HD říká: "Zcela nový model FXDR™ 114 je pastvou pro oči a hýří výkonem a stylem jako utržený ze řetězu. Rychlý na rovinkách. Obratný v zatáčkách. Totálně tě nadchne." No a svým způsobem je možné s tímto PR souhlasit. A víte co, podíváme se na stroj prostřednictvím minirecenze jeho webové prezentace. Vzhůru na první větu...
Pastva pro oči. Hodně subjektivní záležitost, ale nemohu se zbavit pocitu, že mašina prostě vykračuje z řady. Konec konců letos jsem chtěl po Road Kingovi a Road Glide (které mě zajímaly jakožto představitelé jiného světa, ale stále na straně cestovních křižníků) vyzkoušet už jen ze zvědavosti nejmenší a nejlevnější jednostopku HD. Proč se tak nestalo? Všiml jsem si na webu FXDR a rázem bylo po mých úmyslech. Takže za mě souhlas.
Hýří výkonem a stylem. Zase hodně subjektivní, zvláště když nevíme, kde ten výkon (jeho maximum) leží, poněvadž to HD neprozrazuje. Na druhou stranu víme, že srdcem je vidlicový dvouválec Milwaukee-Eight® 114 o objemu 1868 ccm disponující 160 Nm při 3.500 rpm. A z toho čísla by se vám měly ježit chlupy na těle. Je to prostě lokomotiva lačná po zrychlení a věřte, že zátah motoru je opravdu monstrózní, což neznamená nic jiného, než že po projížďce budete hledat číslo na ortopeda či chiropraktika. Vaše břišáky a zádové svalstvo toto budou rozdýchávat hodně dlouho. Sedíte v poloze... no jak bych to popsal, vzpomeňte si na základku, když jste skákali skrčku přes švédskou bednu, tak při doskoku (trochu za záda) se přesně dostanete do té polohy, nohy skrčené ve předu, nelze je využít jako oporu, takže co neudrží zadek zapřený o sedačku to musí zvládnout vaše ruce držící řidítka. Jestliže na jiných strojích, kde máte stupačky pod sebou nebo nedej bože za sebou, vám s akcelerací hravě pomohou právě dolní končetiny, takže ruce se o řidítka opírají zcela lehce, tu je to naopak, nohy jsou volně předkopnuté a při akceleraci se zuby nehty snažíte svírat řidítka nadlidskou silou, aby vás mohutný a silný dvouhrnek nesfoukl ze sedla...
Jako utržený ze řetězu. Asi by bylo vzhledem k sekundárnímu převodu řemenu lepší psát "utržený z řemenu", ale co už. Nelze než souhlasit. Konec konců se o tom měl postarat už předešlý odstavec. Tomu utržení napomáhá i velice citlivá plynová rukojeť, která má dle mého soudu šíleně dlouhý chod, ale preciznost reakce se jí vážně upřít nedá. Mohutný krouťák motoru je nachystaný nakopat vás do zadnice i při škaredém pohledu na heft, nedej Bože, abyste s ním pohnuli. I poskočení přes hrb na silnici, které lehce změní úhel vašeho zápěstí vede k celkem bouřlivé reakci znamenající celkem slušné poskočení mašiny vpřed, takže bacha na to.
Rychlý na rovinkách. Vzhledem k zadní pneumatice z traktoru (240/40R-18 79V), která oslní šířkou a kontaktní plochou je možné přenést brutální krouťák motoru na podložku poměrně snadně. Takže ta akcelerace a rychlost v přímém směru je jediným logickým vyústěním. Co naplat, je tomu tak a to nejen v porovnání s mašinami z vlastní stáje.
Obratný v zatáčkách. Tady jsem lehce na rozpacích. Možná v kontextu třídy cruiserů či v kontextu strojů HD, nevím. Ale pokud jste kdy seděli na jakékoliv "normální" motorce, klidně levné, malé, ... Jak jen to napsat, zkrátka nic tak blbě zatáčejícího jsem ještě nepotkal. :-) Jednoduše, ten kdo psal tu větu, by si měl skočit třeba k Hondě, ukázat na jakýkoliv stroj, svézt se a pak si nafackovat. Na webu HD naleznete perfektní snímek FXDR 114 v náklonu v zatáčce na okruhu, kde je přesně vidět, jak přední "normální" guma (120/70ZR-19 60W) frčí tak, jak byste čekali, zatímco zadní o dvojnásobné šíři je postavena na hraně, což evokuje dvě následující situace, buď padne na plochu a pojede to rovně a nebo to lehne...
Totálně tě nadchne. Tak jako záleží, co od ní očekáváš. Jak jinak taky asi. Mě třeba zaujala, ale to je velice daleko od "totálního nadšení".
Teď by mělo následovat kritické zhodnocení následujících devíti tvrzení z kategorie "DESIGN + VLASTNOSTI", ale já si vyberu jen jednu, abych vás neunudil k smrti a pak zkusím prodat to, co mi ještě při projížďce přišlo podstatné.
Maximální výkon při minimální hmotnosti. Vyrobený s využitím řady hliníkových a kompozitových dílů za účelem snížení hmotnosti, včetně zcela nového hliníkového kyvného ramene a pomocného rámu. Maximalizuje zrychlení, ovladatelnost i brzdný účinek. Jedno slovo za druhým dává smysl a v obecné rovině s tím nemohu nesouhlasit. Jenže problém je jinde. Ta minimální hmotnost se musí porovnávat nejspíše v dané třídě, což já dělat nebudu. Letmým pohledem do technické specifikace zjistíme, že oslavovaná minimální hmotnost ověšená přívlastkem provozní je 303kg. Možná se najdou tací, kteří by na váhu stěsnali svůj stroj do FXDR 114 dvakrát. Srry jako, považovat 303kg za minimální hmotnost mi přijde lehce trapné.
Podobně jako jinde je PR značně zavádějící. Asi by bylo nefér popisovat tvrzení za lživá, zkrátka jako mnohde jinde vypichují, co potřebují a mlčí o tom, co se jím nehodí do krámu. Na druhou stranu pak přijede Demo Truck a vy máte možnost zcela bezplatně jít a motorku si vyzkoušet na vlastní kůži. Nemluvě o tom, že HD vám klidně půjčí koženou bundu, helmu a rukavice. Kdo vám tohle dá? Zkrátka prozákaznický přístup na jedničku. Ale teď už rychle zpátky k FXDR 114.
Když k ní přijdete poprvé, tak na ni oči můžete nechat. Vzhled je působivý, ať už jde o zadní monstrózní pneumatiku, obří motor vyplňující veškeré místo, výfuk velikosti kanónu, upside-down vidlice a v neposlední řadě nádherný otevřený vzduchový filtr, který vážně nepřehlédnete. Toliko opěvované technické featury jako LED světlomety a blinkry jsem jaksi opomenul. To je BTW, zdá se, to nejvíce high-tech na mašině. :-)
Usednutí za řidítka vám tolik radosti neudělá, defaultní pozice řidítek je pro 185cm poměrně neergonomická, při akceleraci jsem měl co dělat, abych na ně dosáhl. Jenže dříve než toto, vás překvapí nemalá váha stroje. Pokud s 303kg nepočítáte dopředu (jako já), budete celkem koukat. Stupačky jsou cruiserově vepředu a celkem hore. Řadička a nožní brzda ještě výše, BTW druhá jmenovaná vypadá jako pedál z traktoru. :-) Ergonomie rozhodně není výsadou tohoto a jemu podobných strojů. Posed vzpřímený přecházející do zakloněného bez možnosti opřít se nohama mi prostě přijde jako naprosto zvrácený a po půl hodině jízdy bez nějakého zásadního divočení mě bolí záda více než by bylo zdrávo. Ovládací prvky na řidítkách vypadají na první pohled v pohodě. Pro směrovku máte na každé straně řidítka tlačítko zvlášť, ale zvyknout se na to dá. Nepříjemnější je nezvyk v podobě černého tlačítka startéru a chcípáku vedle... Ostatně to zaskočilo i jiné, protože někteří netušili, jak stroj probudit k životu. Vlastně nevím, zda jde o důsledek bezklíčového startování nebo standard. Zkrátka červené tlačítko na řidítkách nehledejte. Spojková i brzdová páčka vypadá lehce humpolácky, vůle jsou trochu větší než by člověk na novém stroji čekal, ale během jízdy na to zapomenete. Plynová rukojeť má velký průměr a přišlo mi, že i hrozně dlouhý chod a navíc je pekelně citlivá. Zrcátka s povinným americkým nápisem o tom, jak velké jsou skutečné objekty v nich zobrazené, jsou malá a moc v nich vidět není a to je ještě to nejmenší, ale o tom až později.
Čas nastartovat. Přepnutí reality. Stroj je tak hlasitý, že rázem vstupujete do jiného světa, který patří tomuhle motoru a jeho bráchovi, té šílené trubce produkující krásný, nicméně hlasitý, chraplák. Zařazení jedničky a dvojky doprovází nezkutečný rámus, který se dokonce probije skrze rachot motoru. Je to jako zaseknout štípací sekeru do dubového špalku. Její nevycválanost se taktéž projevu i pěknou fackovačkou. Tohle chování stojí v příkrém rozporu s hladkých chodem od dvojky výše. Na rozdíl od předcházejících HD jsem neměl sebemenší problémy s řazením neutrálu.
Když už jste v pohybu překvapí vás přiměřené pohodlí, tlumič a vidlice odvádějí slušnou práci, navíc nikde nic neklepe a vlastně se jízda zdá být příjemnou, tedy až na ten posez a rámus. :-) Musíte se však hodně přizpůsobit manýrům motoru. Zkrátka do 50km/h je dobré jet na dvojku, trojka je už trošku ukuckaná, čtyřka vás bude chtít shodit ze sedla cukatůrou, pětka hrozit rozpadnutím motoru a šestku fakt nezkoušejte jinde než na dálnici.
O akceleraci a motoru jsem už napsal dost. Na rovině je to peklo. No a ještě větší peklo hoří v tom, že na motorce nenajdete otáčkoměr, takže netušíte jak moc můžete točit, než vás přes prstky klepne omezovač. A věřte mi, že to nebylo moc příjemné klepnutí, poslal jsem to na dvojku do plných, opojný zátah vyvolá reakci ve vašich prstech, které se zahryznou do řidítek ve snaze neuletět ze stroje. Překvapivě dlouhý zátah motoru na jeden rychlosti stupeň ukončil příkře a bez varování omezovač s takovou razancí, že bych mu nejraději nakopal zadek. No zkrátka ani trochu příjemné. Stejně jako vysoká rychlost na dálnici, kdy na vás kvůli absenci plexi fouká jak na vrcholu osmitisícovky. Takže zrychlení jako jo, ale naučte se slyšet otáčky, kde je dobré přeřadit a nejste-li sebemrskači, tak zapomeňte na dálnice. Čímž dojdeme k jedinému možnému závěru, že na začátku jízdy tam kopnete dvojku, rozjedete se s proklouznutím spojky a za celou vyjížďku nepřeřadíte, poněvadž i dvojka vás vynese k rychlostem na hranici povolené maximálky na našich dálnicích, což je však úplně k ničemu, protože na vás ničemně fouká. A to raději nezmiňuji nepěknou zlou věc, která, doufám, byla vlastností tohoto jediného kusu. Už při rychlosti okolo 80km/h se mi větrem sklopila zpětná zrcátka tak, že jsem v nich neviděl silnici... A ne nebylo to náhoda, stalo se mi to dvakrát během jedné jízdy. Pokud jde o systémové selhání, tak tomu bych se nebál říkat "epic fail".
Ve své uspěchanosti jsem se vám zapomněl zmínit o roznožce. Díky poměrně široké nádrži je nutné sedět s nohama do široka roztaženýma. To samo o sobě by bylo docela nepříjemné, ale nezapomínejte, že na pravé straně máte krásný otevřený vzduchový filtr, který ve výsledku znamená, že se vaše pravá noha bude opírat jen do konce pravé stupačky, bude divně vytočená a nebo postavená na hranu. Lehce viditelné je to i na prezentovaných fotografiích a aspoň ze začátku mi to zavdávalo k samému nadávání, kdo za blba tohle vymyslel. Takže přes na poměry slušné odpružení stojí ergonomie za velký prd. Je však také pravdou, že i na všechna tato příkoří lze lehce zapomenout, resp. to se mi přesně stalo. Ono totiž, když vjedete do zatáček, tak přestanete vnímat tyto ve výsledku podružné nepříjemnosti a začnete se 100% soustředit na to, jak dostat motorku do zatáčky. Oproti klasice (čemukoliv jinému) se chová jako nevychovaný spratek a pocity po projetí zatáčkou nebyly opojné spíše vnímání odpadnutí kamenu ze srdce, že jsem tu zatáčku přežil.
Díky jízdě ve skupině jsem úplně tak neověřil brzdný účinek slušně dimenzovaných brzd, ale i to málo co jsem zkusil ve mě nevyvolávalo nadšení. Prostě je to těžké a pocitově to brzdí mnohem hůř než běžné motorky (skutečnost však může být jiná).
Je skvělé, že indikátory blinkrů, světel a dalšího se přesunuly z nádrže na "kapličku", kde jsou celkem v zorném poli řidiče. Nad nimi je pidi-display, který vám ukazuje množství paliva, digitálně rychlost, stav nabití baterie, ujeté kilometry, hodiny (ty jsem tam nenašel stejně jako jakékoliv přepínadlo zobrazení) a zařazenou rychlost. Zkrátka asi tolik co Jawa 350 před 30 lety... Tohle je trochu oldschoolové, ale co už. To důležité tam najdete, nebudeme-li zmiňovat absenci klíčového údaje, počtu otáček za minutu.
Výsledek? S cenovkou 631.000Kč za základ v černé jde o takový v detailech nedoladěný šperk, na který se dobře kouká a který se dobře poslouchá, nicméně jezdit bych na tom nechtěl. Na druhou stranu věřím, že lidí, kteří na tom budou chtít jezdit je více než dost. Zkrátka každý jsme jiní a každý máme jiná očekávání.
