Ale popořadě. Domluva byla jasná, pokud počasí dovolí (kdo by to byl řekl, že i ultralighty válčí poměrně zásadně s počasím, ano mé srovnání paraglidingu a ultralehkého letectví by rozhodně nebylo na místě, poněvadž obojímu rozumím jako koza drbání...), tak se sejdeme ve čtvrtek v 15:00 na travnatém venčišti psů v Medlánkách (rozuměj letišti). Bylo mi naznačeno, že by nebylo špatné, abych přišel včas a možná i o trochu dříve, poněvadž aero léta podobně jako PG dle VFR, tj. do občanského soumraku a borci to měli z Brna ještě pořádný kus cesty domů. No a že prý budou na letišti už ve čtvrt... Já tam byl ve třičtvrtě, v celou jsem se již podivoval, kde jsou a ve čtvrt (o hodinu později, dle jejich plánů) jsem se obával, zda nedošlo k nějakému neštěstí (jakože leteckému)... Naštěstí nedošlo, o několik chvil později jsem z kukuřičného pole sledoval hladké přistání drobného letadélka, které během chvilky zastavilo na konci pojezdové dráhy pod hospodou. Zvedla se velká prosklená kabina z ní vyskočil polštář a týpek, který nesel vinu za zpoždění, k velké radosti instruktora, který mě vzápětí pozval do letadla.
Pásy zapnuty, sluchátka na uších, pár nezbytných fotografií od pana polštářka a vzhůru do vzduchu. Motor naskakuje na první dobrou a tak nějak hladce. Zkrátka Rotax 912 UL chodí trochu klidněji než Aero L-60S se svým 9-ti válcovým hvězdicovým 10.130ccm polským motorem Ivchenko AI-14RA, který mě nemálo děsil při a před seskokem s padákem :-) Tento 1.211ccm čtyřválcový boxer s jmenovitým výkonem 80hp mi dělá radost, nijak zvlášť nehučí, nevibruje a letadélko klidně frčí po pojezdové dráze, chvilka domluvy s věží a hurá do vzduchu, bylo to rychlé a bezbolestné. Krátce po vzletu kroužíme téměř 360 nad letištěm a mi se tak dostává možnosti pokochat se Brnem a okolím. No a pak další rádiový hučák, žádost o povolení průletu CTR Brno, dostáváme instrukce v jaké letové hladině máme proletět a při opuštění CTR nad WHISKY dát vědět řízení letového provozu. Tak se také stane, nad WHISKY změníme kurz na ZULU a v(f)rčíme na jih. BTW WHISKY, ZULU jsou slova z mezinárodní hláskovací abecedy NATO (takové to Alpha, Bravo, Charlie, ...). Chytrá věcička, přece jenom letiště Brno Tuřany provozuje mezinárodní letecký styk a už vidím jak piloti cizinci oznamují řídicímu letového provozu, že letí na Ořechov a pak na Židlochovice (to jsou ta klíčová slova WHISKY a ZULU)...
Neskutečná nádhera, z pošmúrné oblohy vypadávají šedé Lego kostky a pozůstalými dírami se valí ven podmanivá sluneční záře, která zalévá široširou krajinu. Kochal bych se a rozplýval po celou dobu ve vzduchu, kdyby mi konečně instruktor nepoložil otázku, zda si to nechci zkusit. No a pak už jsem nepustil knipl z rukou, aspoň za (rozuměj do okamžiku, kdy jsme se vrátili do) WHISKY. Ale mezi tím jsem si užíval pokusů o horizontální let, bez změny letové hladiny, snažil se aspoň trochu korigovat na PG poměry silný JZ vítr, snažil jsem se checkovat hromadu budíků, rychloměr, výškoměr, umělý horizont, magnetický kompas a případně hodnoty vyčtené srovnávat s údaji na vestavěné GPSce. To mě zaměstnávalo natolik, že jsem stěží byl schopen podnikat cokoliv jiného, jako třeba koukat ven a nebo se zásadněji soustředit na srovnávací navigaci, kterou se mi mapami obklíčený instruktor snažil vštěpovat celý let. Naštěstí po opuštění CTRka nebylo třeba s kýmkoliv komunikovat... Pozor, na začátku letu, dokud jsem se kochal, šlo o skvělé zpestření, ale teď? Po příjemných a nekonečných minutách jsme se přiblížili k Pálavě. To jsem se cítil v leteckých kramflecích natolik jistě, že jsem také začal koukat z pilotní kabiny ven a že bylo na co... Luxus! Bělost vápenců v podzimní záplavě převážně zelené vyniká ze vzduchu tak, že byste létali dokola, dokud by vám nedošlo palivo... To jsem si však nemohl dovolit, ale zato jsem si mohl střihnout pěknou osmičku (no spíše variaci na osmičku) aneb mezi Děvínem, Stolovou horou přes Mikulov a okolo Děvína přes Dolní Věstonice, vodní nádrže Nové Mlýny a pak na Valtice a Lednici. Tam, nedaleko Rakouských hranic jsme to otočili a vydali se zpět kurzem ZULU, WHISKY.
Na hranicích CTRka jsem přišel o řízení a mohl se tak v klidu zaposlouchat do komunikace s věží. Vzápětí jsem se trochu škodolibě vznášel (doslovně) při představě, že se vznáším nad odpolední dopravní špičkou v Brně, no co jiného vás také může napadnout nad Pisárkami mezi 16-17h? Třeba něco jako "jediné řešení je to přeletět"? A ejhle, sedíte v letadle, uháníte rychlostí 180km/h a pro jednou vám to necuchá nervy (za předpokladu, že se denně vydáváte postát autem v těchto kolonách), nezvyšuje se vám tep (za předpokladu, že denně jezdíte na kole, abyste nestáli s autem v kolonách a snažíte se vyhnout buď zcela nekompetentním či tupým nasraným řidičům, kteří vám denodenně usilují o život). Nevím zda jsem aspoň chvíli soucítil, každopádně z nadpozemské pohody mě vytrhla skutečnost, že se letadlo nebezpečně přiblížilo na přistání. Nevím jak to vypadá objektivně, ale subjektivně považuji přistání za nejrizikovější součást létání. Takže mi během chvíle nebylo až zas tak do smíchu. Ještě, že jsem letěl s profíkem, takže to bylo na poměry medlánecké travněné dokopcovité a hrbolaté přistávací dráhy naprosto hladké, to nemůžu říct (tedy kamera to nemůže říct, já ano :-)). Škoda, že jsem nezaregistroval, co všechno pilot dělal, ale manévrů to bylo požehnaně. Na první pohled do vypadalo jako bychom z letu přešli do propadání se vzduchem, dopředná rychlost klesala, vrtule se stále zpomalovala, už jsem čekal, že se z toho zdánlivého volnoběhu zastaví, pak se přizvedl čumák, zrychlili jsme, dotek se zemí, tečka, sedíme. Pár zhoupnutí a už jsem si to valili z přistávačky na pojezdovku. Tam už salutoval pilot s polštářkem, který opustil svůj hodinový hotel (U křivé vrtule)... Podání rukou, poděkování, rychlé rozloučení, výměna kopilota a za já smutně koukal na odlétající Eurostar, kterému počasí vykouzlilo neuvěřitelnou kulisu pro odlet.
"Jelikož chtěl národ mlátit, musel jsem jeho projev zase zkrátit..."
Blanický dialog mi zazněl v uších, když jsem se rozhodl napsat do závěru o tom, jak jsem musel text zkracovat a vynechat hromadu zajímavých momentů. Jenže ony všechny jsou nesmírně zajímavé pro novice sedící v kokpitu letadla, nikoliv však pro laika s nezájmem o letectví a ještě méně snad pro profíky, kterým by nitro drásaly mé nepřesné či lživé (nezáměrně) připomínky... Takže jasné doporučení, zkuste to, stojí to za to!
Žádné komentáře:
Okomentovat