Samé zvláštnosti, léto, pěší výlet, Jeseníky a vcelku ochotně zaplacené parkovné na Červenohorském sedle. Možná za to všechno mohl horský absťák, úpal s úžehem, popř. cokoliv jiného, co mi teď nepřichází na mysl.
Cesta z Vysočiny na sedlo mi radost vážně neudělala, 2,5h plné nechutného provozu a objížděk. Frustrace z nemožnosti vypořádat se s kolonami kamionů mě trápí dodnes. Co s tím budu dělat do budoucna si nejsem zcela jistý. Letadlo? Že by nastal čas trochu zbohatnout, pořídit si PPL (Private Pilot Licence), letadlo a pak létat do oblíbených horských destinací na dovolenou? :-) No uvidíme... Je otázkou zda si nepoložit otázku, jak bych se asi tak dostával na letiště, kde by takový stroj odpočíval. Letiště si vážně stavět nebudu, až tak velké zbohatnutí jsem neuvažoval. :-) Takže možná zpátky na zem, co se raději aktivně podílet na rozvoji autonomních vozidel, které by mohly poskytnout trochu jiné řešení mých problémů. No dobře, snové suťovisko mě odneslo příliš daleko od tématu.
Zvrácené a zvráceně nepřesné předpovědi počasí mě donutily vyrazit poměrně na těžko, což mě mrzelo pouze s ohledem na těžkou italskou koženou obuv (která mě logicky bavit nemůže, právě protože je italská). Ale co už, hlavně že předpovídaný déšť nepřišel, ale slunce a teplo jo...
Plán cesty byl jednoduchý, z Červenohorského sedla přes Keprník na Šerák a přes Vozku a Červenou horu zpět do sedla. Řádově 21km a 900m výškových. Ne že by Jeseníky nepatřily mezi jednu z mých nejčastějších destinací v zimních sezónách (no jo, naposledy jsem byl v horách právě s běžkami na Pradědu), ale v létě? Skoro se bojím, že naposledy to bylo v roce 2012 z Červenohorského sedla na Praděd a pak do Karlovy Studánky? Velice pomalé poznávání českých hor... Smutné s ohledem na to, jak jsou krásné. Úžasné výhledy, úžasná přírodní zákoutí, úžasné skály. Co více si přát? Méně lidi? Hmm, sám bych k tomu nesměl přispívat. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat