Kameňačky jsou mrtvé, ať žijí kameňačky

Jestli mě paměť nešálí, tak je to poprvé, co jsem prošlápl běžky. Osudným se jim stalo zdolávání hluboké orby s 10-15cm sněhu. Překvapivě po dalších asi dvou krocích půlka běžky upadla zcela a mě tak nezbylo než zahrát si na princeznu koloběžku... Za druhou podobně nešťastnou okolnost lze považovat poškození/likvidaci mého oblíbeného 22 let starého vázání, které přežilo řádově 10 párů běžek a už se zdálo býti nesmrtelným... Omyl! 

Příprava nových kameňaček se neobešla bez prohrabování se vyřazeným materiálem. Pohled na vyřádkované vyřazené kousky mě uklidnil, napočítal jsem jich pouze 7 párů, osmý celodřevěný rozštípaný skončil s největší pravděpodobností už dávno v kamnech. Co to znamená? 8 párů za 22 let, tj. velice přibližně jedny mrtvé běžky každé tři roky. Čekal jsem horší bilanci, s tímto zjištěním jsem schopen klidně žít. :-)

Trochu se však obávám okamžiku, kdy padnou ve službě zbylé tři páry lyží, jejichž osud byl zpečetěn už před mnoha lety (v okamžiku jejich koupě). Mirek se celkem bavil představou, kterak do zasněžených i zamrzlých a případně jakýchkoliv jiných stop i nestop vyrážím s naprosto nesourodými lyžemi na každé noze...