2019-12-01, zastavení první, Rokytno, 1km
Jinovatka na trávě poblíž Rokytna posloužila skoro výhradně pro manýristické hoblodrnování, ale vězte, že na trávě s popadaným listím a sotva viditelnou námrazou se můžete sklouznout poměrně úspěšně...
2019-12-07, zastavení druhé, Jiříkovice, 8km
Po té, co jsem byl s běžkami vyhozen ze sjezdovky na Harusáku, vyjel jsem na truc pod Harusák, abych zjistil, že jinovatka padlá ze stromů poskytuje neskutečný skluz podobný vymrzlé stopě, bodejť by také ne, když jde o kousky ledu. Tohle bylo lyžování až nechutně podobné a já s velkým nadšením poznal místa, kde jsem v životě nelyžoval, čirá krása, ke které to mlžné počasí sedlo, jak prdel na hrnec.
2019-12-07, zastavení třetí, NMNM-Vlachovice, 6km
Jiříkovice mě téhož dne tak zlákaly, že nedbaje oblevy jsem odpoledne znovu skočil do lyžáků a vydal se místy notoricky známými z NMNM do Vlachovic. I přestože jsem většinu času jel v domnělé značené běžecké stopě, dostalo se i na zákruty a odbočky do míst neprobádaných, takže ani mokro od noh natožpak v podobě deště snášejícího se na moji hlavu mi nemohlo zkazit krásný výlet.
2019-12-14, zastavení čtvrté, Sklené, 5km
Trocha námrazy mi umožnila obkroužit Sklené. Sice to chvílemi drhlo jako pes, pes, který na mě vystartoval z obce a před nímž jsem naštěstí po větru do mlhy pospíchal se schovati, ale ani tak nemohu říci křivého slova na takové lyžování. Ani živáčka (až na toho zpropadeného psa) jsem nepotkal a poznal řadu zákoutí, které jsem nikdy nenavštívil. Zároveň se mi potvrdilo, že v takovýchto podmínkách to nejlépe jede v kolejích na trávě vyjetých, poněvadž se tam drží nejvíce sněhu, jen je třeba zvýšené opatrnosti dbáti, neb kameny ne zcela výjimečně potkáte.
2019-12-14, zastavení páté, Fryšava, 9km
Zpětně si už nemohu vzpomenout, jak se mohlo stát, že ráno byla na Skleném pouhá námraza a odpoledne ve Fryšavě skutečný sníh... Buď v průběhu dne něco spadlo a nebo jde prostě o běžné kouzlo Fryšavského ledovce. Láďa, Láďa a Mirek, taková byla sestava na ledovci, ve které jsme málem zdolali 10km. Prostě luxus, který je jen malinko zkalen skutečností, že na ledovci není moc co prozkoumávat, což je jedním z mála mínusů ve srovnání s výše uvedenými lokalitami.
2019-12-28, zastavení šesté, Rokytno, 5km
Skoro bych řekl, že klasika. Na Rokytno to mám blízko autem a skoro bych řekl, že už celkem obstojně tuším, kdy to má smysl vyrazit... Lyžování po lučních cestách má zkrátka svoje kouzlo.
2020-01-05, zastavení sedmé, Rokytno-Studnice-Pohledec-NMNM, 11km
Po malé sněžné etudě odehrávající se na přelomu soboty a neděle nešlo nenabýt dojmu, že v NMNM je dostatek sněhu na vcelku obstojné kameňačky. Jaké bylo moje překvapení na kopcích (Rokytno, Studnice), odkud silný vítr všechno někam sfoukal. Tj. na mnoha místech patřících k nejvýše položeným ve Žďárských vrších nebylo po sněhu téměř ani památky. Na stranu druhou se padající sníh i pod vlivem silného větru někde nakonec usadil a pokud jste našli taková místa, tak naopak nebylo nemožné zapadnout v metrové závěji sněhu. Podobně jako nešťastník v monstrózním Audi Q7, který mě pobavil především otázkou, zda není trochu málo sněhu na běžky. BTW poprvé se mnou na kameňačky vyrazila Janička a spolu s ní i Mirek. Luxusní poježdění místy téměř neznámými opět bez lidí. Luxus, kterých by si uměl představit mnohem častěji. A to se raději ani nezmiňuji o skutečnostech, že mi to na kameňačkách jelo lépe a lehčeji než na závodních běžkách na Dolní Moravě či Paprsku.
2020-01-05, zastavení osmé, NMNM-Pohledec-Rokytno, 4km
Navnazen z rána mi to nedalo a vydal jsem se v našich stopách, ale opačným směrem zpět pro auto do Rokytna. Překvapivě jsem potkal i jednoho běžkaře, který mě provedl neznámými zákoutími pod Rokytnem.
2020-01-05, zastavení deváté, Studnice-Pohledec-NMNM, 7km
Nedostatek času tomu chtěl, že naše repete ranní rozcvičky přišlo o část rozehřívající (z Rokytna na Studnice), ale jinak to bylo téměř dokonalé, jen já s Janičkou a západ slunce. Luxus, luxus, luxus.
