Repetitio, mater studiorum...
- 2012/2013 Jizerské hory
- 2013/2014 Paprsek a Jeseníky
- 2014/2015 Švýcarsko, Engadin
- 2015/2016 Rakousko, Kötschach-Mauthenu
- 2016/2017 Rakousko/Itálie, Obertilliach, Toblach, Cortina, Ramsau
- 2017/2018 Švýcarsko, Engadin, Davos
- 2018/2019 Rakousko, Radstadt
- 2019/2020 Paprsek na otočku
- 2020/2021 Paprsek na otočku
Pro tentokráte, a to zejména díky epidemiologické situaci, jsem vyrazili jenom rodinně - Mirek, Honza a já. Od kluků jsem věděli jaké silniční katastrofy se děly při stoupání na Paprsek předchozího dne, proto jsem se rozhodl pro nepopulární řešení a parkování pod sjezdovkou ve Velkém Vrbně, což s sebou přináší nutnost počátečního výstupu kilometrové sjezdovky... A už příjezd samotný mě překvapil, v obci působilo několik usměrňovačů dopravy a parkování. Tytéž lidé nás informovali o všech otevřených jídelních okýnkách a toaletách, tomu, páni, říkám služby...
Výplaz po sjezdovce nepovažuji za hodný poznámky, ale u čeho bych se rád zastavil je počasí. Tak krásno, občasné azuro, sluncem zalité lesy a pláně, bělostným sněhem zasypané stromy a daleké výhledy mě vážně okouzlily, takhle Paprsek neznám.
Co se týče lyžování, šlo o první pořádný výlet v sezóně, plánovaně neplánovitý a bolestivý, už jen protože jsem si vzal skaty na klasické stopy, takže mě čekala soupažová dřina, která vyvrcholila někdy na konci dne křečemi pobřišnice, tak to jsem ještě nežral.
Už si pořádně nepamatuji, které okruhy jsme zdolali, a to nejen protože jsem se je ještě nenaučil a díky ne zcela zdařilému značení ani nikdy nenaučím, ale i kvůli tomu, že je to jedno. Jediné co mohu říct zodpovědně, že už tolikrát jsem prohlásil, jak moc nemám rád Velký Šengen, že mi nezbývá než se divit, proč ho stále ještě jezdím.
Ale to nejzásadnější se událo na Smrku, tedy domnělém Smrku, ve skutečnosti na Brousku. To je to místo, kde jsem se nechutně dotloukl na přelomu let 2013/2014, čemuž odpovídá 7 let žití v bludu, že jsem spadl ze Smrku. Při té příležitosti mi nezbylo než vyrazit na skutečný Smrk a to bylo pro mě opravdové zklamání, nedá se z něj spadnou, jde o zalesněnou rovinku, což můžete vyčíst z mapy a netřeba se tam trmácet po svých. BTW po cestě na Brousek jsem se chvílemi brodil v půlmetrových závějích sněhu a zjistil jsem, co už dávno vím, jsem houby ledoborec.
Nepřekvapivě náš výlet skončil celkovým vyčerpáním a to už na kótě 43km s mnoha zcela zbytečnými pády, o těch na sjezdovce se raději ani nebudu zmiňovat, poněvadž jsem si akorát obnovil zranění palce. To bylo pro mě stejně nepochopitelné jako asi stovka lidí u výdejního okénka Paprsku, hudba, ohně... Prostě tady se na vše kašlalo. Stejně tak nechápu nekonečné zástupy pěšáků, kteří nejen že nerespektovali ani ta nejzákladnější hygienická opatření (skupiny 20 lidí nebyly výjimkou), ale navíc se motali všude po stopách a tak tu stále přežívalo vysoké riziko nějakého zranění. To že šlo vesměs o bezohledné analfabety asi netřeba dodávat, jest to zřejmé z výše řečeného.
A přesto šlo o jedno z nej lyžování na Paprsku...
Žádné komentáře:
Okomentovat