Mirek, Kuba, Láďa a moje maličkost se rozhodla pro lehce adrenalinovou jízdu až k chatě Paprsek. I přes absenci několikerého cyklu oblevy, sněžení, mrazu a dalších oblíbeností byla několikakilometrová lesní asfaltka v šíři rozměrnějšího osobáku lemována snad desítkou otisků aut, které neměly to štěstí zůstat na silnici. Představa, jak dlouho může trvat vytažení jednoho takového dobrodince (rozuměj vola, který neuposlechl dopravní značení a neobul či snad ani neměl řetězy, podcenil pneumatiky, přecenil své schopnosti a v nejlepším měl prostě jen smůlu) mě přivedla k předsevzetí (na které stejně asi brzy zapomenu), že příště nechám auto pod sjezdovkou a nahoru na Paprsek poctivě vyšplhám s pomocí svých sil.
Další nerozum po výjezdu autem vzhůru byla skutečnost, že jsem se rozhodl rozhodnout kam pojedeme. No a chtěl jsem nepřekvapivě jet někam, kde jsem ještě nebyl, Ostružná, Petříkov apod. Takže jsme vzápětí velice elegantně utratili nadmořskou výšku z 1010mnm na 790mnm. To by nebylo skoro nic proti skoro ničemu, kdyby Petříkov a jeho okolí až do 100m kladného výškového rozdílu (níže nejspíše jak by smet) nebylo poseto kameny. Resp. na kamenné pokrývce stejně jako na mizerné sněhové pokrývce nespatřuji nic neobvyklého na rozdíl od skutečnosti, že je někdo ochotný vytáhnout rolbu na 10cm bílé peřiny. Jak vtipné, den co den se pohoršuji nad skutečností, že novoměšťáci potřebují pro start rolby 50+ cm a pak když ji někdo vytáhne o dva měsíce dříve, tak se mi to také nelíbí. Resp. upravené tratě se mi líbí, ale už nějak tak očekávám, že kde jela rolba, tam projedu i já na běžkách, aniž bych o ně přišel. No a tahle premisa okolo Petříkova rozhodně neplatila.
No dobře, výběr stopy byla blbost, na kterou nás upozorňoval i Karel, se kterým jsme se potkali před výjezdem před Paprskem.
Další zábavou byla hejna lidí, které bylo nutné předjet, vyhýbat se jim a vůbec bojovat s jejich nadměrným výskytem ve spojení s různým stupněm nepředpokládatelnosti jejich chování, kterému jsme sami napomáhali při snaze prokličkovat se mezi nimi.
Kapitolou samou pro sebe byla i volba vybavení. Špatný předpoklad ohledně zimy, sněhu a rádoby neměnných plánů stál za nedovezením si klasiček, na kterých bych mohl brouzdat rané Rychlebky. Nerad jsem sáhl po skatech... Na ně a moji váhu nebyly místní tratě příliš dobře připraveny, stále jsem se někam bořil... Asi bych měl přestat žrát a stěžovat si.:-)
Ve výsledku i přes drobné potíže výše zmíněné náš skoro nelyžařský výlet vypadal spíše jako stromečková dřina v kamení...
Dojem z výletu značně vylepšilo poledne, resp. borůvkové knedlíky na Paprsku, taková léty prověřené konstanta. Jen škoda, že fronta na ně vedla skrze celou chatu... To jsem ještě neviděl. No a také jsem je jedl na stojáka, protože nebylo kam si sednout, ale co už.
Odpoledne se všichni shodli na klasice v podobě Velkého Šengenu, taková běžná rychlebská nuda, sem tam kámen, sem tam sníh... ;-) Sem tam mlha a ve vrcholových partiích okolo Smrku skutečná a nádherná zima.
Ve výsledku úsměvných 44km s únavou až za ušima a chutí na další sněhobílá dobrodružství na tenkých prkénkách.
Žádné komentáře:
Okomentovat