Kopečky mé střediskové aneb pěšky doma po Vysočině léta páně 2018

Nezvyk nezvyklý chodit pěšky po kopcích rodných, potit se na slunci, schovávat se na vyprahlých loukách, o poznání lehčeji pochodovat lesem, stále něco užírat, pohanit poměrně drahou restauraci na modré za řekou, kde nám naservírovali podprůměrné halušky a nejhnusnější Caesar salát, co jsem kdy viděl. Užívat si milé skály bez výhledů a luxusních výhledů bez skal. Procházet se stezkami turistickými, i těmi zaniklými, klestit si svojí vlastní cestu, chvíli se vzdělávat, chvíli se trápit po silnici, s větrnými husami bojovat, obdivovat hynoucí řeky a staleté stromy. Užívat si neznámých koutů domova spolu s Janičkou, Jíťou, Otou a Martinem. Tak takové to tedy bylo, krásných únavých 19km přibližně ukazujeme mapa.