Na novoměstský atleťák jsme dorazili spolu s Láďou mezi prvními, a tak se stalo, že jsme vše absolvovali v první skupině spolu s Péťou, týmovou spolubojovnicí. No a jak to tedy vypadalo?
Disk dolétl na metu 25,54m, což by možná někdo považoval za úspěch, ale opak je pravdou. V roce 2017 jsem se přiblížil 30m metě na vzdálenost 2m a tehdy jsem očekával nárůst výkonnosti spojený s překonávání zmiňované bariéry, což se zdaleka neděje. Takže bída.
100m jsem na lize ještě neběžel, skoro by se mi chtělo říct, že jsem 100m nikdy neběž, vždy jsem se spíše ploužil. Tak či onak jsem vyrobil hroznou chybu na startu, které mě stála několik desetin. Z nedočkavosti jsem málem ulil start, tělo se dávalo již do pohybu, jenže startovní pokyn ještě nezazněl. Ze všech sil jsem zbrzdil rozbíhající tělo a v ten okamžik bylo odstartováno. 13,7s je tragické. Ve skutečnosti bych měl být někde lehce nad 12s.
Skok, klíčová disciplína z pohledu zranění. Pan Hubáček (místní atletická legenda) mě několikrát huboval, že skáču jako... Zkrátka jsem si přisedával nohy místo jejich natažení a ano okrádal jsem se řádově o půl metru, ale na druhou stranu jsem si nic neurval a ani nenatrhl. Pravdou jest, že mých 408cm byl historicky nejhorším výsledkem na lize, ale co už. V potaz je třeba brát, že jsem nehodlal pro odraz používat svoji odrazovou nohu kvůli strachu ze zranění, což se na krátkosti skoku podepsalo.
Bez zranění dále, in-line bruslím vstříc.
Žádné komentáře:
Okomentovat