Klávesová zkratka pro označení pošty jako přečtené v MS Outlook 2010

Označení pošty jako přečtené: CTRL + Q
Označení pošty jako nepřečtené: CTRL + U
Klávesové zkratky pro MS Outlook 2010

Rozšíření logického oddílu LVM

Chcete-li zvětšit logický oddíl LVM, pak použijte např.:

• lvextend -L +5G -n -r /dev/mapper/lvm01-var.vol

Kde parametry znamenají:

• -L|--size [+]LogicalVolumeSize[kKmMgGtTpPeE]
• -n|--nofsck
• -r|--resizefs

Tedy:

• zvětšit LVM /dev/mapper/lvm01-var.vol
• o 5GB
• zvětšit zároveň FS (v tomto případě ext3)
• neprovádět kontrolu souborového systému

Nový řádek bez odeslání textu v Microsoft Lync 2010

Pro odřádkování  a neodeslání textu použijte Shift + Enter

whoami versus $USER

Pozor na rozdíl:

• whoami - vrací jméno aktuálního uživatele
• $USER - obsahuje jméno přihlášeného uživatele

Příklad:

• ssh bfu@bfum
• su 

Výsledek:

• whoami -> root
• echo $USER -> bfu

Poznámky:

• whoami lze nahradit id -un
• whoami funguje nejen v Unixu, Linuxu, ale i v novějších Windows 
• http://en.wikipedia.org/wiki/Whoami

Lenovo ThinkPad T400 a nenabíjející se baterie

Dříve než se pustíte do níže sepsaných a možná zcela zbytečných kroků, tak si ověřte, že:

• Zámek baterie je v poloze "UZAMČENO", to že baterie drží = nevypadává ještě neznamená, že je zámek baterie ve správné poloze, pokud není úplně nadoraz, tak se baterie nenabíjí!

Seznam zbytečných kroků:

• zkoumat a měnit nastavení Power Options ve Windows 7
• zkoumat a měnit nastavení Lenovo Power Manageru
• provést Battery Maintenance v Lenovo Power Manageru
• zkoumat bugy nainstalované verze Lenovo Power Manageru pro Windows 7
• zkoumat a instalovat upradge Lenovo Power Manageru
• hledat nekonečně na Googlu čím by to mohlo být

Juchů, opět v Beskydech

Krásy podzimu na Prašivé - tak zněl plán na prodloužený víkend, respektive neděli a pondělí (krásný státní svátek). Dopolední Brno jsme opustili v neděli v úderné sestavě Et, Janča, Zbyňa a já. Někdy po poledni jsme dorazili do Raškovic nedaleko Frýdku-Místku a z parkoviště vyrazili na malou vycházku viz mapa. Cílem byl vrchol Malá Prašivá. Cesta na kopec opravdu naplňovala cíle výpravy, podzimu jsem si stihli užít dosyta. Provázeni hřejivými slunečními paprsky jsem se vyškrábali na vrchol, kde jsme neopomenuli navštívit turistickou chatu Prašivá. Místo, které nabízí opravdu luxusní výhled na úchvatný kostel svatého Antonína Paduánského a zejména místo, kde by bylo neomluvitelnou hloupostí nezastavit se na Horském dechu - luxusní česnekové polévce s tvarůžky. Obsluha byla přes veškerou snahu poměrně pomalá za což mohla neohlášená návštěva 50 horských cyklistů... Po odpočinku jsem vyrazili zpět k autu, přirozeně ne stejnou cestou, ale dále po modré přes vyhlídku Nad Vysutým. Nádherné výhledy střídaly malebné lesní pasáže jak jehličnaté tak listnaté. Autem jsem pak dorazili na naši základnu, malou útulnou chatu.



Večer jsem se rozhodli strávit v Aquaparku Olešná v blízkosti stejnojmenné vodní nádrže. Na chvíli se z nás staly malé děti dovádějící na tobogánech (rozuměj - tloukli jsem se v zatáčkách a modřiny nás neminuly). Tobogány jsem střídali s plaváním v bazénu, vířivkou a dalšími vodními atrakcemi. Po vyblbnutí ve vodě přišlo na řadu teplo a zima v podobě všech možných i nemožných saun. Krom klasické finské sauny jsem vyzkoušel parní saunu, tureckou saunu a infrasaunu. Kombinace různých typů saun s různým typem schlazení - bazén, sprcha a nebo kýbl ledové vody na hlavu byla zábavná. Jo jen jsem to asi neměl na poprvé tolik přehnat, nemusel bych pak nadměrně oceňovat relaxační prostory s lehátky... aneb teplo mi moc nevadilo, ale pobyt v té ledové vodě... Tři hodiny v aquaparku z nás udělaly unavené ryby, které by něco snědli...

Člověk by nevěřil jaký je problém v neděli večer najít ve Frýdku-Místku rozumnou restauraci, kde by se mohl najíst. I přes jisté potíže se nakonec podařilo překonat tento nadlidský úkol a my ukojili náš hlad v malé, dalo by se říci evropské restauraci. Okolo desáté jsem se vyplížili z restaurace ven a mohli chvíli obdivovat náměstí Evropa s ulétlou sochou uprostřed a zejména jeden vzrostlý topol, proč topol?, no to vám zůstane na vždy zahaleno rouškou tajemství...

Večer pokračovalo hodování již na chatě, jídlo je prostě všudypřítomné :-) Zmoženi hodováním jsme se odebrali do říše snů... Ranní slunečná pohoda dávala zapomenout na to, že i podzim se pomalu sklání před zimou, ráno jak z letní pohádky vystřižené. Po decentním pevném aperitivu jsem se vydali na cestu vstříc troubě, tedy Štramberská trúbě. Věž sloužící dnes jako rozhledna nabízí impozantní rozhledy do nádherné krajiny... Po sestupu jsme navštívili malebné štramberské náměstí, zastavili se v místním pivovaru, pojedli něco slavných uší a vydali se na příjemnou 3,5km dlouhou procházku po okolí, viz mapa. Štamberk je vskutku okouzlující místo a nějak tak doufám, že jsem tu nebyl naposledy, stále je toho hodně k vidění.



Ze Štremberku jsem se přesunuli do nedalekého Starého Jíčína na prohlídku místní zříceniny. Drobnou téměř 3km dlouhou procházku (viz mapa) jsme zakončili na náměstí v jedné hospůdce na pozdním obědu. No když to srovnám s trúbou, tak žádná sláva, výhled dobrý, kozy dobrý, přívěšek na klíče k toaletě dobrý, ale Štramberk s trúbou jsou prostě trochu jinde (aspoň z mého pohledu). A na závěr pár fotografií...

Reparát na Muldě, no to asi těžko

Po roce opět na místě činu! Loni jsem zde vyhořel jak savana v období sucha, což bylo příčinou zrodu odvážné myšlenky - napravit pošramocenou pověst za rok. Za rok, který měl být plný tréninku, závodění, a tak vůbec... Po zimní sezóně, kdy jsem si splnil všelijaké sny jsem byl napaden lenorou a sportovní aktivity vzaly za své. Rychlíkové stěhování Brno-Praha-Brno, rekonstrukce bytu a tak všechno okolo mi v trénovanosti opravdu nepřidali. Jenže chlapi a blázni drží slovo... Ano, spíše ta druhá kategorie :-)

Čtvrtek, buším na bytě do půlnoci, v jednu v posteli, pátek, buším na bytě do půlnoci, v jednu v posteli, sobota buším na bytě do nedělní jedné ráno, ve dvě v posteli... V osm ráno jsou už pomocníci na bytě, rychle dosnídávám úžasné domácí musli, v devět na to švihnu třetinu plechu koláče s meruňkami a švestkami, dva hrnky vody a letím přerubat kolo. Ano, na těch Author prasopláštích bych Muldu zoral držkou, ale stěží objel. Oddělávám blikny, na závody nepatří, blatníky však zůstávají, o co by konec konců drhla přehozená kola z mrtvého celopéra :-)

Šest kilometrů na start Muldy jsem si dal v poklidu, tedy do doby než mě předjel nějaký závodník u FITu, nenechal jsem si to líbit a tak jsem mu to vrátil, ale už u Harleye jsem pochopil, že se mnou závodit nebude, no škoda :-) Kolo jelo úplně samo, dokonce přehazovalo, blatníky už nebrzdily o kola, zkrátka pohodička.

Hodinu před startem jsem stanul na místě registrace. Ajajaj, ne žízeň jsem neměl, byť jsem jel bez bidonu, bez ionňtáků, bez gelů, bez všeho, jen s mobilem v kapse. Jo to byl ten problém, startovné jsem sice měl zaplacené předem, ale na vratnou zálohu 200Kč za čip jsem opravdu nepomyslel :-) Naštěstí pořadatelé se smilovali a půjčili mi čip zdarma. Číslo přiděláno, noha okroužkovaná jak u turu domácího a vzhůru na trénink :-) Vyšlapal jsem nad Lesnou a po kilometru zastavil, překontroloval dotažení většiny šroubů na kole a ty naprosto povolená SPDčka (pro jakou slečinku to bylo takto navolno?) jsem dorval na krev. Pak jsem se vracel na start po úzkém chodníku a vážně mě nebavilo táhnout se za těmi brzdami podniku, kterým se snad nechtělo na start, tak jsem se je rozhodl v odbočce chodníku předjet, jenže přední kolo mi zahučelo do travnatého neznáma (jako bych to loni už zažil, co Magdi? :-), já šel přes řidítka, ale noha mi zůstala držet v na krev dotažených pedálech, následoval pád po hubě na chodník s připnutým kolem. Naštěstí jsem před sebe stačil dát ruku, takže to zlehka odneslo zápěstí a kolemjdoucí (ti jenom šokem, možná i dvěma, tedy v okamžiku, kdy jsem je ujistil, že to nebylo ani poprvé ani naposledy :-)

Na startu jsem oproti loňsku stál jako úplně první a nutno poznamenat, že sám :-) Až asi deset minut před startem se postupně přidali další. Klasický exot, tlouštík mezi hubenýma, plečka za desítku mezi koly za sto tisíc, amatér mezi závodníky, já proti zbytku. Po velmi dlouhé době jsem opět zakusil pocitu rozechvění před startem, vážně příjemné, skoro jsem myslel, že tento pocit již nezažiji...

Výstřel startovací pistole ukončil ty příjemné mrazivé chvilky a já vystřízlivěl, mé pověstné rychlé starty nějak nestačily na ty vlčáky okolo... No dobře, přiznávám nešel jsem zdaleka do plných, navíc jsme to do toho kopce přehnal i s převodem, který byl o dost zubů těžší než měli všichni borci okolo :-) Střelba samopalu vzápětí vyděsila bezpochyby nejenom mě! Jen to nebyl samopal, ale můj střílející řetěz, tak nějak jsem si povzdychl, že jsem měl vyzkoušet prohozená kola v zátěži, no co, teď už bylo pozdě :-) Co byste také čekali od řetězu, který má natočeno tři krát tolik než by měl a od kazety, která má minimálně dvojnásobek :-) Až do Soběšic jsem se držel špičky celkem dobře, pak mi došlo... :-) No z kopce se to ještě dalo, spíše mě všichni brzdili, ale nebyl jsem zase tak rychlý, abych je předjel mimo optimální stopu, na to mi koneckonců krom sil a techniky chyběla i pořádně fungující odpružená vidlice, holt starý Epicon není Air Drake..., ne, vážně ne! Drobný problém nastal, když mi při sjezdu spadl řetěz a zasekl se pod klikou, holt celý kopec na startovní louku jsem musel vytlačit a ztratil jsem pak nápravou další drahocenné vteřiny... Na konci prvního kola jsem byl už značně prošitý, ale žádné křeče, jenom dechová nedostatečnost... nic nečekaného. Druhé kolo poznamenal jen málemdržkopád tak ve třicítce, kdy jsem předním kolem vletěl někam do bahna, noha mi vystřelila z pedálu a já dost dlouho rozevlátě balancoval na hraně pádu, ale co, ustál jsem to, takže žádná krize. Ve třetí kole jsem se pobavil sledováním rychlosti z jednoho kopce, tedy spíše pomalosti, rychlost kolo od kola klesala z asi 35 pod 30km/h... no na celopéru jsem tam valil asi 50km/h i s rezervou :-) Dokonce jsem si užil přejíždění odpadlíků o celé kolo, ale to není skupina, se kterou se hodlám poměřovat, takže nic. Škoda, že jsem chtěl pošetřit trochu sil do finiše, takhle mi cukla desítka s jedenáctkou a já tak s dalším málemdržkopádem projel pod cílovým obloukem na 12. místě.

Hned po průjezdu jsem šel vrátit půjčený čip, jo týpek si mě nezapamatoval, tak mi cpal do ruky dvoukilo :-) S díky jsem mu ho nechal, sedl na kolo a letěl zpět na byt, rekonstrukce nečeká...

Jo, čestně prohlašuji, že potřísněnou pověst se pokusím napravit za rok :-)

Pár zajímavých odkazů:

• Výsledky Soběšické Muldy 2013, 15km
• Výsledky Soběšické Muldy 2013, 15km, absolutně
• Výsledky Soběšické Muldy 2013, 15km, kategorie
• Fotografie 1