Intro
Hned na začátek se musím moc pochválit, pro běžkařský hejt z Beskyd jsem si nemohl vybrat lepší čas než víkend 10-11.12.2016. Kdybyste mě, po přečtení následujících řádků, náhodou podezírali z nějakého intrinsického nepřátelství vůči ostrým kopečkům, tak ne, to už mě raději osočte z nerozumně vysokých očekávání, protože mám Beskydy rád.
Že jsem si nevybral zrovna šťastný den pro první běžkařské rendez-vous, tak o tom svědčí teploty chlácholicí jarně-letní turistickou smetánku... No zkrátka téměř 10°C může zprudit i takového stopomilce jako jsem já :-) Ale nenechte se mýlit, běžkařské Beskydy by mi k srdci asi příliš nepřirostly ani za okolností pro běžkaře mnohem přívětivějších. Pokud by vás zajímalo více, tak se to třeba záhy dovíte, aneb srovnání Vyčiny a Beskyd na běžkách...
Ze své domoviny jsem zvyklý na kopečky, které by obyvatelé kraje razoviteho ani za kopečky nepovažovali, taktéž nadmořská výška 650-800mnm se znatelně liší od beskydských 550-1300mnm, strmost kopců snad ani netřeba zmiňovat a pominu-li další okolnosti, které mi právě nepřišly na mysl, tak i to bohatě stačí pro ilustraci a východisko rozdílů.
10.12.2016 - Sobota a Pustevny
Pustevny jsou zřejmě jednou z oblíbených lokalit pro běžkaře a tak jsem začal právě tam. Vzhledem ke zmiňovaným vysokým teplotám jako prapůvodci hnusné oblevy se příliš nedalo očekávat, že by se člověk na hřeben dostal po svých odspodu.
Jo a tady se setkáváme s prvním rozdílem, hromada (zdaleka ne všechny) běžecké stopy v Beskydech vedou poměrně vysoko a tak se k nim nejprve musíte dostat. Problém se kterým se setkáte ve většině horských oblastí však neplatí pro Vysočinu. Tam buď začínáte pod kopcem (650mnm) s tím, že nastoupáte snesitelných 150m výškových a nebo si pohodlně zajedete a zaparkujete autem v oblastech nejvyšších (800mnm), zkrátka vás ani nenapadne řešit popisovaný problém, protože neexistuje. V Beskydech je to jiné, buď nastoupíte do stopy pod kopcem (třeba 550mnm) a pak budete stoupat po svých (třeba do 1100mnm viz Pustevny) a nebo se vyvezete lanovkou (v ojedinělých případech autobusem/autem), pokud taková varianta existuje, rozhodně to však nebude zadarmo a již je to samo může být opruz - placení parkoviště, autobusu, jízdní řády, ztráta svobody...
Já zvolil cestu horší zato delší, jak jink taky, že? A ještě se mi třeba podaří zamaskovat lakotu nestrojeným odporem vůči lenosti :-) A jaké že jsem měl možnosti?
- Dojet autem na Pustevny - 65km, 130Kč za celodenní parkování
- Dojet autem do Prostřední Bečvy a pak autobusem na Pustevny - 55km, ?Kč za autobus
- Dojet autem do Trojanovic/Ráztoky a lanovkou na Pustevny - 45km, 60Kč parkovné + 130Kč lanovka
- Dojet autem do Trojanovic/Ráztoky a po svých na Pustevny - 45km, 60Kč parkovné
- Dojet autem do Trojanovic a po svých na Pustevny - 44km
Né, pětku né... :-) Ale jo! Můžete si hodit pětkou zda šlo o lakotu a nebo "drsnost", jako že to dám svépomocí. Chyba lávky, obleva lapala po sněhu jako nepříčetná, takže jsem se prošel dobré 4km a nastoupal 250m než jsem narazil na trochu sněhu... Značně otrávený jsem hodil staré závoďačky na 3cm zmrzlého sněhu na asfaltu a mezi bukvicemi jsem začal stoupat do nebes... Další 3km s převýšením 300m kličkování v bordelu na zbytcích ledu a sem tam přenášení, když zmizely i ty zbytky sněhu... Pustevny v utopené v mlze vítají znaveného, hmm, tak takhle jsem si to lyžování nepředstavoval. Moc sil nezbylo, ale co, jedeme dál.
Kam to bude? Radegast a Radhošť... Jestli jsem si ještě nedávno stěžoval na vyasfaltovanou hřebenovku na Pustevnách, tak teď to kvituji, přeci jenom nehrozí další poškození skluznice. Chtělo by se mi říct, že zmiňovaná hřebenovka celkem šla, široká cesta znamenala prostor pro klasickou stopu i bruslařský pás, jenže to by zde nesměly proudit davy pěších turistů, jezdit skútry a teréňáky. Zkrátka jet šlo, ale 100% vlhkost vzduchu spojená s mlhou a silným větrem mi nepřinášela příliš potěšení.
Co dál, trochu se mi zatmívá, čas dát si něco k snědku, vzhůru dolu na Martiňák, kde mají nejvíc nejlepší kynuté borůvkové knedlíky co znám... Necelých 9km, kde pomalu klesáte zhruba 200m se zdála být OK, jenže... úzká lesní cesta nepřekypovala přebytky sněhu a hlavně ta úzkost! Ne moje, té cesty, aneb dvě klasické stopy, jedna dole druhá hore a mezi nimi tak metr prostoru... No ano, skate nebude a to bude zlý.
Ještě horší se to zdálo být v okamžiku příjezdu na Martiňák, který byl kvůli EET zavřený, hmm tak to píše. Otočka na patě/patce a stoupáme vzhůru. Jasně převýšení nebylo takové, že bych to nedal soupaží, jenže mokrý sníh, do kterého se mi bořily hole toto jaksi neumožňoval a metr šířky na skate, při které využiji klidně metry tři? A kua... tohle celkem bolelo.
Zpátky Pustevnách a už se těším až to zabalím... Já a těšit se na zabalení běžkování? Ajajaj... Nakonec jsem vyměkl jako místní sníh a vyrazil na Beskydskou magistrálu - 5 (okolo Nořičí hory). Jenže jsem si nevzal vodní lyže, takže vedle přístřešku pod Tanečnicí jsem to vzal po červené turistické ve směru vrcholu Tanečnice. Brodění se v desítkách centimetrů mokrého sněhu se závodními běžkami, sem tam šutr, to zase bude... Na kopci jsem narazil na závodní modrou (5D), tak že bych si dal ještě pětku, na které by mělo jít i bruslit? Jo, to by tam nesměla všude ležet hlína a šutry...
Tak zpátky u Maměnky, vyhořelý jako Libušín dělám další chybu, místo prověřené cesty dolů (nahoru z Trojanovic) volím druhou část tohoto okruhu, paralelní trasu... Jenže ta bohužel na začátku nevede dolů, ale nahoru a když začne klesat, tak se v ní objevují šutry, asi nevede po asfaltce :( V okamžiku, kdy míjím Velkou sjezdovku stopa popř. zbytky úpravy rolbou mizí a já na to nemám nervy, vracím se na sjezdovku, která pláče, chybí jí sníh. Shazuji běžky a běžím po spádnici. Ááááá první beskydská sjezdovka na běžkách, bohužel běžky v rukách a směr špatný... Kdo by to byl řekl, že mi podjedou kluzké běžecké lyžáky a já se vykoupu v kaluži sněhu a bahna...
Do Trojanovic ke kapličce jsem docupital po 5,5h pseudoběžkování, v nohách pouhých 44km s převýšením 2300m, potlučené běžky a pošramocené sebevědomí, ale to nejhorší je zklamání z běžkování v Beskydech.
Kdo by si myslel, že se mi náladu zlepšil Fleret na náměstí ve Frýdku během vánočních trhů, ten by se mýlil, naopak jsem začal přemýšlet nad tím, zda mají krom mých oblíbených (Čistá jak Vizovice a Zafúkané) ještě něco aspoň poslouchatelného :(
11.12.2016 Neděle - Papežov - Lysá a zpět
Sobotní nezdar mě nemohl odradit, o půl hodiny dříve než dne předchozího, tj. v osm jsem zaparkoval na jednom z posledních volných míst v Papežově. Káry pracháčů neznamenaly běžkařský dýchánek, ale spíše skialpinistický sraz.
Nemohl jsem neocenit, že sníh a dokonce i známky pár dní staré úpravy rolbou byly patrné již od silnice. Aspoň, že mě nečeká nošení dříví a běžek do lesa. Skialpinisty jsem nechal záhy za zády a i kdyby nenechal, stejně po chvíli odbočili zkratkou do lesa, s těmi závodit nebudu (jsem si myslel...) Jestliže jsem si stěžoval na monotónnost tratí na Pustevnách, tak věru nevím co říct k Beskydské magistrále - 3... Necelých 9km se stoupáním více než 700m, abyste neřekli, že zjednodušuji, tak byl po cestě jeden asi 300m úsek s klesáním (18m). Peklo, po asi třech kilometrech stálého stoupání ve špinavém sněhu jsem toho měl vážně dost. A to raději nemluvě o tom, že jsem se u přístřešku Zimný potkal se skialpinisty, respektive jsem je dojel (děsivé, jak můžou být pěšáci rychlejší než já...)
Stále v lesích, s výjimkou posledních chvil bez rozhledu, stoupám na Lysou. A také konečně potkávám prvního běžkaře, asi tak dvě tři zatáčky pod vrcholem ho předjíždím, jeho běžky však vypadají jako sněžnice, takže není divu. Nahoře padám únavou, hladicí bod, pohled na teploměr (0,7°C) a zpět dolů. No... Kurník... Jestli jsem se aspoň tři čtvrtiny cesty snažil přesvědčit mysl, že má cenu vystoupat vzhůru, že budu odměněn tolika kilometry sjezdu, jaký jsem ještě nezažil, tak v poslední třetině jsem se ho začal obávat. Napsal bych něco jako "čistý led", jenže to neodpovídá realitě, nic čistého na něm nebylo. Povrch byl hrbolatý, roztlučený, se zamrzlými liniemi všeho možného, občas rozsekaný pásy sněžných skútrů. Vyhlídka 50-60km/h na tomto povrchu, pohled na plechová svodidla... Regulérně jsem uvažoval o tom, že sundám běžky a seběhnu to po turistické. Takže cesta dolů byla ještě těžší než nahoru, kolena a svaly na nohách se mi klepou ještě teď, když si vzpomenu na divoký pluh, kterým jsem hobloval běžky možná 4km (promiňte mi).
Když se s nepříliš papežskými nadávkami brzdím na Papežově, tak dojíždím dva borce, kteří vycházeli z Lysé spolu se mnou. Ty voe, jak mohli být rychlejší?
Čert to vem, sedám do auta a marně se snažím dostat ze záhrabu, kam jsem ráno zahodil auto, no prima, to mi ještě chybělo!
11.12.2016 Neděle - Bílá
Poledne na krku, ale stále to nevzdávám, Beskydy dostanou další šanci. Po hodině cesty autem míjím Staré Hamry a přijíždím do sjezdařského areálu v Bílé. Údajně i tam měl kousek sněhu zbýt. No jo, jenže napoprvé míjím správnou běžkařskou stopu a hloupě se vydávám nějak jinam, kam jsem vážně nechtěl. Dva běžkaři mi slibují 2km mizerné stopy, kontrola map a už si to šinu zpět na sjezdovku.
No konečně, to mi chybělo, ještě že jsem si vzal na nedělní odpoledně klasičky 205cm, že :-) Jo, bruslilo se mi vážně dobře. Ale abych jen nepomlouval, technický sníh aspoň jel, takže cajk. Ve třech čtvrtinách modré jsem odbočil na nějakou asfaltku, po které vede Beskydská magistrála - 7, překřížil jsem další dvě sjezdovky, aniž by mě kdo srazil a nadšeně si to šlapal dál. Nadšeně? Cesta zapadaná jehličím a halouzkami ve 2-5cm mokrého sněhu. Tak výhodu by to mělo, hole se mi nebořily zvlášť hluboko, bohužel tupé hroty (navíc ne tvrdokovové) ne asfaltu klouzaly, takže ani ta soupaž nešla. Za zatáčkou navíc úřadovali lesáci, kteří tam cosi rozbagrovali... Každej normálni člověk by to otočil a to já ne, neúnavně jsem brousil běžky v bahně a kamení a když už jsem si myslel, že jsem vyhrál, přišla další pohroma. Zbytek asfaltky někdo vyhrnul pluhem, k tomu všemu se přihnal avizovaný déšť. Spolu s ním se započal konec mé beskydské běžkařské ztřeštěnosti, vyšplhal jsem se nad sjezdovky na kopec Zbojnická a už zbývalo to sfrnkout dolů :-)
Ještě že jsem měl ty klasické běžky, že :-) No, ale svah byl na poměry (teplota, déšť a další okolnosti) v báječném stavu, takže kousek po Tréningové (červené) a zbytek zase po modré. No ta modrá nebyla ani trochu fajn, zkuste hádat, proč asi byla uzavřená? Hmmm, chyběl jí sníh :-) Kameny, tráva, drny a bahno, ideálka pro běžky, nebo také pro neobřadní popravu běžek... Jo měl jsem raději pokračovat s davem po červené, ale pozdě honit bycha. Dolů jsem se dostal, převlékl se z plavek a vyrazil k domovu, tedy prvně k Olomouci, kde na mě čekaly horké maliny :-)
Závěr
Takže jaká? Klamavá a zklamavá. Jasně, za mnohé mohlo počasí (teplo, voda, vítr, ...) a jeho důsledky (jehličí, hlína, led a jiný bordel), ale bohužel to není vše. Beskydy na běžkách mi prostě nesedí.
Možná jsem malý masochista na trasy typu deset kilometrů stále vzhůru (zpocený až za ušima veverky na protějším stromě), a pak deset kilometrů dolů (když už se člověk nezabije v nějaké zatáčce, neokouše strom, tak aspoň promrzne až na kos(t)).
Ještě mi něco vadí? Pokud stopa nevede zrovna po silnici, která obvykle nabízí použitelnou šířku, můžete se dočkat dvou stop, mezi kterými si nezabruslíte, takže jenom klasika (v lepším případě soupaž)...
A ještě, ještě? Jasně, starty pod kopcem a nemožnost svobodně začít někde na kopci bez překážek v cestě viz někde výše popř. magistrály po sjezdovkách (taktéž si nemyslím, že by to byla pro většinu lidí výhra).
No uvidíme, kolik šancí ještě Beskydy dostanou, třeba se mi nakonec podaří nalézt mi vyhovující trasy...
Poznámka
Zdoláno:
- sobota, 44km/2300m
- neděle, 23km/1400m + 9km/700m
Mapy:
