V den samotného závodu jsem nemohl necítit únavu z předešlého dne, kdy jsem si dal první reálnou cyklovyjížďku v sezóně, asi nepřekvapím, když se budu tvářit, že nebylo nejmoudřejší vyrazit na horském kole spolu s dvěma silničáři, ale co už... Ale více než nevyježděnost, chybějící síly, technika a nevím co ještě, mě strašila předpověď počasí a nakonec i aktuální radarová data, která ukazovala nezadržitelně se blížící bouři. Alarmoval jsem Láďu, který mě jako vždy vzal autem na místo činu, že nemáme času nazbyt (to ostatně nikdy). Náš příjezd do ZNS byl oznamován již s předstihem několika kapkami deště, ve kterých se značně rozplýval můj sen o nezranění. Mokro bruslařům nesvědčí a mě tuplem ne... Naštěstí to nebyla žádná divočina a po pár minutách by bylo trapné o tom vůbec mluvit. Každé tréninkové kolečko, které jsem si dal v ZNS mě usvědčovalo v přesvědčení, že to nebude můj den. No a také nebyl, ale i tak jsem dosáhl svého, nezranil jsem se! Možná si říkáte, co to ten člověk mele, proč by se měl zranit na bruslích? Co je to za volovinu? No dobrá, asi si to budete muset vyzkoušet sami! Přirovnal bych to ke čtvrtce. Pokud jste někdy v životě běhali a nebyli jste zrovna přeborníci (rozuměj mistři čehokoliv většího než třídy na střední škole), tak si možná pamatujete kterak při jednom z nejtěžších běhů dochází síly a jak se dříve či později přibližujete ústy k zemi, protože vás betonové nohy nejsou sto udržet nad zemí v potřebné výši. Ano, tak nějak vnímám kilometrový sprint na in-linech. Zásadní rozdíl vnímám v trochu větší rychlosti a zejména asfaltovém povrchu, který toho moc neodpustí. No a to celé si sami můžete zkomplikovat tím, že si jako naprostý amatér nazujete speedové inline brusle (možná, že by bylo odvážné mluvit o bruslích závodních, ale vzdáleně tak vypadají), tj. žádná opora kotníků, kotníky rozedřené do krve, velká kolečka a především dlouhý nůž, díky kterému nebudete mít o škobrtnutí nouzi...
No a teď už k samotnému závěru, tedy závodu, tj. závěru. O mých obavách víte, takže vás už stěží může překvapit, že jsem si dal málem na hubu už na startu, při sprintu z nuly mi uklouzla jedna a poté i druhá brusle a já to jen tak tak ustál. Trochu to nechápu s ohledem na skutečnost, že jsem kolečka důkladně odmastil, ale co už. Velká časová ztráta naštve, ale důležité, že jsem nelehl. V druhém kole to bylo podstatně horší poněvadž jsem najel do balónku vytyčující trať, což mě nejen že zdrželo, ale hlavně vykolejilo na hranu pádu. No a posledním krizovým momentem se stalo již typicky poslední kolo, kdy mi prostě chybí síly, které nemám a tuhnutí svalů jednoduše zavání silničním lišajem.
Přes všechna příkoří sama sobě způsobená jsem se dostal do cíle v čase 1:38,8, tj. necelé čtyři vteřiny za nepřekonatelným Markem a znovu jsem si překvapivě odvezl druhé míst. Lize zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat