Štítky

auta (18) běh (34) beskydy (13) brusle (34) cukroví (11) divadlo (1) DIY (2) filmy (17) golf (1) hory (37) IT (68) jednokolka (1) kola (109) kolce (10) koloběžky (4) koncert (4) koně (1) létání (20) lezení (22) literatura (8) lodě (2) lyže (130) motorky (61) osobni (1) osobní (102) plavání (4) posilování (2) potraviny (27) příroda (8) recenze (3) recepty (62) sauna (1) squash (3) tanec (3) telefony (19) turistika (60) USA (58) vlaky (4) vysocina (3) wakeboarding (1) závod (1) závody (84) ZLM (66)

neděle 2. prosince 2018

Poprvé na běžkách v sezóně 2018/2019, Aktivwelt Freiwald: Gerungser Hochplateau aneb taková rakouská Vysočina

Ano, mohli jsme poprvé v sezóně vyrazit na běžky za barák v Brně, ale přeci jenom strukturování skluznice na krtincích (ač mé velké hobby) mě v danou chvíli zas tak nelákalo (proto jsem se do toho pustil až o den později)... Sezóna 2018/2019 nám na poměry těch předešlých začala opožděně, za což mohlo zejména zpoždění sněhové nadílky na Tauplitzalmu, kam bychom se po vzoru loňska uklidili již v půlce listopadu. To se bezpochyby nevylučovalo s možností vyrazit k polárnímu kruhu, do norského Beitostølenu či do finské Rukky a nebo se po letech vrátit do Mekky italských producentů technického sněhu, Livigna, kde se již soustředila světová elita dálkových běhů...


Několik sněhových přeháněk na konci listopadu, které pokryly jiho-západ naší země, šlo bezesporu považovat za pozvánku na Šumavu, kde nachystali pár kilometrů tratí. Jenže z Brna na Šumavu to trvá skoro 4h (+300km). A tak proč nezkusit "rakouskou stranu Šumavy"? Konkrétně jsme sáhli po "středisku"Aktivwelt Freiwald a Gerungser Hochplateau. Necelé 3h jízdy (+200km). Njn. tvářit se, že Livigno na 2-3 dny s dojezdností 8:00 (+800km) je něco otravného, a pak vyrazit na 2-3h běžkování s třetinovou vzdáleností zní trochu bláznivě, ale co už. Den před odjezdem hlásilo středisko okolo 30km tratí (2/3 okruhů), což jsem nebyl schopný po nemoci objet ani náhodou.

Cesta přes Znojmo šla jak po másle, tedy aspoň tak naše pneumatiky řezaly vrstvy břečky na silnici ležící. Ano, nemůže být lepšího nápadu, než vyrazit na běžky do Rakouska, když na území téměř celé naší země radí meteorologové nevycházet natožpak vyjíždět. A víte co, ani se nedivím, jistě jsou domluvení se silničáři, kteří na to ser... jak na placatý kámen. Nevím zda měli zase své tupé výmluvy a tom, jak je zima překvapila, fakt ne! Ubohost těchto služeb však lze jen stěží popsat. To že od rána smykujeme na zamrzlém sídlišti bych snad pochopil, přece jenom jsou tu páteřní silnice, které si zaslouží péči přednostně. Nic... Dálnice? Nic! Po cestě míjíme jediný traktor s pluhem, zvedlým pluhem. Rozdíl mezi banánovou republikou a civilizací pochopíte přesně v okamžiku překročení státní hranice. Zvláštní, že všechny silnice v Rakousko, po kterých jsem se pohybovali, byly zbaveny sněhu a břečky. Jediné, co Rakušané neudělali, že silnice nevysušili. :-)

Cílem cesty se stal Klein Wetzels, kde jsem na parkovišti k tomu určeném zanechali auto, vhodili peníze za úpravu tratí do kasičky (no dobře, tohle se stalo až při návratu z výletu), koukli na obří mapu a hned vedle restaurace nabízející i ubytování skočili do stopy, té špatné stopy, ale o tom až později. Překvapivě jsme hned narazili na rolbu, která ač 2°C vyrazila upravovat všechny stopy v regionu a co, že předpověď počasí vyhrožovala skutečností, že o 24h později nebude kde jezdit...

První okruh, ze kterého jsme odbočili nedokumentovanou spojku byla 51 - Familienloipe o délce 2,3km s výhodou jen stěží nahraditelnou, totiž úpravou nejen na klasiku, ale i na skate. Přeci jenom norská výhrůžka 4°C a ranního sněžení kombinovaného s deštěm mě utvrzovala v přesvědčení, že na to nenamažu. :-)

Omylem jsme se dostali na 56 - Große Hochplateau Loipe, které byla překvapivě a neplánovaně ready for skate... Objeli jsme část 56, která odpovídala 54 - Hörschlag Loipe a byla to sranda, rolba jela kousek před námi, občas nám ujela, občas nás brzdila... Ale to hlavní, co je třeba zmínit, že tratě, které jsme projeli byly slušně upravené a vcelku nenáročné. Prostě jsme se cítili jako doma na Novoměstsku. Jediné čím se zdejší terény lišily, byla nadmořská výška, která byla o 100-200m větší než u nás doma. A možná i trošku bohatější krajina, tu daleké výhledy, tu zřícenina hradu, tu rybník a hlavně každou chvíli malý skalní útvar, který dokresloval už tak milé kopečky. Asi bych se nad místními krásami mohl ještě dlouhou chvíli rozněžňovat, asi bych vám mohl vyprávět o tom, kde byl mokrý sníh, kde to nejelo, kde byl naopak rychlý sníh, jak jsme byli s Janičkou unavení, přestože jsme zdolali pouhých 17km, ale víte co, asi to neudělám. Místo toho vám doporučím návštěvu příjemného místa, kam se jistě vrátíme, abychom poznali i zbytek tratí. BTW nenechte se oklamat celosvětově proslulým tahákem na stovky kilometrů tratí, kecají jako všude. Inzerovaných více než 70km tratí na klasiku a 23km tratí na skate totiž není tím, za co se vám to snaží prodat. Zaprvé klasika skate/klasika, bruslařská stopa z pohledu unikátnosti je podmnožinou tratí na klasiku. A druhak krom zmiňované 51 - Familienloipe jsou všechny ostatní tratě "obaleny" zmiňovanou 56 - Große Hochplateau Loipe. Tj. pomineme-li propojky, mají zdejší tratě délku 2,3km + 22km + 4km (propojky), což je okolo 28km tratí. Co to znamená? Asi tak třetina jako obvykle. Ale i tak to za to stojí.

Žádné komentáře:

Okomentovat