Jak jsem tlačil dřevěná prkénka

V neděli ráno jsem poprvé vytáhl svá historická prkénka ze Sovětského svazu. Nejprve jsem vyrazil na Fryšavský ledovec, bohužel se vak ukázalo, že sněhová pokrývka není celistvá aneb fragmentace jak kráva, a tak se mé první plácání na dřevěných běžkách s dřevěnou skluznicí neobešlo bez klouzání se po namrzlém trávníku. S jistým zvrhlým uspokojením mi nezbývá než konstatovat, že běžky jely na trávě stejně jako na sněhu, stejně špatně :-) Na druhou stranu běžky dlouhá léta ležely ve sklepě, tj. dá se očekávat, že poté, co se je naučím mazat se to trochu zlepší, snad... Nedávno jsem prý lyžoval ze spánku, vzpomínám si, že jsem ve snu svištěl na běžkách po trávě z kopce a co může být lepšího než si plnit sny :-) Zajímavý pocit, dřeváky á la travní lyže :-) Po usmolených 4 kilometrech jsem se přesunul ke Ski Hotelu, kde trénoval Sportovní klub NMNM, no připadal jsem si mezi nimi lehce jako exot, navíc dřeváky na mokrém umělém sněhu (není to oxymóron?) vůbec nejely, dokonce se mi zastavily z kopce :-) Tak jsem raději přeskočil na Jizeračky a málem se zmrzačil... To byl skok jak z bezmotorového kluzáku k raketoplánu :-) Teď si říkám, ještě že jsem si nevzal Fischerky, oproti Jizeračkám (Sporten Triumph Combi) hrají naprosto jinou ligu. Pak by můj pokus o letecké přirovnání bezpodmínečně musel vést k pokusu o sci-fi :-) Celé kolečko (škaredě neupravené kolečko, ani ne tak kolečko jako spíše prapodivná směsice osmiček) o délce 800m jsem si zvykal na tu neskutečnou rychlost aneb své svému, umělé běžky na umělý sníh, dřevačky na trávník :-) Už se těším na jejich další dobrodružství :-)