Juchů, opět v Beskydech

Krásy podzimu na Prašivé - tak zněl plán na prodloužený víkend, respektive neděli a pondělí (krásný státní svátek). Dopolední Brno jsme opustili v neděli v úderné sestavě Et, Janča, Zbyňa a já. Někdy po poledni jsme dorazili do Raškovic nedaleko Frýdku-Místku a z parkoviště vyrazili na malou vycházku viz mapa. Cílem byl vrchol Malá Prašivá. Cesta na kopec opravdu naplňovala cíle výpravy, podzimu jsem si stihli užít dosyta. Provázeni hřejivými slunečními paprsky jsem se vyškrábali na vrchol, kde jsme neopomenuli navštívit turistickou chatu Prašivá. Místo, které nabízí opravdu luxusní výhled na úchvatný kostel svatého Antonína Paduánského a zejména místo, kde by bylo neomluvitelnou hloupostí nezastavit se na Horském dechu - luxusní česnekové polévce s tvarůžky. Obsluha byla přes veškerou snahu poměrně pomalá za což mohla neohlášená návštěva 50 horských cyklistů... Po odpočinku jsem vyrazili zpět k autu, přirozeně ne stejnou cestou, ale dále po modré přes vyhlídku Nad Vysutým. Nádherné výhledy střídaly malebné lesní pasáže jak jehličnaté tak listnaté. Autem jsem pak dorazili na naši základnu, malou útulnou chatu.



Večer jsem se rozhodli strávit v Aquaparku Olešná v blízkosti stejnojmenné vodní nádrže. Na chvíli se z nás staly malé děti dovádějící na tobogánech (rozuměj - tloukli jsem se v zatáčkách a modřiny nás neminuly). Tobogány jsem střídali s plaváním v bazénu, vířivkou a dalšími vodními atrakcemi. Po vyblbnutí ve vodě přišlo na řadu teplo a zima v podobě všech možných i nemožných saun. Krom klasické finské sauny jsem vyzkoušel parní saunu, tureckou saunu a infrasaunu. Kombinace různých typů saun s různým typem schlazení - bazén, sprcha a nebo kýbl ledové vody na hlavu byla zábavná. Jo jen jsem to asi neměl na poprvé tolik přehnat, nemusel bych pak nadměrně oceňovat relaxační prostory s lehátky... aneb teplo mi moc nevadilo, ale pobyt v té ledové vodě... Tři hodiny v aquaparku z nás udělaly unavené ryby, které by něco snědli...

Člověk by nevěřil jaký je problém v neděli večer najít ve Frýdku-Místku rozumnou restauraci, kde by se mohl najíst. I přes jisté potíže se nakonec podařilo překonat tento nadlidský úkol a my ukojili náš hlad v malé, dalo by se říci evropské restauraci. Okolo desáté jsem se vyplížili z restaurace ven a mohli chvíli obdivovat náměstí Evropa s ulétlou sochou uprostřed a zejména jeden vzrostlý topol, proč topol?, no to vám zůstane na vždy zahaleno rouškou tajemství...

Večer pokračovalo hodování již na chatě, jídlo je prostě všudypřítomné :-) Zmoženi hodováním jsme se odebrali do říše snů... Ranní slunečná pohoda dávala zapomenout na to, že i podzim se pomalu sklání před zimou, ráno jak z letní pohádky vystřižené. Po decentním pevném aperitivu jsem se vydali na cestu vstříc troubě, tedy Štramberská trúbě. Věž sloužící dnes jako rozhledna nabízí impozantní rozhledy do nádherné krajiny... Po sestupu jsme navštívili malebné štramberské náměstí, zastavili se v místním pivovaru, pojedli něco slavných uší a vydali se na příjemnou 3,5km dlouhou procházku po okolí, viz mapa. Štamberk je vskutku okouzlující místo a nějak tak doufám, že jsem tu nebyl naposledy, stále je toho hodně k vidění.



Ze Štremberku jsem se přesunuli do nedalekého Starého Jíčína na prohlídku místní zříceniny. Drobnou téměř 3km dlouhou procházku (viz mapa) jsme zakončili na náměstí v jedné hospůdce na pozdním obědu. No když to srovnám s trúbou, tak žádná sláva, výhled dobrý, kozy dobrý, přívěšek na klíče k toaletě dobrý, ale Štramberk s trúbou jsou prostě trochu jinde (aspoň z mého pohledu). A na závěr pár fotografií...