Štítky

auta (18) běh (34) beskydy (13) brusle (34) cukroví (11) divadlo (1) DIY (2) filmy (17) golf (1) hory (37) IT (68) jednokolka (1) kola (109) kolce (10) koloběžky (4) koncert (4) koně (1) létání (20) lezení (22) literatura (8) lodě (2) lyže (130) motorky (61) osobni (1) osobní (102) plavání (4) posilování (2) potraviny (27) příroda (8) recenze (3) recepty (62) sauna (1) squash (3) tanec (3) telefony (19) turistika (60) USA (58) vlaky (4) vysocina (3) wakeboarding (1) závod (1) závody (84) ZLM (66)

pondělí 22. června 2020

ZLM 2020 - cyklistická časovka aneb bída černobílá

Je poměrně zjevné, že výsledek časovky na Sklené není jednoduchou funkcí, natožpak závislou pouze na váze účastníka, naopak pravý opak by šlo dokázat snad ještě hůře (mám na mysli tu váhu, nikoliv "složitost" funkce, no a když jsme u té složitosti, tak mi prosím odpusťte nematematickou mluvu).

Jak rostly roky a váha...
  • 2020: 93,8kg
  • 2019: 89,8kg
  • 2018: 88,6kg
  • 2017: 89,2kg
  • 2016: 88,7kg

Je pravda, že každé kilo se v kopci pozná, zvlášť, když nejde o svalovou hmotu svalové partie zapojené při té či oné aktivitě. Je také pravdou, že trénovanost se pozná ještě mnohem více a to jsem nebyl nikdy a teď zvlášť ne. Bodejť by také jo, když slovo "trénink" řadím do kategorie sprostých slov. :-)

Samotného mě překvapuje, jak si v každém dalším ZLM zápisku dokážu najít množinu faktorů stojících za konkrétním neúspěchem. Kdo by ještě nepostřehl, tak tentokráte šlo o malou trénovanost (trvalý stav provázející mě celý život a se kterým zatím nehodlám dělat více, než že o ní budu snít :-)), velkou váhu (o té jsem nikdy nesnil :-)), měsíc lítání po ortopedech a nepříliš funkční koleno mělo spíše nepřímý negativní vliv (jakože jsem se nemohl hýbat a vlastně jsem asi neměl ani chodit na závody), rozříznutý palec, zatržený nehet na prsteníčku a polourvaný nehet malíčku téže ruky byly už jen takovou kosmetickou vyvážeností odrážející nesprávný základ...

Tak pojďme na věc, po neskutečně dlouhé době jsem stanul na startu spolu s Janičkou, kterou, přestože počasí stálo za draka, nebylo tak těžké přesvědčit k účasti. To že ani ona a ani já jsme letos na kole skoro nic nenajezdili vlastně ničemu nevadilo, tedy krom výsledků, že?

Teplota okolo 12°C v ZNS (na Skleném jistě nižší) provázená setrvalým mrholením, voda kam oko dohlédlo, tedy právě naopak, poněvadž kvůli mlze na kopci oko daleko nedohlédlo... :-) Jo a taky SV vítr okolo 30km/h. Lepší počasí by stěží pohledal.

Janička vyjížděla jako první a já o minutu později. První, rozuměj první z nás dvou, ve skutečnosti jsme jeli jako jedni z posledních. Tím kecáním okolo jsem utratil právě zmiňovanou minutu, a tak se mohu zaměřit na svůj start, který byl jednoduše přepychový. Mokré tretry, mokré pedály, mokré všechno násobené mojí šikovností se postaralo o skoro držkopád hned na startu. Vyjížděl jsem s jednou nohou zacvaklou v pedálu, druhou jsem chtěl přidat hned po odstartování. Ale shodou okolností nízkého třetí za mokra mi uklouzla tretra na pedálu, noha mi spadla na zem, moment hybnosti mi vystřelil z pedálu i druhou nohu, v tu chvíli jsem přišel o jeden ze tří pevných bodů (ruka, ruka, noha) a zřítil jsem se na horní rámovou trubku kola (jen tak tak jsem unikl nedobrovolné kastraci) a v tu chvíli jsem se málem složil s celým kolem. Naštěstí ekvilibristika skončila jen dodřenými tretrami a tanečkem okolo kola, které už vážně vypadalo, že to nedá a pošle mě na rodnou zemi vystlanou krásně kluzkým asfaltem... Tento fór mě připravil o dobrých 10-15s a chtělo by se mi říct i psychickou pohodu. To bych ale kecal, buď závody neberu tak vážně, nebo jsem dokonce tak psychicky silný, že mě taková věc nerozhází a v nejhorším můžeme mluvit jednoduše o flegmatičnosti... :-)

Když zmiňuji pohodu, tak pokud jsem tím myslel durch mokrý zadek po ujetých 10m, tak věřte, že o takto nevídaný luxus bych se klidně a rád nechal připravit. :-)

No dál už není skoro o čem psát, překvapivě nohy, ano přesně ty nohy, které už roky zahálí, by celkem jely, ale plíce a vůbec oběhová soustava zůstávala kdesi pozadu. Funěl jsem jak býk, v dešti jsem překvapivě toužil po vodě, takže jsem ji doplňoval i z bidonu a stále nemohl dojet Janičku, která to pěkně rozjela. Podařilo se mi to až na kopci ve Vysokém po 2,5km. Vážně dobré! Ne ode mě, ale od Janičky. Třičtvrtěkilometrový sešup z Vysokého do Počítek se nejvíce nepočítal, velká část se jede totiž na SV, odkud foukalo zmiňovaných třicet za hodinu. Skopec, který vám normálně nabídne pár vteřin na rozdýchání tentokráte znamenal šlapání z kopce bez oddechu a to to vůbec nejelo. No takhle jsem si to vážně nepředstavoval. No a pak už jen a jen do kopce až nad Sklené. Překvapivě jsem po cestě předjel ještě několik odpadlíků a pak už cíl. Se svojí váhou nepřekvapivě bez závěrečného spurtu, co si budeme nalhávat, šlapat ze sedla je pro plíce značně náročnější, poněvadž se musí postarat i o další svaly a to očividně není nic pro mě. :-)

Konec dobrý, všechno dobré? No jak se to vezme. Přežil jsem, ale pohled do výsledkové listiny je k nepřežití. Oproti nejlepšímu času o více než 2min pozadu a oproti nejhoršímu asi o 1min. Škoda zmiňovat, že dva nejhorší časy byly v protivítru, zatímco ten poslední se jel de facto bokem na vítr, tj. reálně jsem horší třeba o 1,5min na blbých 8km, zkrátka nic k chlubení. A příště snad lépe. Jo a plavat vážně nepůjdu. Lize zdar!

BTW Janička dorazila do cíle jako druhá za skvěle jedoucí Pavlou, když vezmeme v potaz jak pomalu jela z kopce a kolik toho letos najela, tak jde o naprostý luxus! BTW2 výsledkem mého úsilí je 5. místo s časem 18:54. BTW3 to místo vypovídá ne tak o čase, jako spíše o nízkém počtu zúčastněných (51 lidí)...


Žádné komentáře:

Okomentovat