ve třetím kole jsem zvolnil, abych měl jistotu, že se dostanu až do cíle svého desetikilometrového závodu. Ano, pěkná volovina utvořit si v hlavě představu, že se opět jede 10km, když bylo na programu 8km. Nebýt toho, tak bych se kousl o hodně více, takhle jsem zvolnil poměrně zásadně a nechal se unášet představou, že bych mohl skončit třeba i druhý. Navíc se mi v posledním kole podařilo předjet dva borce o kolo, což mi přišlo celkem dobrý. Jaké však bylo mé rozčarování, když jsem přijel do cíle, zaslechl jsem moderátora zmiňujícího 8km trať a hlavně většina startovního pole veteránů už odpočívala v cíli. No a tehdy mi to došlo. :-) 

Přijde mi vtipné, že při první letošní účasti na ČMP jsem měl problémy s počítáním kol a nebyl si jistý, v kolikátém jsem. V druhém závodě ČMP jsem si byl jistý, v kterém jsem kole, ale očividně jsem si nebyl jistý kolik kol mám jet. Docela by mě zajímalo, jak dlouho po mě startovali ti dva nešťastníci, které jsem předjel jakože o kolo a zda budou ve výsledkové listině až za mnou, či zda skončím poslední...

Na druhou stranu je to nejrychlejší desítka, kterou jsem kdy zajel a teď pomiňme tu nechutnost, že šlo ve skutečnosti o 9,2km trať, kterou jsem jel za 26:27. A také bych si měl zapsat, že první čtyři kola (7,4km) jsem jel za 21:02, až budu koukat na výsledky, kde bych býval byl... :-) 

Edit:

Njn. bylo by z toho druhé místo 7s za prvním, kterého bych s přehledem také dal, kdybych nezvolnil s úmyslem ujet 10km. :-) Což mimochodem vyplývá z následující trapné statistiky časů na kolo:

• 1 kolo: 4:52
• 2 kolo: 5:16
• 3 kolo: 5:30
• 4 kolo: 5:39
• 5 kolo: 5:10

Nu což, adieu trapně a zbytečně ztracené první místo v nějakém závodě ČMP :-) Ve skutečnosti mě to mrzí jen z pohledu toho, že jsem udělal chybu, navíc když kvůli Covidu zrušili vyhlašování na stupních vítězů, tak bych se měl stěží s čím chlubit na instáči (a pro teď neřešme, že tam nemám aktivní účet). Lovu a běžkám zdar!

Pýcha, předsudky a pády při výběru rozumné bruslařské obuvi na běžky

Očekávání se na počátku nezdála jakkoliv přemrštěná, dobře sedící bruslařská obuv s rozumnou podporou pro techniku, rozumným zateplením a polstrováním. Tato očekávání směřovala naši pozornost někam na pomezí sportovních a základních závodních bot. Jaké však přišlo rozčarování, když se zdaleka nedařilo naplnit ani první nejdůležitější požadavek natož pak ty následující. Korunu tomu nasadily přemrštěné ceny, dle mého soudu neodpovídající kvalita a reklamní žvásty, u nichž vážně netuším, zda se smát či plakat. Tak pojďme na to, začneme přehledovou tabulkou a pak k jednotlivým modelům přidám krátký komentář, na co bych si osobně dával pozor.

• Alpina Elite 3.0 Skate JR 2020, vel. 41, hmotnost 510g, cena 5.013Kč
• Alpina ESK Pro WC 2017, vel. 39,5, hmotnost 457g, cena 9.570Kč
• Alpina RSK 2019, vel. 40, hmotnost 560g, cena 3.999Kč
• Fischer RCS Skate WS 2020, vel. 40, hmotnost 555g, cena 6.451Kč
• Fischer Carbonlite Skate WS 2020, vel. 40, hmotnost 538g, cena 7.493Kč
• Fischer Carbonlite Skate WS 2021, vel. 39, hmotnost 529g, cena 9.171Kč
• Salomon RS8 Vitane 2019, vel. 40, hmotnost 590g, cena 4.990Kč
• Salomon RS Carbon 2017, vel. 40, hmotnost 630g, cena 5.192Kč

Vzhledem k unikátnosti každého chodidla rozhodně nebudu hodnotit fit. Navíc by se to dělalo tím hůře, že jsem žádný z dámských střevíců nezkoušel na své pánské noze, ale zaměřím se kvalitu, materiály, na sucho ověřitelné vlastnosti a věci okolo.

Alpina Elite 3.0 Skate JR 2020 - typická juniorská lež, měkkost na entou

Juniorská bota mě převážně štve v odvětví běžnou nehezkou zlou věcí, tj. že obuv/lyže/hole nesoucí visačku seniorského modelu nemají technologicky se svým předobrazem mnoho společného. Ano, v tomto konkrétním případě netřeba stěžovat si na Alpina, je to prostě běžná praxe. A ano, možná, že za třetinovou nebo spíše čtvrtinovou cenu by nikdo (tedy kromě mě) neočekával stejnou muziku. Ale zpět k věci, podle popisu a fotografií jde spíše o obdobu obuvi Alpina Comp Skate než o Alpina Elite 3.0 Skate, tj. nikoliv patro první, ale až třetí (z pohledu hierarchie modelů).

Ukázalo se očekávané, že tato na pohled krásná a krásně zpracovaná bota excelující svojí nízkou hmotností je navržena pro dětské váhy a ani v ruce se nebránila ohybu a zkrutu jaké dopřává Alpina třeba i juniorským kombiňákům, tj. pro dospělou ženu naprosto nepoužitelné, tedy pokud by v obuvi nechtěla jezdit klasiku, pak bych se ji nebál zahrnout do výběru. Stále je však nutné brát ohled na textilní potah celé špice, kterému bych za mák nevěřil. Osobní zkušenost se stejnou alpiňáckou koncepcí nedává bolševikovi více než rok života. Stejně tak nepovažuji za šťastný nízký komínek ve srovnání s pozicí manžety, která na propagačních fotografiích vypadá v pohodě, ale skutečnost ukazuje na jeden z potenciálních zdrojů problémů.

Alpina ESK Pro WC 2017 - předražená namyšlená nekvalita

Pocitově luxusní lehoučká bota se skvělým zpracováním, tedy do okamžiku, než si je vyzkoušíte a než zaměříte svoji pozornost na detaily. Pak se vám zatočí hlava a stěží se ubráníte pocitu, že jde o předražený odpad podpořený nadmíru trapným marketingem Alpiny popř. jejího dovoze (a je mi úplně jedno kdo ty žvásty vymyslel).

Věc první a zásadní, obě boty jsou do příšerné vrtule, resp. jejich podešve. Tato obuv se nikdy neměla dostat na pult prodejce. O čem to svědčí? Mizerná výroba nebo mizerná výstupní kontrola kvality a v nejhorším obojí.   

Věc druhá neméně zásadní, koncepce celotextilního potahu běžeckého lyžáku, kterému prostě nevěřím. Jak už jsem zmínil výše, osobní zkušenost se stejnou koncepcí byť jiným materiálem a jiným modelem může potvrdit životnost ne delší než rok. Argument, že skateová obuv na rozdíl od kombiňáku nejezdí ve klasické stopě je dle mého soudu lichý, tedy aspoň v případě zamýšleného použití. Dokonce bych nevěřil, že by závodníci světového poháru nikdy během skateových závodů nejeli ve stopě a tak snad eliminovali zásadní nedostatek (životnost) tohoto jinak dobrého přístupu stavby boty.

Věc třetí opět subjektivní, ve výčtu očekávání zazněly jasné požadavky na polstrování a zateplení, které zcela logicky závodní model nesplňuje. Polstrování odpovídá nízké běžecké botě a slabé zateplení je zjevně vhodné na závody, ale na nic delšího. Ze subjektivního nedostatku se však vyklubal jeden objektivní. Textilní komínek bez odpovídajícího polstrování pod ním se po třech pohybech na sucho sroloval pod manžetu, takže by vám mohla manžeta rozedřít kalhoty popř. by vás to mohlo tlačit pod manžetou do nohy.

Věc čtvrtá, zpracování karbonové manžety a karbonového opatku je diskutabilní, v přímém srovnání s Fischer Carbonlite pak dokonce špatné až tristní. Na mysli mám zejména kladení karbonové textilie a pak neošetření hran manžety, se kterou bych si při troše smůly nakrájel Slovinský pršut. A tak jsme opět došli ke kvalitě a kontrole jakosti jakožto v první stížnosti.

Vezmu-li v potaz výše popsané nálezy přijde mi cena za obuv naprosto neadekvátní. A to jsem ještě nezmínil, že ani šití není zdaleka tak dokonalé jako na lepších Salomonech nebo Fischerech, při nejmenším těch, které mi prošly rukama.

Korunu tomu všemu nasazuje marketing značky Alpina. Nahlédnete-li do katalogu 20/21 nebo 22/23 pak objevíte nesmírnou sbírku žvástů. Pokud šlo recesi, tak se hluboce omlouvám za nepochopení, ale v tom případě by autorům měl někdo připomenout zlaté pravidlo, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Zkrátka kecy, že si můžete botu stáhnout (asi tkaničkami) a docílíte tak lepší aerodynamiky a vyšších rychlostí, mě vážně nerozesmívají, jsou k pláči, nevím zda ze mě nikdo dělá idiota, nebo co hůř, to myslí vážně. Ubohost a trapnost.

Alpina RSK 2019 - namyšlené bláto s workaroundem k smíchu

Spíše lehce sportovní model než cokoliv jiného je s největší pravděpodobností ukázkou toho jak Alpina zapracovala na problémech s naprosto nevyhovující životností textilního potahu těla obuvi. Průhledná samolepka v nejexponovanějším místě! Tak tomuhle workaroundu se budu smát ještě hodně dlouho. To přeci nemůže myslet žádný seriózní výrobce vážně. Aby toho vytočení nebylo málo, tak jsem si přečetl PR kecy na krabici, z kterých jsem se málem pozvracel. V kontextu toho, co jsem s mnoha páry Alpin zažil sám, či rodina a z toho, co jsem viděl při hledání vhodné bruslařské obuvi mi nezbývá než si přát, aby se výrobce pokusil ztotožnit s jednou z vět na krabici: "Věříme, že vždy existuje prostor pro zlepšení"... Možná si jen neuvědomují jak je ten jejich prostor obrovský. Ale zpět k podstatě, opusťme samochvalně přismrádlé krabicové hymny, které s obsahem vůbec nekorespondují, v těchto botách opravdu olympijskou medaili v bruslařské disciplíně nezískáte. Ano není stejně měkká jako juniorská kombi bota a v ruce vám nemusí přijít úplně zlá, ale při zatížení celou vahou skončíme opět u bláta. Řemeslné zpracování není dokonalé, ale ostudu určitě neudělá. Komínek je opět příliš nízký a tak můžete narazit na problémy s krabacením potahu pod přezkou. Za normálních okolností bych zde s negativy končil, kdybych dva dny zpět nepotkal běžkaře s identickým modelem na nohách, od kterého jsem se dověděl, že jako nelyžař je považuje za dobré boty byť se mu po několika málo jízdách prořezal textilní potah o manžetu, která je očividně i v případě testované obuvi špatně opracovaným plastem s ostrými okraji. Na straně výhod stojí vynikající poměr cena/výkon, tady především daný tím, že jde o 3 sezóny starý model a vzhledem k ceně i hodně dobrá váha. Nízká váha je obecně velkou devizou Alpiny podobně jako vzhled, který se v pozitivním smyslu slova týká i tohoto modelu. Osobně se obávám, že výrobce je ochotný pro krásu a nízkou váhu obětovat nejen životnost, ale mnohdy i funkčnost a praktičnost... 

Fischer RCS Skate WS 2020 - základní bláto, které neosloví

Lyžáky s legendárním jménem RCS a přízviskem WS označujícím dámskou sérii bohužel neoslovily vůbec ničím. S lehce nadprůměrnou cenovkou a lehce nadprůměrnou váhou (na špatnou stranu spektra) bych ocenil snad jen konvenční konstrukci a vcelku slušné řemeslné zpracování bez do očí bijících poklesků. Mnohem horší to už bylo s jejich tuhostí, která by dovolovala jezdit slušnou klasiku. A ještě něco se mi nelíbí, opatek a manžeta s vzhledem velice vzdáleně z dálky připomínající karbon. Proč toto extra levné hnusné pozlátko? Proč? Když k tomu přičteme neoslňující hmotnost, tak nezbude než začít se ptát, co tuto obuv spojuje s legendou RCS? Tak snad pojďme raději dál.

 

Fischer Carbonlite Skate WS 2020 - nesedící favorit se zbytečnou přezkou 

Spolu s Alpinou ESK Pro WC 2017 nejtvrdší testovaná bota nabízející překvapivě slušnou míru komfortu, kterého se nevzdává ve prospěch nižší váhy a to ani v podobě absence vysokého polstrování a tudíž tepelné pohody. Připočítejte k tomu parádní vzhled a téměř dokonalé řemeslné zpracování (ano včetně luxusních karbonových částí). Srovnání s Alpinou jako by jasně říkalo, že tady se preferuje funkčnost a preciznost před cool vzhledem a nízkou vahou za každou cenu. Příjemný bonus spatřuji i ve visačce "Made in Slovakia", poklona bratři... A co leží na té záporné misce vah? Maximálně tak váha, která je řádově o 80g vyšší než u zmiňovaných ESK (nicméně je dost zřejmé, kde Alpina váhu ušetřila a ten deal za mě není ani trochu dobrý). Jo a ještě jedna věc,  přezka navíc, aspoň tak bych četl současné trendy, kdy se většina výrobců podobných přezek přes nárt zbavuje. Takže proč jsme je nevzali? Nesedí...

  

Fischer Carbonlite Skate WS 2021 - nesedící favorit stále před odtučňovací kůrou

Pro ročník 2021 platí to stejné, co bylo řečeno pro ročník 2020 s dvěma drobnými změnami. Chybí mínus v podobě nadbytečné přezky a s tím je spojeno nepatrné plus v podobě drobné váhové úspory asi 10g.

 

Salomon RS8 Vitane 2019 - modrobílý francouzský odpad

Těžší měkčí nevzhlednější a zas ne o tolik levnější. Další bota na klasiku, která nemá čím oslovit. Zpracování a materiály ujdou, ale radost vám asi neudělají. Trapnost spojená s pseudoimitací karbonu se nevyhnula ani tomuto výrobci. Vůbec nevidím důvod proč o takové boty zavadit.

Salomon RS Carbon 2017 - historické očekávání a zklamání na mnoha frontách      

 

Jestliže Salomon považuje RS8 Vitane za dámský model, tak o RS Carbon 2017 se to říct rozhodně nedá a možná je to jeden z důvodů proč na dámskou nohu příliš nepasuje. Model, do kterého jsem vkládal mnohé naděje, protože na jeho pradědečkovi lyžuji asi 15 let, čímž jde o mé nejstarší, nejtrvanlivější a zároveň stále nejpohodlnější běžecké boty, které jsem kdy měl. To, že se koncepčně nezměnily za tak dlouhou dobu by mohlo svědčit o skutečnosti, že se zkrátka povedly. Jenže tuhostí v ohybu i zkrutu zdaleka nedosahují kvalit lepších avšak i dvakrát dražších Fischerů popř. Alpinek. Z pohledu materiálů a zpracování bych se opět ohradil proti odporné imitaci karbonu, ale tím bych také skončil. Náš výběr skončil u toho, že vůbec neseděly. Zdá se že více radosti přinesou na pánském chodidle resp. lýtku, na jejichž proporce byly navrženy. Z negativ pak nezbývá přiznat, že si zaslouží politování za svoji obrovskou hmotnost.