Třetí díl pro mě velmi neúspěšného a jinak velmi oblíbeného seriálu v sezóně 2019 je tu a nejde o nic menšího než o sjezd. Místo a čas tradiční, Harusův kopec a 18 branek na ledovém svahu, kde jde, nám amatérům, minimálně o zdraví, neřkuli o život. Přes obvyklé stížnosti na stav trati, která je vším jen ne spravedlivým prostředím pro jezdce, neboť s každým závodníkem se zvětšují sněhové bariéry a vyhlazuje čistě ledový povrch, je nutné neopomenout skutečnost, že ti kteří to skutečně umí a mají na to správně připravené lyže, jsou schopni zajet i se startovním číslem blížícím se 40 vítězný čas. Takže to s tou regulérností závodů nebude až zas tak horké, jako spíše se sebevědomím nás rádoby hobíků...
Já sice absencí sebevědomí netrpím, ale trpím tím, že mě občas přepadne sebereflexe. Výsledek? Uvědomoval jsem si, že bez tréninku jen stěží mohu dosáhnout na loňský čas. Poslední "trénink" jsem absolvoval během loňského slalomu na lize, to jen pro jistotu, aby si někdo nemyslel, že jsem se pustil do sjezdování. Další přitěžující okolností byla skutečnost, že toho dne dopoledne jsem si dal na běžkách 50km s Martinem a Petrem, kteří se toho občas nebáli... Zkrátka moje nohy si velice dobře pamatovaly výšlap Pohleďáku po spádnici a jemu podobný kousek o kousek dál, výšlap na Studnice no a také všechny kopce předešlé a že jich pár bylo...
No a jak to tedy letos vypadalo? Zcela neobvykle, přišel jsem bez chuti nechat na trati vše (a třeba přijít o zdraví), takže jsem vsadil na neosvědčenou jízdu ze zálohy tak, abych přežil. Ve výsledku z toho byl čas asi o 2-3s horší než ten loňský (můj nejlepší). Byl jsem rád, že jsem si nic neudělal a ani mě nenapadlo absolvovat druhý pokus... Změna je život... Nakonec z toho bylo velice přijatelné 15. místo ze 76 účastníků. S propastnou ztrátou na vítěze 7,30s. Body? S bonusem 84,05b.
Z kopce skol!
Žádné komentáře:
Okomentovat