Drobný popis událostí, které se staly před 2 roky, 6.6.2010, během MTB závodu Merida Bike Vysočina 2010.
Jak to se mnou vypadalo v den závodu:
Klasický deníček, avšak poněkud nepřesný vzhledem k času, který od této události uběhl
9:20
Vyjíždím na kole ke Ski hotelu na místo startu
9:30
Jsem na startu, ale poměrně pozdě, ve startovních boxech přede mnou stojí snad 200 lidí.
10:00
Závod byl odstartován, všichni mě brzdí :-) Hned na začátku ztrácím aspoň 30 vteřin zcela zbytečně.
10:10
Stoupání do Vlachovic, první peklo na trati, nicméně se s tratí peru srdnatě.
10:20
Modrá turistická poblíž Brožovy skály, druhé peklo na trati, přehuštěné pláště na HT po kořenech poskakují jako splašená kobyla. Mám co dělat, abych se udržel v sedle.
10:30
Sjezd z Fryšavského kopce, třetí peklo, bahnitý podklad, ve kterém kolo neřídím, jen tak nějak podivně driftuji a říkám si, když to projeli borci přede mnou, zvládnu to taky.
10:40
Bahnité stoupání směrem na Žákovu horu po červené se ukazuje být čtvrtým peklem, nohy však stále jedou.
10:50
Sjezd z rozcestí pod Žákovou horou po červené ve směru na bývalý Rumpoltův mlýn lze řadit mezi další lahůdky, kde mám co dělat, abych se nezmrzačil.
10:55
První občerstvovačka u bývalého Rumpoltova mlýnu, no konečně....
11:05
Asfaltové úseky okolo Herálce mi dodaly zase trochu klidu, s přehuštěnými koly to jede nádherně.
11:10
Následující stoupání po modré ve směru na Devět skal je bezesporu páté peklo, bahnitá stezka, po které tekl potůček, místo kde mi začaly krutě docházet síly. Naštěstí jsem na silnici dojel skupinu několika borců, které jsem se rozhodl udržet. Zakousnutý v představci, nic nevnímaje, jsem jen hleděl na zadní kolo posledního z nich a makal jsem, co mi síly stačily.
11:20
Sjezd od Devíti skal po červené zpět k bývalému Rumpoltovu mlýnu aspiruje na šesté peklo. Zpětně si uvědomuji, co dokáže adrenalin v mozku ve spolupráci s nedostatkem kyslíku v mozku. Mám pocit, že jsem musel mít absolutně vypnuto. Sjezd jsem proletěl asi dvojnásobnou rychlostí, než bych normálně kdy dokázal. Prostě když to zvládla skupina borců přede mnou, tak já taky, říkal jsem si....
11:25
Druhá občerstvovačka u bývalého Rumpoltova mlýnu, díky za ni.
11:30
Více než 2km dlouhé stoupání na Křivý Javor, peklo číslo sedm. V nohách jsem měl právě okolo 26km, tj. vzdálenost, kterou jsem ujel za den do práce a z práce. Více nohy neuměly a proto taky odešly... Stoupání jsem začal ze sedla, nicméně se záhy objevily křeče v obou lýtkách. Ihned jsem přešel do jízdy v sedle, ale bylo mi to málo platné. V tu chvíli mě začaly chytat křeče do stehenních svalů a já se obával, že závod pro mě končí. Dal jsem si drobnou pauzu, podřadil jsem snad na nejlehčí převod, aby nohy šly téměř na prázdno a kopec jsem zdolal. Nutno podotknou, že mých útrap využila snad více než desítka lidí k mému předjetí :-)
11:35
Asfaltové úseky v okolí Fryšavy mi poskytly trochu času pro odpočinek, jede se dál.
11:40
Poslední peklo na trati - rozbahněný úsek mezi Sykovcem a Medlovským rybníkem. Místo, kde jsem měl nejblíže pádu, po vlítnutí do šíleného bahna, mně ustřelilo zadní kolo takovým způsobem, že jsem vytrhl obě nohy z nášlapů a do obou nohou jsem chytil křeč, zkrátka lahodný pocit...
11:50
Sjezd ze Sykovce k Hotelu Ski to byla velká paráda. Nebýt stoupání do Velkých Tater, kde jsem zbaběle tlačil, zatímco borci kolem mě v pohodě stoupali v sedle na svých kolech, tak bych nabyl pocitu, že jsem všechny okolo sebe jen předjížděl.
11:55
Vyčerpaný přijíždím na stadion. Prvně jsem málem zažil let přes přední řidítka na schodech, o kterých jsem nevěděl, a které mě vážně překvapily. V zatáčce do cílové rovinky jsem přespurtoval z posledních sil jednoho závodníka a vydal se stíhat dalšího, toho jsem však již nestihl. Projíždím vyčerpaný, ale šťastný cílem s vědomím, že pekelná procházka je za mnou.
A nakonec malá statistika:
Jak to se mnou vypadalo v den závodu:
- forma
- natrénováno asi 2,5kkm, nicméně přes 90% formou dojíždění do práce (13km trať)
- výbava
- klasické HT s cenovkou okolo 15kKč, vybavené odpruženou sedlovkou (váha skoro 1kg :-)), celé kolo vážilo 14-15kg
- zapomněl jsem si koupit energetické gely, tj. jel jsem bez jídla
- zapomněl jsem si koupit iontový nápoj, tj. jel jsem na čaj + med + sůl
- ostatní
- přesto že šlo o domácí závod, trať jsem nestihl projet ani jednou, tj. jel jsem bez znalosti trati
- šlo o mé první regulérní MTB závody, tj. byl jsem bez závodních zkušeností
- velká část trati vede po asfaltu, rozhodl jsem se vsadit vše na rychlou jízdu na tomto typu povrchu, aneb pláště nahuštěné na 4,5atm to jistí
Klasický deníček, avšak poněkud nepřesný vzhledem k času, který od této události uběhl
9:20
Vyjíždím na kole ke Ski hotelu na místo startu
9:30
Jsem na startu, ale poměrně pozdě, ve startovních boxech přede mnou stojí snad 200 lidí.
10:00
Závod byl odstartován, všichni mě brzdí :-) Hned na začátku ztrácím aspoň 30 vteřin zcela zbytečně.
10:10
Stoupání do Vlachovic, první peklo na trati, nicméně se s tratí peru srdnatě.
10:20
Modrá turistická poblíž Brožovy skály, druhé peklo na trati, přehuštěné pláště na HT po kořenech poskakují jako splašená kobyla. Mám co dělat, abych se udržel v sedle.
10:30
Sjezd z Fryšavského kopce, třetí peklo, bahnitý podklad, ve kterém kolo neřídím, jen tak nějak podivně driftuji a říkám si, když to projeli borci přede mnou, zvládnu to taky.
10:40
Bahnité stoupání směrem na Žákovu horu po červené se ukazuje být čtvrtým peklem, nohy však stále jedou.
10:50
Sjezd z rozcestí pod Žákovou horou po červené ve směru na bývalý Rumpoltův mlýn lze řadit mezi další lahůdky, kde mám co dělat, abych se nezmrzačil.
10:55
První občerstvovačka u bývalého Rumpoltova mlýnu, no konečně....
11:05
Asfaltové úseky okolo Herálce mi dodaly zase trochu klidu, s přehuštěnými koly to jede nádherně.
11:10
Následující stoupání po modré ve směru na Devět skal je bezesporu páté peklo, bahnitá stezka, po které tekl potůček, místo kde mi začaly krutě docházet síly. Naštěstí jsem na silnici dojel skupinu několika borců, které jsem se rozhodl udržet. Zakousnutý v představci, nic nevnímaje, jsem jen hleděl na zadní kolo posledního z nich a makal jsem, co mi síly stačily.
11:20
Sjezd od Devíti skal po červené zpět k bývalému Rumpoltovu mlýnu aspiruje na šesté peklo. Zpětně si uvědomuji, co dokáže adrenalin v mozku ve spolupráci s nedostatkem kyslíku v mozku. Mám pocit, že jsem musel mít absolutně vypnuto. Sjezd jsem proletěl asi dvojnásobnou rychlostí, než bych normálně kdy dokázal. Prostě když to zvládla skupina borců přede mnou, tak já taky, říkal jsem si....
11:25
Druhá občerstvovačka u bývalého Rumpoltova mlýnu, díky za ni.
11:30
Více než 2km dlouhé stoupání na Křivý Javor, peklo číslo sedm. V nohách jsem měl právě okolo 26km, tj. vzdálenost, kterou jsem ujel za den do práce a z práce. Více nohy neuměly a proto taky odešly... Stoupání jsem začal ze sedla, nicméně se záhy objevily křeče v obou lýtkách. Ihned jsem přešel do jízdy v sedle, ale bylo mi to málo platné. V tu chvíli mě začaly chytat křeče do stehenních svalů a já se obával, že závod pro mě končí. Dal jsem si drobnou pauzu, podřadil jsem snad na nejlehčí převod, aby nohy šly téměř na prázdno a kopec jsem zdolal. Nutno podotknou, že mých útrap využila snad více než desítka lidí k mému předjetí :-)
11:35
Asfaltové úseky v okolí Fryšavy mi poskytly trochu času pro odpočinek, jede se dál.
11:40
Poslední peklo na trati - rozbahněný úsek mezi Sykovcem a Medlovským rybníkem. Místo, kde jsem měl nejblíže pádu, po vlítnutí do šíleného bahna, mně ustřelilo zadní kolo takovým způsobem, že jsem vytrhl obě nohy z nášlapů a do obou nohou jsem chytil křeč, zkrátka lahodný pocit...
11:50
Sjezd ze Sykovce k Hotelu Ski to byla velká paráda. Nebýt stoupání do Velkých Tater, kde jsem zbaběle tlačil, zatímco borci kolem mě v pohodě stoupali v sedle na svých kolech, tak bych nabyl pocitu, že jsem všechny okolo sebe jen předjížděl.
11:55
Vyčerpaný přijíždím na stadion. Prvně jsem málem zažil let přes přední řidítka na schodech, o kterých jsem nevěděl, a které mě vážně překvapily. V zatáčce do cílové rovinky jsem přespurtoval z posledních sil jednoho závodníka a vydal se stíhat dalšího, toho jsem však již nestihl. Projíždím vyčerpaný, ale šťastný cílem s vědomím, že pekelná procházka je za mnou.
A nakonec malá statistika:
- odstartovalo 497 lidí
- čas - 1:55:18,2
- pořadí - 77
Žádné komentáře:
Okomentovat