Čtvrtek, buším na bytě do půlnoci, v jednu v posteli, pátek, buším na bytě do půlnoci, v jednu v posteli, sobota buším na bytě do nedělní jedné ráno, ve dvě v posteli... V osm ráno jsou už pomocníci na bytě, rychle dosnídávám úžasné domácí musli, v devět na to švihnu třetinu plechu koláče s meruňkami a švestkami, dva hrnky vody a letím přerubat kolo. Ano, na těch Author prasopláštích bych Muldu zoral držkou, ale stěží objel. Oddělávám blikny, na závody nepatří, blatníky však zůstávají, o co by konec konců drhla přehozená kola z mrtvého celopéra :-)
Šest kilometrů na start Muldy jsem si dal v poklidu, tedy do doby než mě předjel nějaký závodník u FITu, nenechal jsem si to líbit a tak jsem mu to vrátil, ale už u Harleye jsem pochopil, že se mnou závodit nebude, no škoda :-) Kolo jelo úplně samo, dokonce přehazovalo, blatníky už nebrzdily o kola, zkrátka pohodička.
Hodinu před startem jsem stanul na místě registrace. Ajajaj, ne žízeň jsem neměl, byť jsem jel bez bidonu, bez ionňtáků, bez gelů, bez všeho, jen s mobilem v kapse. Jo to byl ten problém, startovné jsem sice měl zaplacené předem, ale na vratnou zálohu 200Kč za čip jsem opravdu nepomyslel :-) Naštěstí pořadatelé se smilovali a půjčili mi čip zdarma. Číslo přiděláno, noha okroužkovaná jak u turu domácího a vzhůru na trénink :-) Vyšlapal jsem nad Lesnou a po kilometru zastavil, překontroloval dotažení většiny šroubů na kole a ty naprosto povolená SPDčka (pro jakou slečinku to bylo takto navolno?) jsem dorval na krev. Pak jsem se vracel na start po úzkém chodníku a vážně mě nebavilo táhnout se za těmi brzdami podniku, kterým se snad nechtělo na start, tak jsem se je rozhodl v odbočce chodníku předjet, jenže přední kolo mi zahučelo do travnatého neznáma (jako bych to loni už zažil, co Magdi? :-), já šel přes řidítka, ale noha mi zůstala držet v na krev dotažených pedálech, následoval pád po hubě na chodník s připnutým kolem. Naštěstí jsem před sebe stačil dát ruku, takže to zlehka odneslo zápěstí a kolemjdoucí (ti jenom šokem, možná i dvěma, tedy v okamžiku, kdy jsem je ujistil, že to nebylo ani poprvé ani naposledy :-)
Na startu jsem oproti loňsku stál jako úplně první a nutno poznamenat, že sám :-) Až asi deset minut před startem se postupně přidali další. Klasický exot, tlouštík mezi hubenýma, plečka za desítku mezi koly za sto tisíc, amatér mezi závodníky, já proti zbytku. Po velmi dlouhé době jsem opět zakusil pocitu rozechvění před startem, vážně příjemné, skoro jsem myslel, že tento pocit již nezažiji...
Výstřel startovací pistole ukončil ty příjemné mrazivé chvilky a já vystřízlivěl, mé pověstné rychlé starty nějak nestačily na ty vlčáky okolo... No dobře, přiznávám nešel jsem zdaleka do plných, navíc jsme to do toho kopce přehnal i s převodem, který byl o dost zubů těžší než měli všichni borci okolo :-) Střelba samopalu vzápětí vyděsila bezpochyby nejenom mě! Jen to nebyl samopal, ale můj střílející řetěz, tak nějak jsem si povzdychl, že jsem měl vyzkoušet prohozená kola v zátěži, no co, teď už bylo pozdě :-) Co byste také čekali od řetězu, který má natočeno tři krát tolik než by měl a od kazety, která má minimálně dvojnásobek :-) Až do Soběšic jsem se držel špičky celkem dobře, pak mi došlo... :-) No z kopce se to ještě dalo, spíše mě všichni brzdili, ale nebyl jsem zase tak rychlý, abych je předjel mimo optimální stopu, na to mi koneckonců krom sil a techniky chyběla i pořádně fungující odpružená vidlice, holt starý Epicon není Air Drake..., ne, vážně ne! Drobný problém nastal, když mi při sjezdu spadl řetěz a zasekl se pod klikou, holt celý kopec na startovní louku jsem musel vytlačit a ztratil jsem pak nápravou další drahocenné vteřiny... Na konci prvního kola jsem byl už značně prošitý, ale žádné křeče, jenom dechová nedostatečnost... nic nečekaného. Druhé kolo poznamenal jen málemdržkopád tak ve třicítce, kdy jsem předním kolem vletěl někam do bahna, noha mi vystřelila z pedálu a já dost dlouho rozevlátě balancoval na hraně pádu, ale co, ustál jsem to, takže žádná krize. Ve třetí kole jsem se pobavil sledováním rychlosti z jednoho kopce, tedy spíše pomalosti, rychlost kolo od kola klesala z asi 35 pod 30km/h... no na celopéru jsem tam valil asi 50km/h i s rezervou :-) Dokonce jsem si užil přejíždění odpadlíků o celé kolo, ale to není skupina, se kterou se hodlám poměřovat, takže nic. Škoda, že jsem chtěl pošetřit trochu sil do finiše, takhle mi cukla desítka s jedenáctkou a já tak s dalším málemdržkopádem projel pod cílovým obloukem na 12. místě.
Hned po průjezdu jsem šel vrátit půjčený čip, jo týpek si mě nezapamatoval, tak mi cpal do ruky dvoukilo :-) S díky jsem mu ho nechal, sedl na kolo a letěl zpět na byt, rekonstrukce nečeká...
Jo, čestně prohlašuji, že potřísněnou pověst se pokusím napravit za rok :-)
Pár zajímavých odkazů:
- Výsledky Soběšické Muldy 2013, 15km
- Výsledky Soběšické Muldy 2013, 15km, absolutně
- Výsledky Soběšické Muldy 2013, 15km, kategorie
- Fotografie 1
Žádné komentáře:
Okomentovat