Považuji za krajně neslušné vyhýbat se "dobrovolně" orientační aktivitě více než deset let a zvlášť, když se zcela pravidelně koná na Vysočině, v srdci Žďárských vrchů. Beze sněhové okolnosti a nemožnost organizace typického novoročního běžkařského pobytu někde v horách mi přinesly jedinečnou příležitost nevyhnout se letos Kráteckému kufrování. Ale nebyl bych to já, kdybych to celé nepojal trochu jinak. Na tradiční turistickou formu LOBu jsem se necítil a o běhu jsem ani nepřemýšlel, poněvadž neběhám.
Ve středu odpoledne jsem sedl na kolo a společně s Mirkem vyrazil na Krátkou do Domu přírody Žďárských vrchů, kde šlo zcela bezkontaktně přijít k mapě, bez které jen stěží můžete rozumně provozovat orientační běh, v mém případě spíše aktivity, rozuměj horské kolo a jeho tlačení a nošení. Ale to jsme si poměrně hodně zapředbíhal...
Předpokládám, že jen okrajově zmíněnou bezkontaktnost lze považovat za úlitbu establishmentu a možná i pokus o drobný prank, čemuž by i nahrávalo umístění kamerového systému nasměrovaného právě na vstupní vrata do obrovské selské usedlosti, kde dnes můžete najít zmínění Dům přírody. A okolo čeho že tu provádím takové nezdařilé tance? Na vratech si nešlo nevšimnout připínačky chycených instrukcí a dvou fóliových kapes, jedna z nich nabízela mapy pro orientační běh a druhá malé pytlíčky. Asi tušíte, že zakopaný lampion se skrývál, podobně jako ďábel, v detailech, viz citace:
Mapa 11. Kráteckého kufrování 1:10 000 se zákresem kontrolních stanovišť ke koupi zde. Do sáčku vložte 20 Kč a přehoďte přes vrata do dvora.
Pobaveně jsem se podíval na asi čtyři metry vysoká vrata a přemýšlel, zda jde o novoroční vtípek. Docela živě si představuji, jak se o několik dní později baví organizátoři, tj. Chaloupky o. p. s., Bratrstvo Žďárských vrchů a Dům přírody Žďárských vrchů, teď čekám, že ze seznamu vyskočí i Rychlé šípy, při stříhání videa ze zmiňované kamery, nepovedenými pokusy chudáků sportovců, případně rodin s dětmi. Na druhou stranu jde zároveň o nepříliš radostnou známku, že civilizovanému světu (kulturně) jsme se stále ještě nepřiblížili, když musíme budovat pokladničkou se čtyřmetrovou zdí, aby do ní někdo nestrkal nenechavé prsty pro dvacetikorunu... BTW sorry jako, organizátoři, že jsem neměl dvacku a že ta hromada kovových mincí měla hmotnost dostatečnou k tomu, abych vám nepřilil ani kapku oleje do ohně malinko škodolibé zábavy.
Ale zpět na kolo, mapa v kapse není zcela ideálním pojetím MTBO, ale co už, nejedu na čas a záhy si přestávám být jistý, že toho moc objedu. První kontrolu sbírám s přehledem, další vynechávám, protože je příliš daleko a už druhá mě stojí asi tak 90% sil, které mi po 15km na kole v mrazu zbyly. Ono není divu, pokud se s kolem pohybujete v okolí Milov pod Drátníkem, v lepším případě skrze zamrzlé kaluže v ještě zamrzlejších půl metru hlubokých kolejích od těžké lesní techniky v kopcích, kde se vám plaší kovový oř a stále se staví na zadní... Silou vůle jsem sebral i třetí a čtvrtou kontrolu v neprostupném terénu plném nízkého smrčí a obrovských kamenů, které byly pro jistotu pokryty tenkou vrstvou přimrzlého sněhu, to snad pro případ, že by někdo dostal inteligentní nápad pobíhat v tomto kraji s běžeckými tretrami, které typicky kloužou jak čert. Ne zcela skvěle zvolený postup, rozuměj stál úplně za ..., nošení kola v příkrém svahu přes spadlé stromy a prodírání se nízkým porostem po uzoučkých stezkách zcela nevhodně nenadimenzovaných na současná široká řidítka horských kol byl vskutku slušný porod. Mirek překvapivě tiše snášel příkoří způsobená mým špatným čtením mapy a která byla zcela neslučitelná s představou odpolední vyjížďky na kole po Vysočině. Pro pátou pod-skalní kontrolu jsem už zdaleka pelášil po svých a šestá, osudová, vidíte, že Beethoven vydržel dokonce o jednu méně než já, mě stála membránu běžkářských kalhot, to když mě další špatné čtení mapy donutilo prolézt dva metry hustým smrčím.
Končím a jedem domů! Od té chvíle můžeme hovořit o tom, že jsem si to na kole překvapivě užíval. To pobíhání v kopci mě totiž přehřálo takovým způsobem, že jsem nestihl vychladnout až domů...
Má to nějaký závěr? Jasně, navíc zcela jasný a zřejmý, měl bych začít trénovat čtení mapy, svévolně nezaměňovat LOB za MTBO a konečně se začít pořádně hýbat. LOBu zdar!
